Den, který pohnul světem i když jen trošičku

Anotace: Slzy, skřípot zubů, nečekaný let a pád

Den, který pohnul světem i když jen trošičku

Největší vpravdě kolektivní výhrou jedné třídy a silného býčka, bylo zkrocení pověstného a obáváného kruťase ,,Mafuka“.
,,Mafuko“ samozřejmě nebylo pravé jméno pana profesora, ale přezdívka, která vznikla prostým složením počátečních písmen třech slov. Malý, Fusatý a to třetí slovo lze veřejně vyslovit až po 22 hodině. Raději si ho proto domyslete sami.
Na zemědělskou školu přišel současně s naší třídou.
My ze základky a on z vysoké. Nevím jestli měl mindrák ze své minivelikosti nebo jestli byl takový mstivý lotr od přírody, ale faktem je, že po nás šel od samého počátku jako červený pes.
Boj to byl skutečně urputný a vyrovnaný.
My jsme mu vymysleli půvabnou přezdívku a on nás naoplátku zasypával kulema a čtyřkama. Šanci u něho měly holky a částečně i malí hošani, kterým se mohl bez problémů podívat z očí do očí., kdo ho přerostl byť o malý kousek, měl prostě pech.
Přešel prvák i druhák a mi se stali studenty třetího ročníku. Řízením osudu a vůlí vedení školy mám byl ,,Mafuko“ přidělen i jako vyučující praxe.
Od prvního dne se všem, kteří si o něm dělali jakékoliv iluze totálně zprotivil.
Strašné bylo už jeho antré na první praxi. Napochodoval v dokonale nažehlené montérkové kombinéze s obrovským nápisem ,,Michelin“ na zádech. Na nohách měl ,,farmářky“ ze světlé kůže, bratru za patnáct stovek.
Vypadal jako mechanik formule 1 a stejně tak se i choval. Obešel každou louži a kravám se vyhybal obloukem.
Výklad vedl z dostatečné vzdálenosti a jeho hlavní starostí byl dokonalý vzhled a v neposlední řadě i svěží vůně. Holkám možná trochu i zaimponoval, ale ta důležitější část naší třídy, to jest kluci, jím teď už nezakrytě opovrhovala a on se mstil.
Ve výkazech známek se objevily čtyřky a pětky a to byla z předmětu paxe věc přímo nevídaná. Študáci ve třetím ročníku a to hlavně kluci dělali vrámci praxí tu nejtěžší práci na školním statku. Prváci byli vyjukaní a slabí, druháci moc oprásknutý, čtvrťáci se teoreticky měli připravovat na maturitu a tak vážení býků, přesuny jalovic, nakládání jatečních kusů a další těžké úkoly plnili kluci z třeťáku.
Jestli mají při tom všem vzorně vedeny zápisy a nadpisy podtrženy červeně nikdo nesledoval alespoň než se do věci vložil ,,Mafuko“. Holky, které poslouchaly jeho hloupé výklady a chichotaly se jeho vtípkům před chlévem na sluníčku měli za jedna.
Kluci, kteří tahali býčky na váhu měli za čtyři, protože jejich zápis z praxe byl nedbale napsaný. Situace se totálně vyhrotila na chmelové brigádě. V silném větru se skoro nedalo drátkovat a denní úkol se nepodařilo splnit.
Hned druhý den ,,Mafuko“ vymyslel trest. Zakázal nám mluvit !
To už bylo jako na Americké plantáži nebo ve starém Římě.
Nastal čas návratu k otrokářskému řádu.
Odpověď byla rychlá.
Zakázal nám mluvit, ale ne zpívat. Ponurou chmelnicí se nesl hlahol netrénovaných čerstvě zmutovaných mužských hlasů. Nebylo to sice jako v národním nebo La scale, ale uměleckou úroveň to skutečně mělo.
Starý inženýr Barták, který nás měl s ,,Mafukem“ na povel, rychle odvolal zákaz mluvení a pro změnu nám zakázel zpívat.
Jako v Pyšné princezně, ale mi se rádi podřídili, vždyť jsme ve skutečnosti vyhráli.
Blížilo se pololetí a vypadalo to, že pár kluků z praxe asi propadne a pak přišel ten úžasný den.
Byl to čtvrtek v půlce ledna.
V rámci výuky jsme měli vážit býky. Jejich stáj byla asi dva kilometry od školy. Vzhledem k tomu, že byla zima jako v morně holky zůstaly ve třídě a mi jsme si vyrazili na čistě pánskou jízdu. Třináct kluků a jako dozor ,,Mafuko“.
Foukalo, trochu mrzlo a náš vážený pan profesor byl krajně nevrlý. Nebude mít posluchačky na ty svoje blbé plky a navíc v naší partě nebyl ani jeden kluk menší než on.
Taková troufalost.
Skoro celou půl hodiny, co jsme byli na cestě, bublal jako přetopený kotel. Stáj pro chov býčků byl v podstatě starý mírně adaptovaný statek. V malých místnostech, které byly pospojována temnými a úzkými chodbami stálo celkem stodeset kusů od od dvouch do pěti a půl metráku.
Vzhledem k tomu jak to tady bylo postavený nešlo zvířata honit.
Bylo nutné je vodit na ohlávce, ale nám to docela šlo.
Jeden kluk udělal z provazu ohlávku a nasadil ji na býčí hlavu. Druhý ho odvázal a už se šlo dvěma nebo třema chodbama až k váze za, kterou stál starý zootechnik.
Nastala chvilka absolutního ticha a po zvážení se šlo zpátky.
Stejné chodby, rychle uvázat a sundat ohlávku.
Šlo to fakt dobře.Býci na to byli slušně naučení a mi vlastně taky.
Jediný problém představoval ,,Mafuko“.
Při všech předchozích váženích měl venku dívčí publikum a tak nepřekážel, ale teď tady holky nebyly a on se sám asi nudil.
Nejdřív nám radil a po chvíli se pletl a překážel. Stál vždycky tam, kudy se muselo projít a tak za malou chvilku byla všechna zvířata i lidé jaksi nervozní.
Práce teď už šla extrémně pomalu a nervy tekly.
Dokonce i apatický zootechnik za váhou ,,Mafukovi“ několikrát naznačil, aby vypadnul, ale kam na něj s inteligentními narážkami. Ten nepochopil a zůstal v samém středu dění, ale to byla opravdu velká chyba.
Na řadu přišel největší kus ve stáji.
Ohlávku si nechal nasadit, řetěz odvázat a poslušně vyrazil na cestu.
Byl to přece jenom veterán a vážil se už mockrát.
Ve spojovací chodbě, ale stál ,,Mafuko“.
Býk ho zmerčil a zastavil.
Za ohlávku ho vedl Petr Kalina, byl to sice kluk jako hora, ale kam s lidskou silou na zaseklého býka.
Přiskočili jsme tři ze zadu a zatlačili.
Výsledek byl pochopitelně nulový.Těch pětsetpadesát kilo živé býčí váhy, bylo nad naše možnosti.
,,Mafuko“ něco mlel, asi nám nadával , možná i radil, ale hlavní hrdina dané chvíle ho moudře ignoroval a stál jakoby do podlahy zarostl.
Nakonec se přitočil k provazu a chtěl Péťovi pomoci s táháním. Síla jeho minisvalů nemohla nic změnit a kohosi napadla geniální myšlenka.
Co takhle býka lehce cvrknout do partie, kde je každý citlivý, ať už býk, nebo třeba muž.
Tágo nahradila násada od lopaty a efekt byl naprosto jedinečný.
Ten půltunový kolos vyskočil do výšky tak třičtvrtě metru a to všema čtyřma nejednou jako malé rozverné telátko a pak vyrazil vpřed.
Úzkou chodbou běžel první ,,Mafuko“ za ním v těsném závěsu Péťa Kalina a skupinu uzavíral mírně napěněný půltunový býček. Možná se ta dobře mířená a dokonce i míněná rána dotkla jeho ega nebo ho to opravdu zabolelo, kdo ví.
Po pár metrech byli u váhy.
,,Mafuko“ ji minul a ladně pokračoval v útěku.
Péťa rozumně zabočil a vběhl na váhu.
Býk se též nezdržoval změnou směru a elegantně pádil ve stopách pana profesora.
Závod tří se změnil ve vyřazovací duel silné dvojky. ,,Mafuko“ nebo býk !
Kdo z koho?
Cíl byl vzdálen už jen pár metrů.
Chodba se rozdvojovala. ,,Mafuko“ si vybral pravé dveře, které vedly přímo na hnojiště.
Zde byla tři nebo čtyři prkna na velké hromadě hnoje.
Prkna kluzká ba přímo namrzlá, to víte, byl leden.
,,Mafukovi“ nádherné farmářky nenašly oporu a následoval úžasný pád do obrovské louže močůvky u paty hromady.
Býk byl chytřejší, vybral si levé dveře.
Za nimi se nacházel sklad voňavého sena.
Zaplul do něj jako Venclovský do vln kanálu.
Po malé chvilce ho omamná vůně dokonale uklidnila.
Závod skončil a vítěz byl naprosto jasný.
,,Mafuko“ vylezl z výkalů a byl skutečně v politování hodném stavu. Kombinéza zničená, boty taky a hlavně jeho ego bylo rozbité na milion kousků.
Býk se po chvilce zklidnil a nechal se zvážit, když ho Péťa uvazoval na jeho místě lehce a přátelsky ho šťouchnul rohem do zad.
Jemu i nám bylo jasné, kdo je poraženým dne a kdo vítězem.
Od toho dne se ,,Mafuko“ stáhnul a stal se průměrným, neoblíbeným kantorem.
Na víc totiž neměl.