jezevčík paraplegik a ctitelky

Anotace: útrapy jednoho co ani nevidíme

Sbírka: jezevčík paraplegik

do borského parku raději nechodím, tedy nejezdím, těch psů a honí se za míčem a jakou mají při tom radost. občas zajdu do knihovny, tvářím se jako ztracenej, no proč jsou ty regály tak vysoké? no jasně, na jezevčíka nikdo nepomyslí, a tak si nechávám posílat čtivo domů, zlatej internet. hledám to filmové bezelstné dítě, co si s tebou povídá a není rozmazlený fracek...
napíšu vám adresu a pošlete mi takové dítko. proč ne dospělý? hm, to ve filmu nebylo. á tuhle jeden vožrala mi chtěl zapálit, říkám, že nekouřím. a on jen, že jsem už dost starej – jak to myslel? - a lehl si ke mně a usnul se třemi hořícími v puse...
žen se bojím, přísné zákony logiky jim nedovolí mluvit jinak než žvatlavě s jezevčíkem. psal jsem si s jednou a chtěla poslat fotku a pořád nevěřila, že mluvím pravdu... a pak ječela jako blázen- no rozumíte tomu? ale nemám nic proti ženám, na mou duši, líbí se mi. tedy v rámci ...hm nebudu o tom mluvit. přeci jenom, znal jsem jednu, šlapka to byla a byla skvělá- tedy jako člověk samozřejmě- jenže byla pitomá jako pudl od vedle. no povídala si se mnou, a to se jí musí nechat.
no, ne že bych žebral, ale kdyby mi nějaká napsala po tom, co si tohle přečte... jenom prosím žádnou hysterku, jinak, že bych byl nějak vybíravej... tedy v rámci estetických alespoň základních norem. už to vidím- prasák jeden malej mrňavej. a co pak za to můžu?!

kdyby náhodou: jezevec@jezevcik.com