Samci

Anotace: Jak Robertek ke štěstí přišel..

Robert Navrátil nebyl nikdy žádný beta samec. Tedy abyste si to dokázali představit, nikdy nebyl z těch, kdo by dřepěli doma u televize a nechali se obsluhovat svojí ženuškou. Robert měl rád život se vším co obnáší. Jinak řečeno byl to pěkný proutník, ale i proutníci mají někdy své dny a i u proutníků není vyloučeno, že se jednoho dne usadí a také se sice nechtíc ale zcela nečekaně zamilují. A stane se to právě v tu chvíli, kdy to všichni nejméně čekají, ale tak už to prostě bývá, to je prostě život.
Robert si právě jako každé ráno vykračoval po ulici a pohvizdoval si. Byla sobota ráno a on celý den neměl co na práci. Moc dobře věděl, že dnešní den bude jako obvykle den odpočinku až do večera, kdy zase vyrazí do ulic rozvířit nějakou tu diskotéku a byl si také jist, že zítra ráno, bude u něj v posteli ležet nějaká mladá sexy kočka, se kterou si přes noc užije.
,,Nazdar Robe!‘‘ Zakřičel na něj kdosi a Robert se za tím hlasem otočil.
,,Jé, čau Dane!‘‘ Odpověděl Robert na pozdrav, když se otočil a zjistil, že na něj mává jeho dlouholetý kamarád. Dan přiběhl k Robertovi a jednou rukou ho popleskal kolem ramen.
,,Jak se daří chlape? Máš už zase nějakou novou kočku?‘‘ Ptal se Roberta Dan a při tom na něj spiklenecky mrknul. Robert se tím totiž nikterak netajil a obzvlášť ne, před svými kamarády, alespoň měl záminku jak se vytahovat a také pocit, že je někdo a něco víc. Naprostý střed vesmíru, kolem kterého se točí všechny ženský.
,,Ale ne nemám, je to nouze s bídou, vážně už mě tyhle Český nanicovatý holčičky moc nebaví, snadná kořist, chápeš? Sbalim každou kterou si zamanu a už mě to nějak nebaví.‘‘ Odpověděl s truchlícím výrazem Rob. Daniel se kupodivu zasmál a poplácal Roba znovu po zádech.
,,No hele, pokud už jsi vážně tak znuděnej životem, tak bych pro tebe něco měl, něco exotickýho. Dneska večer k nám domů přijede pět exotických krásek, kterým budeme dělat azil, máme to domluvený od práce. Slíbili jsme šéfovi, že se o ně postaráme a že si to tady užijou, chápeš? Takže kdybys chtěl zaskočit..‘‘ Řekl jen tak ledabyle Dan a zamrkal dlouhými řasami. Robertova ústa se roztáhla ve vítězoslavném úsměvu.
,,Budu tam.‘‘ Řekl jen a otočil se k odchodu. Na Robertovy odchody byl Daniel zvyklý, takže se ho ani nepokusil zastavit a něco mu říct. Robert byl jako vítr. Občas se někde mihnul, udělal průvan, nebo v horším případě způsobil nenadálou vichřici ve šťastně žijících rodinách a zase vylétnul oknem. Pohybujeme se v doslovné lajně. Robert nikdy v ničem moc nevynikal, co ale uměl dokonale bylo poplést hlavu ženám v jeho okolí a nebylo se také čemu divit. Ona totiž nejedena žena by podlehla svůdnému ledabylému úsměvu, blonďatým rozcuchaným vlasům kontrastující s modrýma zasněnýma očima. Robert také dobře věděl o své mužské zbrani a bez okolků jí používal kde mohl. Ve svém životě byl šťastný a nehodlal ho za žádnou cenu měnit.
Robert strávil svůj den úplně normálně, zašel si na oběd do hospody, kde si zaflirtoval se servírkou, která mu posléze dala stokorunovou slevu. Potom se odebral domů a šel si číst ve své oblíbené knize. Když už se den chýlil k večeru rozhodl se, že se oblékne a půjde za svým kamarádem na tu párty. Těšil se na to, až si dnes v noci užije. Vytáhnul ze skříně černé kalhoty a přes své vypracované tělo si přetáhl béžový svetr, který obepínal jeho mužnou postavu a činil ho tak ještě přitažlivějším. Rukou si ledabyle prohrábnul vlasy, aby vypadaly načechranější a rozcuchanější, což jak věděl připadalo ženám sexy a vyvolávalo to v nich vzrušující nutkání se jeho vlasů dotknout. Podíval se na sebe do zrcadla a sám pro sebe si řekl.
,,Fešák jako vždy Robertku.‘‘ Potom udělal pusou posunek na svůj odraz v zrcadle a vyrazil do středu hýřícího života. Nevěděl však, že dnes se mu mělo všechno obrátit vzhůru nohama.
Dům Daniela Pernera ležel asi pět ulic od jeho vlastního domu. Byl to velký dům se zahradou a vyhřívaným bazénem, který měl i noční osvětlení. Byl to velmi luxusně zařízený dům, ale Daniel na to měl a také na něj docela často balil holky. Robert se rád procházel a tak tedy pěšky došel až k domu jeho kamaráda a zazvonil na zvonek. Slyšel, že uvnitř už se někdo hlasitě a bujně baví. Trvalo jen chvilku, než hostitel přišel otevřít. Dveře se otevřely a v nich stál Daniel s láhví šampaňského v ruce a se střapatým čepcem na hlavě. Robert nasadil svůj milý úsměv a vešel dovnitř.
,,Jsou to fakt kočky.‘‘ Zašeptal mu ještě Daniel, už v trochu podnapilém stavu do ucha. Robert se rozzářil od ucha k uchu a vešel za Danielem do velkého obývacího pokoje ve kterém hořel krb a hrála hlasitá hudba. Uprostřed pokoje tancovalo v těsném sevření asi deset lidí. Ženy různých barev pleti se eroticky vlnily do rytmu hudby a hlasitě se smály. Muži kolem se na ně dívaly a přidávaly se k nim. Robert se posadil na kožené křeslo v rohu a se zájmem tu zábavu sledoval. Po chvíli mu Daniel přivedl dvě dívky tmavé pleti, které se tulily k Danielovi každá z jedné strany.
,,Dámy, rád bych vám představil svého přítele sira Roberta.‘‘ Řekl Daniel a mrknul na Roberta. Rob vstal a každé z dam políbil ruku, věděl, že potom už budou jeho.
,,Velice mě těší že vás poznávám.‘‘ Řekl a oběma se zadíval hluboko do očí. Jak se dalo očekávat obě se ihned vyprostily z Danielova objetí a s chyhotáním přešly k Robovi. Daniel se jen ušklíbl a když odcházel zakroutil boky na Roberta dopředu a dozadu a při tom protáčel oči. Robert se zasmál ale dál už mu nevěnoval pozornost. Věnoval se jen dvěma exotickým kráskám, které mu seděly na klíně. Po pár minutách už je měl obě dvě omotané kolem prstu a kdyby chtěl mohl by se s nimi hned někam vypařit, ale on nechtěl. Měl rád věci pomalu. Věděl, že po něm obě dvě touží a rád tak prodlužoval tu chvíli před tím, než mělo dojít k jeho triumfu.
,,Omluvíte mě prosím krásky? Dojdu si pro něco k pití. Mohu vám také něco přinést?‘‘ Zeptal se a zvedl se z křesla. Nadešel totiž čas na jeho skvělý trik, kdy si dojde do kuchyně pro pití. Nebo on to nebyl trik, byl to spíš takový jeho rituál. Trocha čisté vody, před vyvrcholením. Obě dvě holky se zachichotaly a pustily ho. Robert na něj ještě svůdně mrknul a potom se otočil a odešel do kuchyně. Otočil se ještě přes rameno, aby se podíval, jaká je situace v obývacím pokoji. Viděl, že většina lidí jde ven si zaplavat do bazénu. Otočil se tedy zpět a kvůli nedostatku pozornosti se srazil s jiným člověkem.
,,Sakra, nemůžeš dávat trochu pozor?‘‘ Osopila se na něj dívka, do které narazil. Robert cítil, že se mu na tričko vylila nějaká studená tekutina a stékala mu nyní po těle.
,,Ty máš dávat bacha, nevím co se tady vůbec motáš!‘‘ Odvětil Robert a ani té dívce nevěnoval pohled, jediné o co se snažil bylo dostat tu vodu ze svého svetru, než tam zanechá skvrny. Povzdechl si.
,,Ty naděláš, je to jenom voda.‘‘ Řekla dívka, která neopustila místnost, ale stála opodál a snažila se načepovat novou sklenici vody s ledem. Robert zvedl oči a podíval se s kým se to vlastně srazil. Najednou si připadal jako znova politý něčím ledovým, nyní to bylo však jiné, jakoby mu někdo nacpal hlavu do ledové vody. Před ním stála malá černovlasá dívka, která měla rozcuchané vlasy z pod nichž na něj koukala dvě velká zelená kukadla, taková, která ještě neviděl. Měl co dělat aby mu nespadla čelist. Byla to rozhodně ta nejkrásnější bytost, jakou kdy potkal.
,,Co tak civíš?‘‘ Zeptala se holka a zírala nechápavě na Roberta, který zíral zase na ní. Robert rychle zakroutil hlavou aby ze sebe setřepal tu chvilkovou zaskočenost a hned odpověděl.
,,Necivim. Ale když mě někdo polije vodou tak..‘‘ Holka naproti němu se rozesmála.
,,Ty jsi ale netykavka, takových caviků, kvůli troše vody.‘‘ Robert na ni nevěřícně zíral a svět se s ním točil. Najednou věděl jediné, že tu holku co stojí před ním musí mít. Nic jiného teď pro něj neexistovalo.
,,Eh, no já omlouvám se, že jsem do tebe vrazil. Já jsem Robert.‘‘ Řekl a nabídl svou ruku. Holka se na něj zadumaně podívala a šibalsky a trochu pobaveně se usmála.
,,Já vím. Sir Robert.‘‘ Při těch slovech se zase zasmála a Robertovi to přišlo jako když tisíce andělů vyhrává na lyru. Nevadilo mu, že v těch slovech byl výsměch. Jen se přihlouple usmál a zeptal se.
,,Jaké je tvé jméno? Mimochodem nejsem Sir to si jen můj hloupý kamarádíček vymyslel.‘‘ Věnoval jí svůj nejroztomilejší úsměv, který uměl.
,,Jsem Katka a došlo mi, že asi nebudeš opravdu sir, na to nevypadáš a hlavně s sebou nemáš meč.‘‘ Řekla Katka a usmála se na Roberta. Při tom si však myslela své.
,,Meč jsem si zrovna dneska nechal doma, ale jinak ho nosím stále u sebe. Mohl bych ti ho někdy ukázat.‘‘ Řekl a usmál se na ní. Katka se však jen znechuceně ušklíbla a otočila se, aby sebrala kelímek s vodou.
,,Nechceš zajít třeba dneska na skleničku? Mohli bychom si popovídat.‘‘ Ptal se Robert dál, když mu na jeho poznámku nic neřekla. Katka se k němu otočila.
,,Jsem unavená a nechce se mi nikam chodit. Navíc by se to pro mě neslušelo, chodit po nocích někde s urozenými pány.‘‘ Řekla a napila se vody. Robert jí popadl za ruku.
,,No a co třeba kdybych ti četl pohádky na dobrou noc? Když jsi unavená, lépe by se ti usínalo.‘‘ Tohle byla jeho osvědčená finta, na kterou se chytila nejedna holka. Katka se však znovu zatvářila znechuceně a otočila se k němu zády, potom se však otočila zpět a usmála se na něj.
,,No možná by to šlo. Dneska rodiče nejsou doma, tak bys mohl přijít. Co třeba v jedenáct hodin? Bydlím o dva bloky dál, tady máš adresu, ale musíš ke mně vlézt oknem, abys mi dokázal, že jsi ten sir. Nechám ho otevřené platí?‘‘ Zeptala se a zamrkala na něj zpod svých hustých řas. Robert se rozzářil jako sluníčko.
,,Platí, budu tam.‘‘ Řekl, když si bral od Katky popsaný lísteček s její adresou.
,,Tak zatím pa.‘‘ Řekla a poslala mu vzdušnou pusu. Robert ji jakoby zachytil a zamrkal. Měl to v kapse. Měl vyhráno a věděl to. Dneska si užije s nejspíš nejhezčí holkou na světě. Jo! Začal si hvízdat a vrátil se na oslavu.
Bylo půl jedenácté a Robert se už neklidně ošíval, přišel čas, aby se z oslavy vypařil. Zvedl se tedy z pohovky a došel k Danovi.
,,Hele já už pro dnešek končim, jsem unavený, jdu si lehnout.‘‘ Řekl mu a Daniel se jen neochotně otočil a prohlédl si Roberta.
,,Nejsi nemocnej?‘‘ Zeptal se ho a nevěřícně si Roberta prohlížel. Robert jen pokrčil rameny a přes rameno prohodil.
,,Jsem jen unavený, tak se bavte. Ahoj!‘‘ S těmito slovy vyšel z obývacího pokoje a zamířil si to ke dveřím. Když vyběhl na ztemnělou ulici a nadechl se chladného nočního vzduchu, rychle upaloval ke svému domu, aby to všechno ještě stihnul. Měl v úmyslu převléct si tričko a vzít nějakou tu knížku, ze které by předčítal. Třeba svou oblíbenou.
Robert rychle odemknul dveře svého domu a proběhl do ložnice. Shodil ze sebe promočený svetr a ze skříně vytáhl černou košili, kterou si zapnul jen na první tři knoflíčky aby tak vypadal sexy. Proběhl ložnicí do knihovny, která byla největší místností z celého domu. Tady Robert totiž trávil většinu svého volného času. Popadl svou oblíbenou knihu a z vázy, která stála na stole ještě vytáhl červenou růži a vyšel ven z domu. Když kráčel ulicí, kterou osvětlovaly pouliční lampy a nad nimi zářily miliony jiskřivých hvězd, najednou si zase jednou připadal jako král světa. Za chvíli dostane tu nejhezčí holku, kterou potkal a nejspíš ho čeká prohýřená noc. Robert si šťastně povzdechl.
Ani ne za deset minut přišel k domku, který stál úplně na kraji ulice a z jedné strany ho lemoval les. Byl to v celku normálně zařízený domek, ještě zařízený od starých obyvatel. Před domkem byla kamenná zeď a velká dřevěná vrata. Robert přišel k vratům a všiml si malého připíchnutého lístečku na nich na kterém stálo.
Musíš přelézt vrata. Okno je otevřené.
Robert lísteček sundal ze zdi a strčil si ho do zadní kapsy kalhot. ,,Tak fajn.‘‘ Řekl si pro sebe a trochu ustoupil, aby si udělal místo k rozběhu. Vyskočil na vrata a chytil se horního trámu. Vrata se pod jeho tíhou rozvibrovala a začala hlučet. Robert zůstal chvíli úplně nehybně a počkal, až se vrata přestanou kynklat. Potom se lehce vyhoupnul nahoru a odtamtud seskočil na udusanou hlinitou zem. Postavil se oprášil si ruce a rozhlédl se. Stál na jakémsi malém dvorku, který byl z jedné strany lemován růžovými keři a z druhé malým bíle omítnutým baráčkem, který měl dvě patra. Otočil se k domu. V domě byla otevřená okna a pod okny stála hnědá lavička. Robert si promnul ruce a došel k oknu. Vyskočil na lavičku a posadil se na parapet. Bylo to až moc lehké, chvilku se zdržel a prohrábnul si své vlasy. Usmál se a jedním rychlým pohybem se spustil dovnitř oknem. Uslyšel tiché dusnutí, jak dopadl na zem potaženou koberci. V ten okamžik se rozsvítilo světlo a za ním se ozvalo vyděšené zalapání po dechu. Robert se s vítězoslavným úsměvem otočil. Tak po něm toužila, že už ani nedokázala skrýt svůj vzdech. Rychle si vyndal růži, otočil se a poklekl na jedno koleno držíc se za srdce. K jeho překvapení k němu však nikdo nepřišel, ale před ním se někdo ozval nasupeným hlasem. ,,Ty zloději!‘‘ Robert rychle otevřel oči, protože mu tady něco nehrálo. Když uviděl, kdo sedí na posteli před ním vyděsil se a podlomila se mu kolena. Před ním zachumlaná v tlusté duchně ležela stará žena, v červené čepičce s hvězdičkama a krajkovanou noční košilkou. Vedle ní na stole se ve sklenici s vodou vznášela zubní protéza a Robertovi se zdálo, jako by se na něj šklebila. Robert rychle těkal očima mezi protézou, oknem a stařenou, která si ho měřila rozzlobeným pohledem.
,,Ne já nejsem zloděj!‘‘ Bránil se Robert a zvedl se z podlahy ve snaze dostat se k oknu. Pro jeho smůlu se však stařena také zvedla a spadla z ní těžká péřová peřina. Nyní stála před Robertem jen v lehké noční košilce. Povadlá prsa jí vysela až skoro u pasu a stařena se na Roberta křenila bezzubými dásněmi. Robert před ní couval dozadu a bránil se rukama.
,,Tak to teda ne chlapečku, krást mi na zahrádce nebudeš! Chuligáne!‘‘ Zařvala babizna a vší silou chytila Roberta za košili a mrštila s ním o skříň. Roberta překvapilo, jakou má babka sílu a začal se tedy zase slovně bránit.
,,Ne ne, to je omyl..já vám nekradl nic já…‘‘ Babizna mu však vlepila facku a Robert spadl na zem. To už ho chtěla babizna nakopnout. Už napřahovala svou starou a povadlou nohu vysoko do vzduchu, když v tom Robert před sebe zvednul knížku, kterou si s sebou nesl ve snaze bránit se proti kopanci. Při tom rychle a bez rozmysl vyhrknul. ,,Já jsem vám přišel číst na dobrou noc!‘‘ Zavřel oči v očekávání velkého kopance, žádný však nepřišel. Robert tedy otevřel oči a podíval se na babku, která se na něj usmívala bezzubými ústy.
,,Ale tos měl říct hned chlapče!‘‘ Řekla babka a pomohla mu vstát. Robert ještě stále v šoku se zvednul a šel za babkou, která rychle hupsla do postele a přikryla se velkou peřinou. Skousla si spodní ret horní dásní a v očekávání si založila ruce na prsou. Robert se omámeně posadil na kraj babizniny postele a odkašlal si.
,,Jakpakto, že takový hezký kluk leze v noci oknem a ne dveřmi?‘‘ Ptala se babka a rukou Roberta plácla do stehna. Robert trochu vyjeknul a posunul se o kousek dál.
,,Ale jen se neboj a pojď mi číst, ať na tebe pořádně vidím.‘‘ Řekla babka a přitáhla si Roberta za ruku blíž. Robert si nesměle poposednul, ale nasadil svůj úsměv, kterým chtěl skrýt strach a poníženost.
,,Já jsem totiž od agentury zvané Královská cesta, která pomáhá po nocích starým lidem. Třeba tím, že jim čte pohádky. Ona totiž…On mi totiž volal někdo, že by vám chtěl udělat překvapení a tak jsem tedy přijel a jsem tady, abych vám udělal radost.‘‘ Vymýšlel si rychle Robert a při posledních slovech rozpřáhl ruce a zamrkal na babku. Ta se začervenala a řekla.
,,Ale chlapče, to je od tebe moc milé. Tak copak tam máš?‘‘ Ptala se babka a nakukovala přes lem peřiny. Robert se podíval do svých rukou a poprvé za hodně dlouhou dobu zrudl jako rajče. V rukách totiž držel svou oblíbenou knihu tedy knihu Kamasútry. To byla totiž Robertova zaručená finta, když někomu slíbil číst pohádku na dobrou noc a potom chtěl také přejít k praktické ukázce, aby si to dotyční více užili. Nyní se mu však jeho triky trochu vymstily.
Podíval se z knihy na natěšenou babičku, která se na něj šklebila. Viděl její povadlé tváře a šedivé vlasy, které jí vykukovaly pod nočním čapcem a dvě modrá dychtivá očka. Podíval se tedy zpět na kamasútru a otevřel jí na první stránce. Před ním byl úvod do kamasútry, misionářská poloha. Robert se zarazil a odkašlal si. Babička ho zase poplácala po stehně, aby ho pobídla ke čtení.
,,Ehe, he…takže..Byl jednou jeden misionář,‘‘ začal Robert a při tom se červenal jako dozrávající jablíčko. ,,A ten šel a šel, až došel..do…jeskyně. Do dlouhé černé jeskyně, která jen čekala, až jí někdo objeví.‘‘ Robert se zastavil a podíval se na babičku, která se na něj křenila a hltala ho pohledem. Robert byl vážně v koncích. Byl to takový ten trapas, kdy je vám ke konci už úplně jedno, jestli se ztrapníte ještě víc, nebo ne a tak Robert odhodil svůj stud a začal s chutí vyprávět.
,,A když došel k té jeskyni, věděl, že tam na něj čeká velká odměna v podobě té nejkrásnější panny, která žila na zemi. Byla totiž zakletá. Čekala na něj v jeskyni už mnoho let, ale udatný misionář se až nyní ráčil přijet. Prý ta žena uvnitř byla zakletá tím, že obrůstala plazivou rostlinou, která jí dusila a tak jí musel tento udatný jinoch jít vysvobodit. Protože se tato zakletá kráska velmi po ta léta nudila, byla už strašně nadržená.‘‘ Robert přerušil své vyprávění a vystrašeně se podíval na babičku, protože věděl, že to přepískl. Babička na něj však jen zamrkala a nic neřekla. Robert se na ní tedy usmál a pokračoval dál. Tentokrát při tom však začal hodně gestikulovat a vžívat se do děje. Odložil tedy knihu a vyskočil k babičce na postel.
,,A tak ten udatný jinoch vjel dovnitř do jeskyně, kde na něj čekala spanilá dívka. Když jí vzadu u stěny spatřil. Jeho meč ho začal tlačit do kalhot a tak ho vytasil a s křikem se vrhl na dívku, aby z ní strhal tu plazivou rostlinu. A trhal a trhal a trhal!‘‘ Křičel Robert a při tom okolo sebe máchal rukama a taky kroutil komicky celým tělem.
,,Až tu kytku celou ztrhal z ní a před ním se objevila nahá krásná nadržená žena. A On jí prohnul v pase a takhle jí…‘‘ Když chtěl Robert ukázat co zrovna jí chtěl tak se dveře do babiččina pokoje otevřely. A Robert zůstal stát jako zcepenělý.
,,Jakto babi že ještě nesp…‘‘ Katka se zarazila v polovině slova, když viděla Roberta v komickém postoji na posteli babičky a babiččin hltající pohled. Nemohla si pomoct a když jí došlo co se tam děje, tak se strašně rozesmála. Robert rychle seskočil z postele a hambou by se propadl.
,,Tady ten hoch je moc hodný a předčítá mi pohádky.‘‘ Řekla babička a šťastně se usmívala. Katka přelétla pohledem z Roberta na babičku a potom na knihu kamasútry a začala se smát ještě víc.
,,To jsi moc hodná, že jsi mi ho sem poslala, že jsi to byla určitě ty? On říkal, že ho sem někdo poslal, aby mě prý pobavil. Katuško, ty víš že mám dneska narozeniny!‘‘ Zářila babička jako sluníčko.
,,Ano babičko, to byl můj nápad a jak vidím určitě ses dobře bavila.‘‘ Smála se Katka pořád dál. Babička se zasmála s Katkou a při tom jí z bezzubých úst ukápla na peřinu slina. Katka zachytila Robertův pohled a řekla.
,,Určitě jsi velmi unavená babičko, pro dnešek už by to stačilo. Tak dobrou noc tady Robert už je určitě taky unavený.‘‘ Při těch slovech vzala Roberta za paži a spiklenecky na něj mrkla.
,,Oh, Robert, jak hezké jméno. Děkuji za návštěvu Roberte!‘‘ Zavolala na něj babička a zamávala mu.
,,Dobrou noc.‘‘ Řekl ještě Robert a nutil se k úsměvu. Potom s Katkou vyšli ze dveří a prošli chodbou ven na dvorek. Katka se znovu začala smát, Robert se na ni však zamračil.
,,Ušila jsi na mě boudu.‘‘ Vyčetl jí. Katka popadla dech a podívala se na Roberta.
,,Neušila, jen si vlezl do nesprávného okna. To moje je támhle za rohem.‘‘ Robert se zamračil a podíval se tam, kam Katka ukazovala. Opravdu tam bylo ještě jedno rozsvícené okno.
,,Nenapadlo mě, že bys lezl do nerozsvíceného okna.‘‘ Dodala Katka. Robert se však zase zamračil a řekl.
,,My dva jsme spolu skončili! Tohle ti neodpustím.‘‘ S těmi slovy vyšel ze dveří ven před bránu. Jeho mužské ego utrpělo velikou ránu a Robert se z toho potřeboval nějak dostat. Jako každý muž byl strašně ješitný a tak nyní mlčky trpěl. Dlouho se coural jen tak nocí a snažil se zapomenout na dnešní zážitek. Nevěděl však co ho trápí víc. Jestli to, že se strašně ztrapnil, nebo to, že právě dal sbohem nejhezčí holce, před kterou se ztrapnil. K domu se doloudal až k ránu, když už nebe bledlo. Znaven a ponížen padl do postele a v tu ránu usnul.

Bylo už pozdní odpoledne, když se Robert probudil a rozhodl se, že se půjde osprchovat. Zážitky ze včerejšího dne mu ještě stály vrtaly hlavou a on se nemohl zbavit pocitu, že něco zvoral. A nebyl to ten trapas, ale něco jiného. Důležitějšího. Vlezl si tedy do sprchy a nechal na sebe padat studenou vodu, která mu chladila rozpálené tělo. Když v tom uslyšel zvonit zvonek. Rychle tedy vylezl ze sprchy a kolem beder si ovázal ručník. Ještě mokrý doběhl ke dveřím a otevřel. Chvilku mu trvalo než zaostřil přes mokré vlasy kdo to je, ale najednou uviděl, že tam stojí Katka.
,,Ahoj.‘‘ Řekla a nesměle stála na prahu.
,,Hm, Ahoj.‘‘ Odpověděl jí Roberta měřil si jí pohledem, kterým jasně říkal, že neví co si má myslet.
,,Přišla jsem ti vrátit to co sis u nás včera zapomněl.‘‘ Řekla Katka a podala mu knížku Kamasútry. Robert si jí od ní vzal a potěžkal jí v ruce.
,,Babička se jí tedy nechtěla vzdát a dnes už se mě od rána ptá, kdy zase přijde ten pěkný Robert, že by ho zase ráda viděla. Ale řekla jsem jí, že to bylo jen na její narozeniny. Ona mi na to řekla, že na příští narozeniny chce zase tebe.‘‘ Řekla rozpačitě Katka a zamrkala na Roberta zpod svých dlouhých tmavých řas.
,,Díky, ale tvojí babičce už vážně číst nechci, byl to trapas.‘‘ Řekl Robert a chtěl zavřít dveře, když Katka vykřikla.
,,Počkej!‘‘ A chytila dveře, aby je Robert nemohl zavřít. Robert je tedy zase otevřel a vyzývavě se na Katku koukal.
,,Omlouvám se. Byla to moje chyba, že jsem ti na ten lísteček nenapsala do jakého okna vlastně máš vlízt a možná jsem to taky udělala naschvál. Chtěla jsem tě nějak zchladit, aby ti spadl hřebínek. Jsi totiž strašný pako, který si o sobě myslí bůhvíco není.‘‘ Řekla Katka popravdě a zadívala se na Roberta. ,,Omlouvám se.‘‘ Řekla znovu. Robert si jí chvíli prohlížel a potom si povzdychnul. ,,Máš pravdu.‘‘ Řekl a opřel se mokrou hlavou o trám dveří.
,,Cože?‘‘ Zeptala se zmateně Katka.
,,Jsem pako. Choval jsem se celou dobu jako hovado, ale vůbec mi to nevadilo. Až včera jsem si uvědomil, jak jsem se vlastně celou tu dobu hloupě choval. Jen jsem životem prolétával a nikdy jsem se nad ničím nezastavil, až včera. Včera jsem se poprvé pozastavil nad jednou věcí a došel jsem k názoru, že mi to asi patřilo. Už mě někdo musel zchladit a ukázat mi kde je země. Děkuju.‘‘ Řekl Robert a Katka jen valila oči, že by Robertovi opravdu došlo, že se choval jako pako?
,,Jak jsi k tomu najednou tak rychle dospěl přes noc?‘‘ Ptala se ho nevěřícně a Robert k ní pootočil hlavu a odlepil se od trámu.
,,Nevím. Včerejší noc mi toho hodně dala a hodně věcí jsem si uvědomil. Uvědomil jsem si pár věcí, které mi měly dojít už dávno, ale nedošly. To, že takhle se žít nedá, jen přežívat.‘‘ Robert přišel blíž ke Katce tak, že stál jen na dosah ruky daleko.
,,Byl jsem na tebe hnusný, omlouvám se. Jsi jediná holka, kterou jsem nedostal, když jsem chtěl. Ukázala jsi mi život.‘‘ Katka se na něj nevěřícně dívala a potom zakroutila hlavou.
,,Pokud nelžeš, tak nejsi takové pako, jako jsem si myslela.‘‘ Podotkla a Robert se poprvé a nestrojeně od srdce usmál.
,,Za jedinou noc jsi mi změnila život. Nevím to jistě, ale asi jsem se zamiloval.‘‘ Řekl Robert a něžně se dotknul Katčiny tváře.
,,Můžeš se o tom postupem času ujistit.‘‘ Řekla Katka, stoupla si na špičky a zlehka Roberta políbila na rty. Robert věděl, že se jeho život změnil a že pokud bude mít Katku, tak bude moct žít v klidu a míru a ne jen svým životem prohýřit a prolétnout jím jako hurikán. Robert možná poznal svůj smysl života. Lehce vtáhnul Katku do svého domu a nejen do něj, ale i do života a zavřel za nimi dveře.