Absurdita - I. Lopata věčnosti

Anotace: (První díl naprosto nesmyslného psaní ze světa snů a nejpodivnějších míst lidské představivosti) omluvte prosím, gramatické i stylistické chyby

I. Lopata věčnosti



Skrze otevírající se rozespalé řasy pronikají pestré paprsky slunce. Pootevřeným oknem vniká lehký vánek nesoucí vůně přírody kolem a můj probuzením citlivý sluch vnímá i tu nejvzdálenější, dávno probuzenou lesní zvěř. Dokonce i hladké zvuky potoka nesoucí se vánkem dovnitř splývají s dřevem oděnými zdmi kolem mně. Pomalu odkrývám houni, abych bosou nohou mohl okusit čerstvou srubovou podlahu. Kosti v celém těle ještě nejsou zcela probuzené, avšak přesto mě to táhne k oknu. Čerstvý letní vzduch mě naplňuje energií, jakoby volal přijď a pořádně se nadechni.

Pomalu se blížím k oknu, už vidím trávu, jež tančí a hoduje slunnému ránu. Zvedám ruce.. abych snad mohl více pootevřít prastarou okenici a rozhlédnout se kolem? Ne. Zatáhnu žaluzie, aby mě ten ,,krám´´ venku nesvítil do monitoru od kompu, kterej jdu právě zapnout.



Bože… jak dlouho se to bude ještě načítat? Div, že mě při startu nepozdravil Blue screen of dead. Vymyslím si snad nějaký časový harmonogram na tyhle loady do systému, abych šetřil čas. Pomalu načítajícím systémem se znuděn poohlížím k prosvítajícím žaluziím. Pfff…. Tam venku je ještě větší nuda. No konečně. Prvním obrazem na monitoru se mě naskytl překrásný wallpaper horské letní krajiny se stromy trávou a potokem… no krása pohledět vždyť je to také ve full HD. Wallpaper se schoval pod hromadu, právě načtených ikon. Píše se rok 2011, ovšem software schovaný v ikonách žije, ještě v takovém roce 2007 řekl bych. To už to můžu vyhodit … takovej krám starej. Si na tom zapařim tak tetris error edition.

Široko daleko žádný jiný srub, chalupa, nebo něco takového. Jsem rád, že se tu vůbec dostanu na internet, což je hned druhá výhoda potom, že jsem tu sám. Žádný rodič jedna ani rodič dvě. Ani sourozenec Y mně tu neagreguje rychlost připojení. Paráda prostě. Takhle si představuji krásu léta. Naši si ji však představovali zcela jinak vzhledem k tomu, že mě sem poslali z toho důvodu, abych se trochu nadýchal čerstvého vzduchu. Hmmmm… právě se roztočil větráček na bedně počítače… miluji tu vůni, na grafické kartě pálejících se plošných spojů. Na probuzení si pustím nějakou pohodu do hlavy, … třeba Graveyard, ty už jsou staré, jako samotné ikony na ploše. Při protahování se mně zasekl pohled na digitálním budíku. Skvělý čas, vstal jsem dříve, než jsem plánoval. Je teprve jedna hodina odpolední.

Co to sakra… datel? Volume doprava, to se nedá poslouchat, jakoby nestačili ty ostatní žijící věci venku, co vydávají jiný zvuky. A jako by toho nebylo málo, mám tu na starost tři rozdováděná, tupá a nevděčná koťata. Chvíli na to jsem uslyšel prapodivný zvuk z kuchyňky hned za šesti dveřmi. To budou jistě rybičky, říkám si. Vstanu od počítače, abych šel ty malé chudinky nakrmit. Za prvními dveřmi jsem slyšel opakované šustění. Vydal jsem se ke druhým dveřím a ejhle…šustění nepřestalo. Abych to zkrátil, tak šustivý zvuk se linul až k třetím dveřím. Než jsem se došustil k posledním dveřím, byl jsem již trochu vyděšen a z dlouhé cesty unaven. Pomalu pootevírám již otevřené dveře a stalo se přesně tak, jak jsem čekal. Za lednicí stál jednooký kyklop s šestnácti očima, který se svými chapadly natahoval ke mně a ladným krokem dvanácti pavoučích nohou se vznášel směrem ode mě, aby nabral rychlost a v mžiku se mohl otočit pomocí své ploutve o 180°. V tu chvíli mi došlo, že míří ke mně a chce mi něco sdělit. Ano bylo to tak, vážně se semnou bavit nechtěl, přesto se však odhodlal a ve vteřině byl opřený svým čelem o mé. Přivřenými oky hledí do těch mých a ptá se mě, jestli chci žít. Samozřejmě jsem neotálel s odpovědí, a proto jsem hned po osmi minutách ticha, zcela jasně a srozumitelně zamumlal : ,,ano, chci žít´´. Jeho zpětná reakce byla okamžitá: ,,Tudíž zemři!´´ V tu chvíli se jeho dva motorovou pilou oděné kly, o kterých jsem se již zmiňoval proměnili ve dvě motorové pily…oděné kly. Byl to hrůzostrašný pohled. Měl jsem takový strach, který by sedal ve vzduchu i krájet. Než se ke mně zrůda prokrájela, strach již vyprchal. Byl jsem už smířený se smrtí. V tu chvíli se však stalo něco naprosto nečekaného. Jeho vražedné, ostře pogumované kly mnou projeli a zemřel jsem.







Jaroslav Sladký

*Ve formuli sedí formulář