Návštěvnost
Hráči
Hráči
Mallina Obrowská byla úspěšná spisovatelka a scenáristka v jednom malém státě na jedné malé planetě. Alespoň takto ji prezentovala většina medií v příslušném regionu. Žila v zemi, která ležela uprostřed světadílu a jemuž se na této planetě říkalo Evropa. Země, (tak se ta planeta jmenovala) byla součástí jedné z nekonečně mnoha slunečních soustav ve Vesmíru. Tak to bylo psáno a dáno, takto byla uložena i data v souborech mimovesmírného serveru MALL 2001. (Tyto informace zabíraly v jeho neuvěřitelné paměťové kapacitě pouze několik dajtů.)
---
Dle programu, se ve středu, tři hodiny po půlnoci Mallina vracela taxíkem domů a na Nuselském mostě v hlavním městě jménem Praha, (výše zmíněného státu) si vedle hasičů a policie všimla i člověka visícího na zadní straně ochranného pletiva.
"Vypadá to, že chce skočit," řekla spisovatelka svému kadeřníku Oskarovi, který seděl vedle ní. V té chvíli ještě nikdo z nich netušil, že se začalo odehrávat noční drama. Tato děsivá příhoda, se jí stala cestou od Barinky Collinsové, u níž byla na návštěvě. Jela se podívat na zpěvaččina nového psa. Až po tento moment bylo tedy vše v normálu. Předem naprogramováno. Pak se to, ale stalo. Mohla projet kolem, jako každý jiný. Ona však z ničeho nic přikázala řidiči taxíku:
„Zastavte.“
Jak řekla, tak se také stalo. Taxi zastavilo. Obrowské chvíli trvalo, než z něj vystoupila, pak však nezaváhala ani vteřinu. Přistoupila k policistům a dovolila se jich, zda může s mladíkem promluvit.
„Můžete“, řekl policista.
Stoupla si tedy před mladého muže, který visel na pletivu a z ničeho nic ho pozdravila.
„Dobrý večer“ řekla svým nezaměnitelným mediálně známým hlasem a několikrát typicky kývla svou hlavou, na níž ji slušivě seděla červená bekovka.
Zdálo se, že muž Obrowskou poznal.
„Vy jste ta?“ Zeptal se jí udiveně.
"Ano já jsem Mallina.“ Chvíli zvažovala, jak má mladíka oslovit, pak se rozhodla pro tykání a pokračovala: „Mohli bychom se vzájemně představit, ale napřed, prosím, slez. Budeš mít i potom dost příležitostí se zabít," přesvědčovala muže. Mladík se na ni usmál. Spisovatelka se nemohla ubránit pocitu, že má radost z toho, že ji vidí.
„Jste hezčí než v televizi.“ Řekl mladý muž na druhé straně plotu. Chvíli visel jen za jednu ruku, jakoby chtěl, aby to před ní vypadalo dost dramaticky. Byl však celkem unavený, vždyť visel na mostě už čtyřicet minut. Po celou tu dobu, ho přesvědčovali záchranáři, hasiči a psycholog aby slezl. Muž však s nikým nekomunikoval. Mluvit začal až s Obrowskou.
„Tak pojď. Přelez ten plot zpět.“
„Když slezu, tak mě určitě zavřou do blázince…, nebo do vazby.“
Mallina ho znenadání chytla přes plot za ruce. „Slibuji že dohlédnu na to, co s tebou udělají. Nepůjdeš do blázince ani do vazby."
Po těchto jejích slovech, muž po chvíli opravdu slezl za pomocí hasičů z ochranného plotu.
---
MALL 2001, který vykonával naprostou většinu všech dlouhodobě naprogramovaných příkazů samostatně a s automatickou rutinou již nekonečně věků, se nejdříve svou umělou inteligencí podivil nad nesmyslnou malicherností povelu, který právě z ničeho nic obdržel od jedné z herních konzol připojených hrejstejšnů.
Než však stačil prověřit všechny možné souvislosti tohoto příkazu několik triliard světelných let dopředu, dostal pokyn i z druhé herní konzoly.
No abyste se nezbláznili. Sto milionů světelných let nic a teď najednou tohle.
Tyto pokyny musel však bezvýhradně respektovat a okamžitě provést.
Jak mu tedy řekli, tak udělal.
Systémem mu blesklo. Ježíšikriste, oni snad začali zase hrát. První příkaz přišel od Dervilla.
MALLa dvatisícejedničku začalo zajímat co touto „proboha“ tak malichernou změnou tento uznávaný a zkušený hráč sleduje. Jakási Mallina Obrowská má zachránit před smrtí jakéhosi… co měl spadnout a zabít se… Prováděcí povel: „Zastavte.“
„Panebože.“ Už to viděl.
Dervill tam měl schovaného trojského koně. Jak jsem to mohl proboha přehlédnout. Schoval to kdesi úplně v prdeli až na konci vesmíru. Na Zemi, v jakési Praze na nějakém mostě. „Most sebevrahů.“ A Gottes mu na to taky nepřišel. To bude teda kurva mela... Už za pět milionů let.
Gottes okamžitě pochopil, že mu jeho protihráč Dervill prostřednictvím Malliny Obrowské, úspěšné spisovatelky a scenáristky v jednom malém státě …, narušil pečlivě a dlouhodobě budovanou konstrukci a strategickou koncepci dalšího vývoje vesmíru. Obvykle to nedělal, ale tentokrát byl opravdu naštvaný a tak jediným pohybem zamířil kursorem na Mallininu ikonu, kliknul na ni pravým tlačítkem myši a změnil její osud.
---
Dle programu, se ve středu, tři hodiny po půlnoci Mallina vracela taxíkem domů a na Nuselském mostě v hlavním městě jménem Praha, (výše zmíněného státu) si vedle hasičů a policie všimla i člověka visícího na zadní straně ochranného pletiva.
"Vypadá to, že chce skočit," řekla spisovatelka svému kadeřníku Oskarovi, který seděl vedle ní. V té chvíli ještě nikdo z nich netušil, že se začalo odehrávat noční drama. Tato děsivá příhoda, se jí stala cestou od Barinky Collinsové, u níž byla na návštěvě. Jela se podívat na zpěvaččina nového psa. Až po tento moment bylo tedy vše v normálu. Předem naprogramováno. Pak se to, ale stalo. Mohla projet kolem, jako každý jiný. Ona však z ničeho nic přikázala řidiči taxíku:
„Zastavte.“
Jak řekla, tak se také stalo. Taxi zastavilo. Obrowské chvíli trvalo, než z něj vystoupila, pak však nezaváhala ani vteřinu. Přistoupila k policistům a dovolila se jich, zda může s mladíkem promluvit.
„Můžete“, řekl policista.
Stoupla si tedy před mladého muže, který visel na pletivu a z ničeho nic ho pozdravila.
„Dobrý večer“ řekla svým nezaměnitelným mediálně známým hlasem a několikrát typicky kývla svou hlavou, na níž ji slušivě seděla červená bekovka.
Zdálo se, že muž Obrowskou poznal.
„Vy jste ta?“ Zeptal se jí udiveně.
"Ano já jsem Mallina.“ Chvíli zvažovala, jak má mladíka oslovit, pak se rozhodla pro tykání a pokračovala: „Mohli bychom se vzájemně představit, ale napřed, prosím, slez. Budeš mít i potom dost příležitostí se zabít," přesvědčovala muže. Mladík se na ni usmál. Spisovatelka se nemohla ubránit pocitu, že má radost z toho, že ji vidí.
„Jste hezčí než v televizi.“ Řekl mladý muž na druhé straně plotu. Chvíli visel jen za jednu ruku, jakoby chtěl, aby to před ní vypadalo dost dramaticky. Byl však celkem unavený, vždyť visel na mostě už čtyřicet minut. Po celou tu dobu, ho přesvědčovali záchranáři, hasiči a psycholog aby slezl. Muž však s nikým nekomunikoval. Mluvit začal až s Obrowskou.
„Tak pojď. Přelez ten plot zpět.“
„Když slezu, tak mě určitě zavřou do blázince…, nebo do vazby.“
Mallina ho znenadání chytla přes plot za ruce. „Slibuji že dohlédnu na to, co s tebou udělají. Nepůjdeš do blázince ani do vazby."
Po těchto jejích slovech, muž po chvíli opravdu slezl za pomocí hasičů z ochranného plotu.
---
MALL 2001, který vykonával naprostou většinu všech dlouhodobě naprogramovaných příkazů samostatně a s automatickou rutinou již nekonečně věků, se nejdříve svou umělou inteligencí podivil nad nesmyslnou malicherností povelu, který právě z ničeho nic obdržel od jedné z herních konzol připojených hrejstejšnů.
Než však stačil prověřit všechny možné souvislosti tohoto příkazu několik triliard světelných let dopředu, dostal pokyn i z druhé herní konzoly.
No abyste se nezbláznili. Sto milionů světelných let nic a teď najednou tohle.
Tyto pokyny musel však bezvýhradně respektovat a okamžitě provést.
Jak mu tedy řekli, tak udělal.
Systémem mu blesklo. Ježíšikriste, oni snad začali zase hrát. První příkaz přišel od Dervilla.
MALLa dvatisícejedničku začalo zajímat co touto „proboha“ tak malichernou změnou tento uznávaný a zkušený hráč sleduje. Jakási Mallina Obrowská má zachránit před smrtí jakéhosi… co měl spadnout a zabít se… Prováděcí povel: „Zastavte.“
„Panebože.“ Už to viděl.
Dervill tam měl schovaného trojského koně. Jak jsem to mohl proboha přehlédnout. Schoval to kdesi úplně v prdeli až na konci vesmíru. Na Zemi, v jakési Praze na nějakém mostě. „Most sebevrahů.“ A Gottes mu na to taky nepřišel. To bude teda kurva mela... Už za pět milionů let.
Gottes okamžitě pochopil, že mu jeho protihráč Dervill prostřednictvím Malliny Obrowské, úspěšné spisovatelky a scenáristky v jednom malém státě …, narušil pečlivě a dlouhodobě budovanou konstrukci a strategickou koncepci dalšího vývoje vesmíru. Obvykle to nedělal, ale tentokrát byl opravdu naštvaný a tak jediným pohybem zamířil kursorem na Mallininu ikonu, kliknul na ni pravým tlačítkem myši a změnil její osud.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.