Historka.

Historka.

Anotace: Určitě si to přečtěte.

....Kdysi před léty, za onoho času.... začátek, jak z hvězdných válek. Musím tedy jinak.

Jel jsem já s Tomášem Čurdou v mé skvělé Š 110 bez papírů, s prázdným vozíkem /nábytek vyložen a namontován/ nevalného stavu. Tomáš, velký fanda Orlů, byl v té době můj zaměstnanec, výborný pracant po vyučení, vlastně za ta léta jsem tam nikoho lepšího neměl /souhrnem jsem postupně zaměstnal suma sumárum skoro třicet lidí - finanční úřad by se asi divil/. Teď musím na tomto místě podotknout, že dnes slouží u policie. Aspoň jeden poctivý. Do historky to dobře zapadá, jak uvidíš vzápětí. Pádili jsme z kruháku od “Ivana” směrem k “Domečku” do města, když tu Tom vyděšeně: “Za náma jsou policajti... a svítí.” Kouknu zrcátkem a vidím STOP... STOP... STOP... “To by mohl mít takový blikátko kdekdo.” Ticho. A tehdy zazněla ona legendární věta. Nemám potuchy, kde se takový věty v lidech berou, ale jsou tam. Možná čekají léta, aby mohly ven. Znám lidi, co dlouho mlčí a v pravý okamžik řeknou takovou větu. Naše sousedka, typickej příklad. Znáš ten film Neslušný návrh? Kravina. Blbost. Ale je tam postava, co hraje Robert Redford a dává někomu vizitku, kde je jenom: Robert Redford - pod tím - milionář. Povídám, že by se mi taky taková vizitka hodila. A sousedka, celý večer mlčící poslouchající, s ledovým klidem: “Snad mínusmilionář.” To bylo v době, kdy jsem měl fakt dost velký dluhy.

“Zkusím je setřást!”

To byl povel. Když si vezmeš, kudy jsme jeli, auto a jeho stav, vozejk, zimní plískanice, sjetý gumy, těch faktorů bylo hodně. Ani se nedivím po těch letech, že na mě ten Tomáš tak civěl. Dohonili nás lehce na Horní Český, policejní vůz napříč silnice, z něj vyskočili naježení čerti, aj to bylo veselo. Navíc jsem nechtěl ztratit svou tvář před zaměstnancem, tak povídám, zcela nesmyslně:

“Vy nejste ze Znojma, že?” soudě podle espézetky na jejich tyrkysové mazdě.

“To teda jsme. Máme na takový kujóny, jako jste vy, vyměňovací značky.”

No nebudu to rozebírat, ale myslím, že vyzradili nějaké služební tajemství.

Šlus. A to se FAKT stalo.
Autor weitinger, 14.06.2006
Přečteno 470x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Vidíš, Romana byla taky milá, že mě nezepsula. Taky pochopila pouhý žert.
Věř nebo ne, tehdy jsem nic neplatil. Kouzlo osobnosti.
Petr

27.07.2006 13:25:00 | weitinger

Hele taky jsi jako pointu mohl prozradit na kolik Tě to "zachování tváře před zaměstnancem" vyšlo :-(

26.07.2006 19:20:00 | Roko

j.c. jseš jeden z mála, co mi tohle nepohaněl.

04.07.2006 07:56:00 | weitinger

..jo život tropí hlouposti..
j.c.ben

03.07.2006 23:18:00 | j.c.

Koukej, mladej - mám sice dceru Marunku, ale nevím nic o žádný čekárně.

17.06.2006 08:07:00 | weitinger

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí