Evy a Adamové - povídka kamaráda Romana Bílého

Anotace: Kdysi, asi před 25 lety, jsme s kamarády a děvčaty chodívali na tanečky, poslouchat dobrou muziku a dát si něco dobrého do nosu.

Kdysi, asi před 25 lety, jsme s kamarády a děvčaty chodívali na tanečky, poslouchat dobrou muziku a dát si něco dobrého do nosu.
Začínali jsme chodit pravidelně začátkem jara a vždy se moc těšili, jak se skvěle pobavíme.
Když přestali hrát, courali jsme se potom pomalu přes celé město domů. Jak my se těšily na ty nočněranní procházky. S lahví vína v ruce a veselým řehotem, nám cesta domů vždy rychle utekla.
Někdy jsme postáli na mostě přes řeku a někdy zase poklábosili na lavičce.
Bylo nás asi 20, dvojice se postupně sbližovali a přátelství přecházelo v lásku.
Jednou v létě, po skončení zábavy, kolem čtvrté ráno nás napadlo, že by bylo fajn si jít zaplavat do místního bazénu na Adamy a Evy.
Byla teplá, vlahá noc, měsíc svítil jako o závod, hvězd plná obloha a my, tulíc se k sobě, k němu vyrazili.
Těšili jsme se na milování u vody a jak si užijeme legrace.
Vedle vrátek k bazénu byla další k nohejbalovému hřišti, které bylo v tom samém areálu.
Kamarád měl od nich u sebe klíče a dvířka otevřel, aby naše dámy nemusely lézt přes plot.
Za všeobecného veselí a hraného studu děvčat, jsme se svlékli do naha a hurá do bazénu.
Dnes již ten bazén není v provozu, protože z něj, po potopě v roce 2002, nechalo město udělat park.
Ale k tématu - bylo nádherně, voda teplá, ve svitu měsíce byl dokonce vidět i nedaleký zámek s parkem.
Začali jsme blbnout jak malé děti. Lítali jsme kolem bazénu, házeli se do vody, děvčata samo pištěla, což se nám klukům moc líbilo a tak do vody létala jedna za druhou.
My kluci jsme s sebou měli i deky, protože jsme dobře věděli proč, to dá rozum.
Blbnoucích párů pomalu ubývalo, až se rozhostilo ticho, přerušované šepoty a tichými vzdechy.
Milovali jsme se, kde se dalo. Ve vodě, na dekách, no hotové hřišťátko plné erotiky.
Takto jsme si užívali skoro celé léto.
Tak si takhle zase jeden večer užíváme v bazénu, když se náhle otevřela vrata, dovnitř vjelo policejní auto a z něj vystoupili, tehdy "slavní kovbojové" z VB.
Sebrali z trávy naše deky, oblečení a vyzvali nás, abychom vylezli z vody a legitimovali se.
My kluci jsme se styděli vylézt nazí a co teprve holky?
Jeden kamarád dostal po chvíli odvahu a vylezl z vody. Řekl si o své věci, ve kterých měl doklady. Poldové mu je tedy chca nechca museli dát.
My ostatní kluci jsme pomalu vylezli za ním, obdrželi rovněž své oblečení a legitimovali se.
Nojo, jenže děvčata z vody nechtěla. Požádali jsme tedy poldy o deky, aby mohly také vylézt a nakonec nám je, po mnoha prosbách, dali.
Pak nám kluci od VB dali kázání, že se k bazénu v noci chodit nesmí a propustili nás domů.
Jenže poblíž bazénu bydlela jedna baba, pomocnice VB. Ta dychtivě šmírovala a poslouchala, jak to dostáváme.
Samo, že jsme neměli v úmyslu dodržet slib, že tam víc chodit nebudeme.
Další pátek jsme tam vyrazili zas. Jenže baba nás zase zmerčila, otevřela vrata a spustila na nás zase ty stejné kecy, že tam nesmíme chodit, o nemravnosti a jela jela, až jsme znechuceně vylezli, oblékli se a vypadli.
Byli jsme hodně naštaní a přemýšleli co s babou, abychom tam mohli chodit dál a měli klid.
Další pátek se k nám přidal jeden starší kluk, když jsme mu řekli, jaké máme trápení s babou.
V hlavě už měl plán, jak na ní vyzrát a znechutit jí další šmírování.
Nechtěl nám ho prozradit a tak jsme byli zvědaví, co vymyslel a těšili se na nějakou srandu.
Jen jsme tam vlezli, baba zase mezi vraty a spustila na nás tu svou písničku.
Onen kluk k ní pomalu došel a zeptal se jí jestli se chce také vykoupat.
Při tom jí popadl a ječící dovlekl ke kraji bazénu, kam jí hodil i v šatech.
Baba se vyškrábala ven a zdrhajíc pryč, ječela, že z toho budeme mít velký průser.
Mlátili jsme se smíchy po zemi.
Pak jsme se zase v pohodě vyčachtali, vyblbli, pomilovali a na milou bábu zapoměli. Když jsme se už chystali domů, k bráně přijela hlídka VB. Sranda nás rychle přešla a my museli na vyšetřovnu.
Náš nový kamarád se zachoval hrdinsky, všecho vzal na sebe a zůstal tam.
Nás propustili domů a s ním sepsali protokol.
Nic zlého netuše, pak také odešel v naprosté pohodě domů.
Jenže po pár týdnech se začalo proslýchat, že náš případ půjde k soudu.
No náš, vlastně jeho, protože to přeci vzal na sebe.
Měl, ale velikou kliku.
Jeho děvčete sestra si o tom případu povídala s místní učitelkou a z ní se vyklubala pomocnice VB.
Slíbila pomoci a co slíbila, to udělala.
Kámoš spasitel dostal jen pokárání a vše se spláchlo pod zem.