Pomoc, jsem dokonalý!

Anotace: něco malého, pro zasmání. je to pro každého ale dámám vřele doporučuji...

Už jako malé dítě jsem byl krásný, ale časem jsem takříkajíc dozrál ve velmi pohledného muže. Není divu, že mne od mého prvního výletu na pískoviště pronásledují dívky. Ale občas shledávám svůj bezchybný vzhled překážkou pro trvalou známost. Ještě jsem totiž nenašel dívku, která je schopna akceptovat mou výjimečnost.

Kupříkladu můj poslední vztah. Asi měsíc jsem bydlel se standardně hezkou brunetkou, než mě ze svého bytu vykázala. A kvůli jaké maličkosti! Všechno zavinil nedotažený kohoutek a její nesamostatnost. Posuďte sami.

Toho dne ráno mě opět necitlivě probudila asi v šest ráno. Vracela se zrovna z pekařství, které bylo vzdáleno pouhých pět minut svižné chůze, a zabouchla za sebou dveře. V jedné ruce totiž držela pecen chleba a v druhé čerstvé housky a veku, protože jsme na večer pozvali pár známých. Obětavě jsem vstal a láskyplně jí upozornil, že si housky a veku mohla položit na zem, protože jsou v papírovém pytli. Tím pádem by měla jednu ruku volnou a mohla by potichu zavřít dveře, aniž by mne probudila. Potom jsem odešel zpátky do postele, protože jsem nemusel ještě dlouhou dobu vstávat.

Když jsem se opět vzbudil, hodiny ukazovaly téměř půl druhé. Pustil jsem se do prohledávání lednice, ale ke svému údivu jsem nenašel žádné předem připravené jídlo! Nakonec ve mne převážila láska a pochopení k mé partnerce. Usoudil jsem, že nejmoudřejší bude, jí ještě ten večer všechno ochotně vysvětlit bez zbytečných emocí. Po takových úvahách vždy cítím svoji výjimečnost a obětavost, kterou mám jednoduše vrozenou a přináším ji do každého soužití.

Uvařil jsem tedy něco malého k jídlu. Špinavé nádobí, jsem vzorně odklidil na kuchyňský stůl a linku. Samozřejmě toho nebylo moc, jenom pánev, dva hrnce, nějaké talíře a pár dalších drobností. Věděl jsem už z dřívější doby, že moje přítelkyně nemá ráda použité nádobí poházené po bytě a vzhledem k tomu, že se ona ten den příliš nevyznamenala, chtěl jsem ji překvapit svojí vstřícností.

S dobrým pocitem jsem se pustil do listování inzeráty, abych našel nějakou práci, bohužel jsem zase nenašel žádnou, která by odpovídala mým zájmům a výši vhodného platového ohodnocení. Po dlouhých deseti minutách jsem odložil noviny a sám se sebou spokojen jsem začal obvolávat své přátele, jestli nezapomněli na večerní party. Jsou to samí inteligentní lidé, tudíž jsem s každým musel prohodit alespoň pár zdvořilostních frází.

Než jsem vyřídil všechny své společenské povinnosti, bylo téměř pět hodin. Dal jsem si krátkou pauzu, abych byl navečer svěží duchem a mohl oslňovat všechny přítomné svými proslavenými jiskrnými bonmoty.

Příští hodinu jsem se zušlechťoval koupelí. Když jsem byl hotov dorazila má drahá polovička. Nemohl jsem neocenit, že se okamžitě pustila do příprav občerstvení pro hosty.

Zrovna jsem si vybíral večerní oblečení, když mne značně nevybíravě přerušila kvůli tomu, že došel sýr na chlebíčky. Jemně a s citem jsem ji upozornil, že já jí nevyčítám daleko závažnější věci, jako třeba že jsem dnes neměl připravený oběd, což je v podstatě její vina a má vlastně štěstí, protože obchůdek s potravinami na rohu ulice má určitě ještě otevřeno, takže nevidím důvod, proč by nemohla nějaký sýr dokoupit.

Zatvářila se značně rozzuřeně, ale odpustil jsem jí to, jelikož mi už od rána připadala poněkud nesvá a zmatená.

Když konečně všechno dokončila, přišli první hosté. Náležitě jsme se přivítali a s každým novým příchozím nabývala zábava na živosti. Večírek skončil pozdě v noci a všichni odcházeli spokojení. Jenom já jsem byl silně zklamán, jelikož moje družka jako hostitelka vyloženě zklamala. Ke konci našeho setkání s přáteli, se kterými jsem ji chtěl seznámit, aby si rozšířila své kulturní obzory, dokonce usínala! To bylo neodpustitelné a nemohl jsem to omluvit už ani náročným dnem v práci.

Poskytl jsem jí v tomto směru pár trefných a dobře mířených rad. Jenže ona neprojevila svou vděčnost za mou starostlivost ani pouhým „Díky, propříště si tvé připomínky zapamatuji.“ To mě urazilo, takže jsme do postele ulehli víceméně mlčky.

Jenže co se nestalo. Do nočního ticha začal kapat vodovodní kohoutek. Něžně jsem ji vzbudil a sdělil, že kvůli kapajícímu kohoutku nemohu spát, tudíž by ho měla jít utáhnout a jestli to nepůjde ručně, tak ať si vezme kleště. Tichým hlasem mi odpověděla, ať jdu „ten zatracenej kohoutek“ utáhnout sám. Na to jsem přirozeně řekl, že nemohu, protože nechci, z čistě nesobeckých důvodů, podporovat její nesamostatnost, po dnešním večeru se cítím příliš unaven a že by ona měla být chápavější, protože nic tolik psychicky nevyčerpává jako nezaměstnanost.

Zjevně musela už dříve trpět nějakou duševní chorobou, protože reakce, která následovala, byla neadekvátní a silně hysterická.

Nehodlám zabíhat do detailů, ale výsledkem je, že v současnosti bydlím na ubytovně a hledám alespoň standardně hezkou a inteligentní dívku s vlastním bytem, která by ocenila moji citlivost v mezilidských vztazích a celkovou dokonalost.