Matka jistá, otec nejistý

Anotace: Matka jistá, otec nejistý Byla již neděle, dvě hodiny po půlnoci. Oheň ubíral na intenzitě a sním kytara i zpěv. Kruh sedících okolo ohně prořídl a zbývající část, převážně muži, se snažili dopracovat s obdivuhodným úsilím na dno padesátilitrového sudu p

 Jako obvykle, začala série košilatých vtipů, dále následovala vášnivá politická diskuze. Sedící

okolo ohně se vzájemně znali, v některých případech od dětských let a měli se ve vzájemné úctě.

Přesto se při výměně názorů nazývali blbci, voly, pravičíky, levičáky. Jak se čas přibližoval k ránu a poslední žena se odebrala spinkat, začala bleskově debata na téma ženy. U mužů je tento harmonogram typický.

„Chlapi,“ využil chvilkové mezery ve vášnivé debatě jeden z mužů.

„Já někde četl, že každý čtvrtý narozený dítě v rodině je nemanželský! Z tisíce dětí, dvěstě padesát má jinýho tátu, to je úděsná cifra.“ Jako když kouzelník luskne prsty, chvilku bylo ticho, protože každá kalkuloval jak na tom vlastně je on sám.

„To je vlastně velice jednoduchý, ty uděláš jedno sousedovi a on na oplátku jedno nebo dvě tobě. Jsme vlastně jedna velká rodina, čím pěknější ženská, tím větší riziko.“ Ozval se hlas od sudu s pivem, a následoval záchvat smíchu.

„Hej ty levičáku, moc se nesměj, být tebou tak bych přemýšlel. Máš Honzíka, Zuzku a Martina a tvá Jiřinka čeká co! no prece čtvrtý, a dle statistiky by nemuselo být tvoje.“ Zatrumfoval někdo směrem k sudu.

„Jo chlapi, tak to bohužel chodí, stím nic nenaděláte. Statistika uvádí, že osumdesát procent ženáčů, alespoň jednou byli nevěrní. U žen je statistika nevěr o trochu nižší, ale na výzkumu mohly

pracovat ženy a samozřejmě výsledek upravit.

„Matka jistá, otec nejistý,“ povzdechl si jeden z přítomných a zhluboka se napil, aby zahnal chmurnou představu.

„Přátelé, výjimka potvrzuje pravidlo,“ ozval se kamarád s typickým brněnským přízvukem.

„Dostal jsem darem fenku, čistokrevnýho labradora. Když jí po roce začaly vyrůstat bílé šmrnce na prdeli, tak jsem na toho kořeňa, co jí mé dcerce prodal vlítnul, že má fenka není čistokrevný labrador.

Chlapík se dlóho bránil argumentem, že jeho pes je čistokrevný labrador. Já povidám, to vim, ale kdo je mama. On se zase dlóho krótil a pak povidá: Jednoho dne jsem našel přede dveřmi domu košík s pěti štěňaty a lístek:-Tvůj pes ustavičně šuká moji fenu a tak se tentokrát o štěňa postarej ty.

„Takže pánové, v tomto případě je vyjímečně otec jistý a matka nejistá“.