Radosti i strasti svátků Vánočních

Anotace: Lidé milují svátky. Těší se i na takové chvilkové radosti jako jsou Velikonoce,kde se v...

Lidé milují svátky. Těší se i na takové chvilkové radosti jako jsou Velikonoce,kde se v mnoha mužích projeví sadomasochistické sklony, svátek práce, den osvobození od fašistických návštěvníků ale hlavně milují Vánoce. I když popravdě se na ně těší ti malí skřítkové jménem děti. Milujeme děti ale zrovna tento svátek bychom jim někdy vytloukli z hlav.
Když jsem zjistil, co všechno chtějí naše děti na Vánoce prožít, tak jsme se s mou manželkou Sabinkou velice děsili toho, jak to budeme stíhat. Řekli jsme si však, že našim dětem dáme ty nejkrásnější Vánoce.
První úkol byl jít koupit kapra. Nemohl jsem se tedy po práci v jednom archivu nějak dlouho vybavovat se svým kamarádem a kolegou Vaškem ale musel jsem vzít síťovku a šel jsem k nejbližšímu stánku s kapry. Zde obsluhoval kolemjdoucí pořádně vykrmený prodejce, který se na mě podíval a ukázal na mě nůž jako znamení, že pokud chci,bude se zabíjet. Přistoupil jsem k pultíku a řekl jsem , že si ještě budu vybírat, i když mi pak došlo, že vybírat si kapra je poněkud nenormální. Nemohl jsem si ovšem nevšimnout jisté paničky v bílém kožichu a na vodítku s čivavou, která přišla za kulaťoučkým prodavačem a řekla si o zabití kapra. Prodejce vytáhnul kapra, položil ho na pultík a jeho zrak směřoval na vedle ležící hlavičku jeho rybího kamaráda. Tlouštík vzal paličku, udeřil a paniččin bílý kožíšek se změnil na kožíšek s červenými skrvrnkami. Nemohl jsem se nesmát ale při pohledu na nasupený výraz panenky Barbie v nejlepších letech jsem se raději odebral pryč. Kapra jsem nesehnal a volal jsem Sabince, že bude lepší dát si řízky, že i tak to bude Vánoční klasika. Ani nevíte, jak jsem byl rád, když mi to uznala.
Když jsem se doma podíval na lístek věcí, které jsem chtěl na Vánoce udělat , všiml jsem si, že chybí v naší domácnosti stromeček. Sabinka odjela s dětmi do Třebechovic na výstavu Betlémů , protože Matyášek nevěřil, že by se Ježíšek narodil jako miminko a já měl celý dům pro sebe. Rozhodl jesm se jít do Prahy a hledal jsem ideální vánoční stromek..
Uprostřed Staroměstského náměstí jsem se zastavil a hleděl jsem vzhůru na krásný několikametrový strom. Řekl jsem si, že takový jen tak nikdo nemá a začal jsem se ptát, zda-li je tento strom na prodej. Pán, který se o trh, jehož strom byl součástí staral se na mě podíval jako na šílence a vyklepanou rukou sáhnul do svého stánku a podal mi menší stromeček a když jsem vytáhnul pilku, že si strom klidně uříznu sám, řekl mi, že ten malý stromeček je dárek. Tudíž jsem sehnal stromek zcela zdarma.
Když mi přijela domů Sabinka s našimi dětmi Sylvinkou a Matyáškem, začal jsem se jim chlubit se stromkem, který jsem sehnal a děti se okamžitě divily, že je i ozdobený a nasupili se na mě, že jsem na ně s tím nepočkal.
Když přišel Štědrý den, probudil jsem se velmi rychle. Dost možná proto, že si se mnou děti chtěly hrát a probudily mne přímou rano Matyáškovým kovovým autíčkem po hlavě, abych byl co nejdříve čilý. Vstal jsem, políbil jsem ranním polibkem Sabinku na rty a šel jsem se dívat na pohádku, kterou dávali v naší televizi. Měl jsem ale strašný hlad a nechtěl jsem samozřejmě ujídat nic na večeři, se kterou jsme se se Sabinkou tak dělali a řekl jsem dětem, jestli chtějí vidět zlaté prasátko. Jak je známo, děti jsou až příliš důvěřivé a hned, že chtějí a co pro to mají udělat. Řekl jsem jim tedy tu známou historku o tom, že nemají nic jíst až do večeře a když jsem to dojedl, snědl jsem si v klidu jejich porci cukroví, aniž by mi nadávali a vyhrožovali, že to řeknou mamince.
U večeře jsme se sešli u velkého stolu a pustili jsme se do jídla. Pochutnávali jsme si na bramborovém salátu a skvěle osmažených řízečcích a nakonec přišel moment, na který se děti těšily celou dobu - šli umývat nádobí. Chtěly nějaké překvapení a myslím, že touto činností byly překvapené naprosto dostatečně. Nakonec přesto přišli i s námi ke stromečku a já na videokameru zastihl ty jejich krásné tvářičky, když zjistili, že nedostali ani jedny ponožky. Nakonec jsme si zazpívali koledy a dívali jsme se na štědrovečerní pohádku. Děti jsme nakonec uložili do postele a sledovali, jak usínají. Se Sabinkou jsme si poté užili krásný Štědrý večer a oddechl jsem si, že jsme přežili další Vánoce jako Ježíšci.