Jak jsme slavili Mikuláše

Anotace: JAK JSME SLAVILI MIKULÁŠE Každý slavíme svátky jara, které nesou název Velikonoce,...

JAK JSME SLAVILI MIKULÁŠE

Každý slavíme svátky jara, které nesou název Velikonoce, všichni kromě Židů slavíme Vánoční svátky ale na začátku prosince je ještě jeden svátek, kterého se obávají především děti a to jest dnem, kdy chodí svatý Mikuláš , který s sebou bere na výlety za dětmi i anděla a ke strachu všech dítek i čerta.
Strach ze setkání s těmito třemi pohádkovými bytostmi se u mě projevoval již týden předem a fakt, že jsem chvílemi připomínal nebožtíka donutil moje rodiče k zamyšlení. Můj otec, který byl známý sukničkář, který vyjel po všem co má sukni a to i po jednom vousatém Skotovi s knirkem v krásně nažehleném kiltu, který ranou vzpamatovačkou mého otce vysvobodil ze jeho chlíváckých tužeb se sebral a řekl, že to promyslí u kamarádky Martičky a utekl vyloženě do minuty. S maminkou jsme tedy zůstali sami a vymysleli jsme, že budu sedět na gauči za stolem , který mne bude chránit před pekelníkem.
Jenže když přišel čert s Mikulášem, čert okamžitě stůl odsunul a tak jsem měl v hlavě všechno možné, jen ne klid a pohodu .
Jako dítě jsem tedy Mikuláše musel trpět každý rok , což jsem od rodičů bral jako velmi podlý tah.
V dospělosti jsem si ovšem našel nadhernou a milou dívku Sabinku, kterou jsem si poté i vzal a měli jsme spolu dvě krásné děti Matyáška a Sylvinku. Tyto dvě děti nějak dokázali velmi rychle dokázali pochopit že Mikuláš není i když ještě týden před tím dokázali vyhrožovat spolužákovi Mikulášovi, že pokud jim nepřinese sladkosti, že mu nabančí! Po vysvětlení dětem, že ne každý člověk, který nese jméno Mikuláš je Mikuláš si o nás děti mysleli, jestli nejsme trošku z jiné planety.
Se Sabinkou jsme si řekli, ze si objednáme Mikuláše ještě jednou a vzhledem k inteligentnosti našich dětí i naposledy. Zavolal jsem tedy známému , který Mikuláše každoročně předvádí a byl osudný pátý prosinec, kdy u nás zazvonilo několik postav. Když jsem šel dveře otevřít a Sabinka byla s dětmi v obývacím pokoji, zasáhnul mě jako Goeringuv Messerchmit zápach, který se linul z čerta. Známý , který byl opět navlečen v Mikulášském mundúru mi řekl, že čert,'se kterým chodí už osm let je nemocný a že tedy vzali bezdomovce Frantu, který na čerta má přímo přirozenou krásu a zápach by mohl skvěle vystihovat peklo. Upřímně se mi spíše zdálo, ze armáda uvolnila nějakou toxickou zbraň hromadného ničení ale vpustil jsem, i když spíše mne čert odstrčil přímo za dětmi . Jakmile čert viděl jídlo, které jsme měli zaparkované na kuchyňském stole , nechal deti dětmi a začal nám poctivě luxovat talíře, které jsme měli plné sušenek a grilovaného masa. To dokonce jedl i s kostmi. Bylo mu to jedno! Matyáškův kamarád, který chtel trávit Mikuláše u nás odešel do koupelny aby si oplachnul obličej, ovšem jakmile se zavřely dveře, na bezdomovce - čerta Frantu začala volat příroda a tak rychle vběhnul do koupelny a zápach z bezdomovce způsobil, že Matyáškův kamarád Honzík poznal plynovou komoru přímo v praxi. Mikuláš, který už myslel na to, jak co nejdříve z naší domácnosti vypadne skoro až doslova rychle hodil sladkosti dětem a počkal, až z koupelny vyskotačí čert, za nimž do mdlob padnul malý Honzík, omluvil se nám, čert nám poděkoval za jídlo a zmizeli neznámo kde.
Se Sabinkou jsme se shodli, že pokud Mikuláše budeme mit, rozhodně to nebude žádný můj známý ale od toho roku jsme už nemuseli schánět jídlo pro dalšího člena, protože Honzík se po probrání z mrákot zapřísahal , že k nám už nikdy nepáchne . A skutečně!