Uvíznuté kotě na stromě

Anotace: ===================== Když jsem si přinesla domů koťátko, umírající na kočičí mor, netušila jsem, že se záchranou jejího života si s ní užiji mnoho veselých a někdy i hororových zážitků.

.
Dala jsem jí jméno Mimina, protože to bylo opravdu hodně malé koťátko, které mělo být ještě nejméně 14 dní u mamky.
Protože byla ze zahrady a já bydlím v paneláku, rozhodla jsem se, že s ní budu chodit ven.
Vyrobila jsem vodítko z kulaté gumy a kšírky.
Z gumy proto, že kočka není, jako pes a netáhne rovnoměrně. Prudce se rozběhne a pak to zapíchne, tak aby si neudělala bebí na krčku.
Už byla pěkná holka, bylo jí asi 7 měsíců.
Brouzdáme, jako obvyvkle na sídlištní loučce pod smrky a ona si, jako obvykle, hupla na kmen smrku. To bylo v pohodě. Jenže tentokrát jí jen kmen dole nestačil a vyškrábala se bleskově nahoru do špičky smrku.
Než jsem stihla zaregistrovat takovéto možné nebezpečí, bylo tady.
Nahoře v koruně stromu se omotala kolem větve a bylo to!
Nemohla ani nahoru, ani dolu a zoufale békala.
I já jsem zoufale békala, protože doba, kdy jsem lezla po stromech, jako veverka a houpala se v korunách stromů, byla nenávratně pryč už 40 let.
První větev byla nad mou hlavou asi tak 2 metry. No a šplhat po kmeni to jsem nikdy moc neuměla. Co teď? Ach jo.
Jéje! Vždyť mám doma štafličky, zaradovala jsem se a rozhlížela se kolem, co teď se šňůrkou.
Kolem šla nějaká starší paní. Hurááá.
Poprosila jsem jí, jestli by mi nemohla podržet šrůrku ke kočce, že si doběhnu domů pro štafle, abych mohla vylézt na strom a vysvobodit Miminu.
Starostlivě souhlasila, čapla konec vodítka a já mazala domů.
Když jsem se se štaflemi blížila ke smrku, koukám, pod ním stojí houf lidí a všichni ustaraně koukají do špice stromu, kde zoufale mékala nešťastná Mimina.
Ulehčeně si oddechli, když viděli, jak se tam ženu se štaflemi. No ženu....spíše vleču.
V houfu diváků stál také mladý hoch s děvčetem.
Když viděl, jak se ztěžka škrábu na štafle, nabídl se, jestli bych chtěla, že tam vyleze místo mě.
No jistě, že jsem souhlasila !
Než jsem složila štafle, byl nahoře. Odmotal gumový řemínek z větve, čapl Miminu pod páždí a slezl dolů.
Byla jsem šťastná jak blecha, moc jsem mu se slzami v očích děkovala a převzala od něj láskyplně Mimču do náruče.
V tom se ozval mohutný tleskot.
Koukám překvapeně, co se děje.
Ta parta dobrých lidí se obdivně usmívala na zachránce a mohutně mu tleskala.