Prvoci

Anotace: Napsal jsem to v roce 1961, přepsal 1969 poprvé a letos podruhé, spíš z jazykových, než jakýchkoli jiných důvodů.

X-tý sjezd KSČ: kulturu masám

Prvoci

 

To je slovo, které když někdo vysloví ihned si automaticky vybavím něco naprosto primitivního, zaostalého, nicotného, ....., ..... Nedávno jsem se dostal do debaty o současném úpadku umění, lépe o současném úpadku zájmu o umění a v souvislosti s tím jsem vyslechl porovnání se zájmem o kulturu za totáče. Všichni víme, jak to bylo a k tomu se vztahuje příběh, který jsem slyšel od jednoho kdysi kulturního pracovníka okresního národního výboru v L., tehdy pověřeného rozvojem kultury na vsi (samozřejmě ne na jedné: ve všech vesnicích okresu). S trochou licence a nadsázky Vám ho přetlumočím. Přijel jsem - vyprávěl pan kulturní inspektor - loni, ne - už předloni - v devětapadesátém - do M. Vystoupil jsem z autobusu, na návsi ani živáčka. No jo, uvědomil jsem si, jarní práce a deset hodin dopoledne, kde bych teď koho našel! a přece, hlele! tady někdo...

 

Dobrý den! -

Dobrý... - 

Kde bych tu našel předsedu národního výboru?

To nebude těžký, to sem já!

Prima: jak je to u vás s kulturou? začal jsem hned naostro.

Dobrý...

No, dobrý, ale jak dobrý?

Kdo je tady u vás ve vsi kulturní referent?

Jó, to taky nebude těžký, to jsem taky já!

Prima. Tak jak se tady kulturně vyžíváte? 

To jako co děláme v kulturáku? Hrajeme divadlo!

No paráda! kdo je tu šéf, režisér?

Ani to nebude těžký. To jsem taky já.

I to je fajn! a co teď, jako současně hrajete?

Teď? teď zkoušíme ty Stohlavce od toho - vod Juráčka! -

Stohlavce od Juráčka? to já sakra neznám! Poslyšte: nejsou to Psohlavci od Jiráska?

Jo, no jó, to by mohli bejt a co jako? no tak jo, to je vono..

Tak to tu musíte mít opravdu veliký ansambl! To je s velkým komparzem!

Ale né, von to ten Juráček napsal tak dobře, že jsem to moh' trochu předělat a teď se to dá     zahrát ve třech! Já, moje stará a moje dcera... . -

Có? - ve třech? to bych rád viděl!

No vidět to nemůžete, stará je ve chmelnici a dcera no okrese s oběžníkem, ale můžu vám to             vyprávět!

Jó? Pojďte si sednout ke mně do kanclu ...

-------

Tak první dějství: opona jde nahoru. Na jevišti sedíme: já jako Kozuna, moje stará jako moje stará, moje dcera jako moje dcera. Sedíme za stolem a jíme husu. Mně najednou - jenom jako! víte?  přijde blbě. Jdu ven, tam se rychle převleču za drába a vpadnu zpátky a zařvu: Kdepak je Kozuna?  Ale, je mu blbě, šel ven! Tak mu vyřiďte, že má přijít na zámek, bude souzen! Vypadnu ven, převleču se za Kozunu a vrátím se zpátky k huse: Holky, vy ste ňáký zaražený! Ale byl tu dráb, máš přijít na zámek, budeš souzen! - Chachacha, nebojte se, holky, z toho mračna pršet nebude! Opona jde dolů: konec prvního dějství.

Druhé dějství: opona jde nahoru. Na jevišti sedím já jako Kozuna, moje stará jako moje stará, moje dcera jako moje dcera. Sedíme za stolem a jíme husu. Mně najednou - zase jenom jako! - přijde blbě. Jdu ven, tam se rychle převleču za drába a vpadnu zpátky: Kde je Kozuna? - Ale, je mu blbě, šel ven! - Tak mu vyřiďte, že má přijít do Plzně, bude popraven!  Vypadnu ven, převleču se za Kozunu a vrátím se zpátky k huse: Holky, vy ste ňáký zaražený! Ale byl tu dráb, máš přijít do Plzně, budeš popraven! - Chachacha, nebojte se, holky, z toho mračna pršet nebude! Opona jde dolů: konec druhého dějství.

Začátek třetího dějství: opona jde nahoru. Na jevišti sedím já jako Lomikámen, moje stará jako moje stará, moje dcera jako moje dcera. Sedíme za stolem a jíme husu. Mně najednou - samozřejmě ,že zase jenom jako! - přijde blbě. Jdu ven, tam se rychle převleču za Kozunu a vpadnu dovnitř: Kde je Lomikámen? - Ale je mu blbě, šel ven! - Tak mu vyřiďte, že do roka a do dne ho volám na súdnú stolici boží! Vypadnu ven, převlíknu se zpátky za Lomikamena a vrátím se zase dovnitř: Holky, vy ste ňáký bledý! - Ale byl tu Kozuna, jako že tě do roka a do dne volá na súdnú stolici boží! -  Chachacha, nebojte se, holky, z toho mračna pršet nebude! Opona jde dolů: konec třetího dějství.

 

Začíná dějství čtvrté a poslední: opona jde nahoru. Na jevišti sedím já jako Lomikámen, moje stará jako moje stará, moje dcera jako moje dcera. Sedíme za stolem a jíme husu. Mně najednou - to víte, že zase jenom jako! - přijde blbě. Jdu ven, tam se rychle převleču za ducha Kozuny a vpadnu dovnitř: Kde je Lomikámen? - Ale je mu blbě, šel ven! - Tak mu vyřiďte, že rok a den je pryč! Vypadnu ven, převlíknu se zpátky za Lomikamena a vrátím se zase dovnitř: Holky, vy ste ňáký bledý! - Ale byl tu duch Kozuny, jako že prej rok a den je pryč! - Chachacha, nebojte se, holky, z toho mračna pršet nebu... a skácím se - jenom jako - mrtvej k zemi! 

Opona... ale kam dete pane inšpektore? -

            Je mi blbě,  ale ne jenom  jako. 

            Jdu ven...