V obilí

Anotace: Tu písničku možná znáte, možná ne. Ale je jisté, že ten dne musela znít Filipovi hlavou. Ten den, co mu pes utekl za půvabnou fenkou a Filip se setkal s ní.

Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku,

Lord zase skotačil v poli. Vyčmuchával myši, občas se rozběhl za nějakým motýlem a vůbec, podle dobrého zvyku ročního ohaře skotačil. Najednou jeho citlivý nos zachytil vůni fenky. Rozeběhl se plnou parou směrem, kde se podle jeho nosu měla vyskytovat.
„Lorde! Ke mně!“ třesklo za ním, ale on to ignoroval.

Šel za ním myslivec, péro na klobouku,

Filip byl docela pohledný, jenže díky tomu, že vyrůstal v hájovně, neměly dívky moc možností ho pozorovat. Rozběhl se za svéhlavým psem, když ze zatáčky vyšla dívka. Ale jaká! O takové Filip snil. Hnědé vlasy v drdolu, ale v takovém, který říkal, že jí příliš nezáleží na tom jak vypadá, tříčtvťáky od firmy Rejoice a drbala za ušima mladou zlaťačku. Zrudl až za ušima, protože si vzpomněl, že když před chvílí našel v lese sojčí pírko, strčil si ho za klobouk. Teď měl pocit, že musí vypadat jako totální blbec. Usmála se na něj a on si uvědomil, že se Lord točí kolem její fenky.
„To je tvůj pes?“
„No jasně, čí jinej?“ To je fakt, jakej jinej blbec by mohl mít takovýhle zvíře?

Pejsku náš, co děláš?

„Lorde, ke mně! Co to bylo?! No co to bylo?!“
„Nech ho, vždyť je fajn. Já pustim Nellie a necháme je si pohrát.“
Lord se mohl zbláznit. Byl rozhodnut udělat všechno, aby Nellie imponoval. Běhal jako šílený v širokých kruzích. I on potkal paní svého srdce.

Žes tak vesel stále?

„Chodíš tu často?“
„No, nedávno jsem se přistěhovala, ale tady se mi to líbí.“
„Mohli bychom venčit psy společně...“ navrhl Filip nesměle.
„Bude mi potěšením.“
„Fajn, já jsem Filip.“
„Sára.“
„Tady ti něco zapadlo za klobouk.“ stoupla si na špičky a vytáhla mu pírko z krempy.
„Děkuju,“ začervenal se.
Podívala se na hodinky.
„Jej, to je hodin, musím chvátat. Kdy se srazíme? Zítra ve čtyři u mostu?“
„Platí,“ řekl a přivolal Lorda.

Řek bych vám, nevím sám

Lord skutečně nevěděl, co se s ním děje. Setkal se s mnoha fenkami, ale s žádnou to nebylo takové jako s Nellie. Zrovna jí chtěl ukázat, jak hlubokou umí vyhrabat díru, když na něj páníček zavolal.
„Lorde, jdeme. Pojď honem!“
Rozcházeli se a bylo možné, že už jí nepotká! Neochotně se šoural za pánem. Otočil se, i když neviděl, že pán se otáčí také. Nellie a její panička už došly až k zatáčce. Ještě pár vteřin a sejdou jim z očí. To nemůže dopustit!
Filip se zatím užíral, že si nevzal Sářino telefonní číslo, když se Lord rozeběhl zpátky.
„Lorde! Ke mně!“

...hop! A skákal dále!