Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi . . .

Anotace: Minipovídka o tom, jak se smutné nakonec obrátilo na veselé :-)

 

 

Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi . . .

 

 

     Už pár dní jsem se necítila ve své kůži. Spíš jsem se cítila jako v jiné kůži. Bože, jak jen to popsat - zkrátka cítila jsem se pod psa, jako spráskaný pes, jako kočka ve sprše, jako kdyby mě přejel vlak,  . . .  i když - to asi taky není přesné. Co se stalo?

 

      Přihodilo se to právě před těmi pár dny. Toho rána jsem se podívala do zrcadla a to, co jsem tam uviděla, mě dost vyděsilo! Ty oči bez jiskry, ta bledá pleť, ty povadlé koutky, o kruzích pod očima ani nemluvě! Nebylo pochyb, je to se mnou vážné!  . . .  Co naplat, děti jsem vychovala, dům stojí, jen doufám, že ta ubohá zvířata nedají do útulku . . . , polkla jsem slzy.

 

     Od toho okamžiku jsem se snažila žít tak, abych se nemusela do těch zrcadel dívat. Bylo to těžké, hlavně ráno. Nebyla jsem schopná si vyčistit zuby bez vizuální kontroly, s make-upem a líčením jsem byla bez šance. Dobře, když to nejde, nebudu se týrat, vždyť nemusím každý den mezi lidi! Stejně už je to vlastně jedno  . . . ,  polkla jsem slzy.

 

     Do toho všeho jako naschvál zazvonil mobil. Moje nejlepší kamarádka ze střední má náhodou čas. Jo, tak jsem ji pozvala na kafe. Alespoň ji ještě naposled uvidím  . . . , polkla jsem slzy.

 

     Moc fajn jsme si pokecaly.  Skoro jsem zapomněla na svůj velký problém. Ne, nesvěřila jsem se jí, nebudu přece dělat smutné ještě lidi kolem. Stačí, že já jsem na zhroucení, . . . polkla jsem slzy.

 

     Jenom jsem si všimla, že Renča nevypadá vůbec dobře. Ty vyhaslé oči bez jiskry, ta bledá pleť, ty povadlé koutky, o kruzích pod očima ani nemluvě . . . Co to plácám? . . . Najednou jsem se nemohla dočkat, až se Renča zvedne. Pak jsem se vrhla k zrcadlu. Nebylo pochyb, jásala jsem, moje duše tančila a chtělo se mi zpívat!!!:

 

Jsem prostě stará!!! 

 

      Šťastně jsem se na sebe usmála. V očích se ukázala jiskra, pleť se, světe div se, už nezdála tak bledá, úsměv pozdvihl koutky! Jen ty kruhy, ty tam nějak zůstaly . . . Ale co! Nemůžu zase být jako miss world! Vždyť to by mě můj muž ani nepoznal a kdo ví, třeba se mu líbím takhle, kdo ví  . . . :-)