ztratil se mi pes

Ztratil se mi pes, neviděl jste ho pane?

Rasa? … No to bude trochu problém. Viděl jste někdy lišku?

Tak barvu srsti by jsme měli …

Uši?
Jo, měl! A jaký!

Ouška nahohu?

Ne! Kofolu si nedám ! Hele, já hledám psa a vy si tu ze mne děláte srandu!

Jo, byl z útulku, no a co? Byla s ním psina. Pořád dělal nějaké psí kusy. Třeba stále nosil svoji misku a stavěl mi ji do cesty. Copak si asi myslel? Že páníček je pěkně hloupý, když si nevšimne, že je zase prázdná?

Hned mezi námi vzniklo krásné přátelství. On jediný mi rozuměl. Když jsem předčítal své povídky – všichni utekli, jen on poslouchal.

Jednou mi bylo pod psa a on stále u mne seděl na stráži.

Jo, hledal jsem ho všude. Poslední mokrý roh je tady, pak jsem ztratil stopu.

Cože? Tamhle ten? Ne, ne, to bude asi doga, ta píše o dva řádky výš a zprava doleva. Pes aby se v tom vyznal!

Halóóóó, ženská!!! … No, vy s tím podvraťákem! To je můj pes!

Ježíš! Promiňte madam, trapně jsem se zmýlil … tohle nemůže být on.
Jo, ještě jednou se omlouvám – není to podvraťák … to snad není ani … ne, moc se omlouvám.

Helejte pane, víte, že se říká, že se mnohdy páníček svému psu podobá? Čubka jedna! Ta mne ale sepsula! Čůza je to!

Co se tak na mne díváte?

Co mi z oka vypadlo?

Ježíšmarjá, kamaráde! Tady jsi ty kluku jeden ušatá! Vyděsil jsi mě, co bych si bez tebe počal.
A už se na mne nezlob, to s tím pekáčem - to byla jen taková legrace...

.