JAK SE USPÁVAJÍ DĚTI....

Anotace: někdo zná,a kdo nezná, tak pozná:) ________________________________________

Dnešní večer nebyl ničím zvláštní, z otevřeného okna do dvorku nesměle vstupovalo červencové klima, prosycené kapkami deště, rovnou do dětského pokojíčku, kde se dívá na televizi náš 3letý blondáček Daník se svou o 5let starší ségrou Natálkou.. Ale ani v TV se dnes žádné velké překvapení nekonalo, Večerníček odhodil stejný počet nezaplacených faktur, vypustil z auta nepovolené množství jedovatých zplodin, nerozsedl houpacího koně a ani si kupodivu nenabil pusu na jednokolce. Zkrátka vše nasvědčovalo tomu, že se věci budou vyvíjet běžným způsobem .. Dokonce i děti se vykoupaly ve standardně zaplavené koupelně, pojedly s chutí párky se sníženým obsahem masa a bez řečí jdou (šly) pomalu ulehnout do postýlky, kde už si je přebrala maminka.. .

A pozooooor!!! Máme tu malou změnu!! Daník si hlasitě prosazuje nápad, že chce jít dnes spinkat s tátou… A já jako spravný tatínek podporující synkovu kreativitu beru situaci pevně do svých rukou a povídam:
"Fajn, Daníku a Natálko, ješte si upřesníme pravidla a „Tobě mámo předvedu, jak správně uspat lidská mláďata, bez zbytečného hluku a hysterie, udělej si pohodlí, je 7:15, než řeknes 7:35, jsem u tebe" ..
A jelikož je tatínek mistr improvizace, přišel s nápadem interaktivní pohádky. S dětmi uzavírám smluvní dohodu, že po pohádce zakryjeme očka, vypneme mozečky a okamžitě se odeberem do říse snů, vše je stvrzeno hlasitým placákem dětské ručičky.. Začínám vyprávět klasiku o Jeníčkovi a Mařence, s tím rozdílem, že do role pohádkových postav obsazuji celou naší rodinku, aby byla jako bžunda, rozdělujem to následovně: já zůstanu tatínkem dřevorubcem, Natálka je Mařenkou a Daník Jeníčkem.. Zbývá ješte vybrat nějakou tu sousedku do role ježibaby a můžem začít..
Jako vypraveč barvitě popisuji situaci, jak se Daník s Natálkou ztratí v hlubokém lese a jak se dostanou až k perníkové chaloupce, mezitím prohodí pár monologů, kdo poleze na strom a kdo bude trhat perník atd...

Výborně, vše jede podle plánu, i když Natálka to trochu sabotuje a odmíta se schovávat před ježibabou a na otázku kdopak mi to loupe perníček, nasleduje odpověd "Ty sama.", což mi trochu komplikuje zápletku.. Ale nakonec vše dobře dopadlo a zlou sousedku, teda ježibabu, jsme ugrilovali..No a teď je 7:35 a naše dohoda nabývá právní moci, děti se krásně otočí a spokojeně usnou..Budou to takoví roztomilí broučci, jako jsem býval já, a nepochybuji, že tohle mají jistě po mně:) .

Himlhergot, broučínkové se ne a ne otočit a o spánku ani nemluvě..co je to s nimi? Vrtí se a převalují.. Záhy mi Daník s ledovým klidem sděluje, že nechce spinkat, ale já nezmatkuji, protože prozíravý tatínek počítá i s touto variantou a založní plán B určitě zabere..."Podívej", ukazuji na plyšovou hračku na posteli.."Ahoj Daníku, já jsem medvídek Brumda a dnes jsem si dlouho hrál a teď jsem tuze unavený, půjdu hají, až řeknu tři, zavřeme očíčka a usneme spolu, ju? "...


„Ne, já nebudu, a plyšáci očíčka nezavírají a ani nečůrají, ale já potřebuju..

Nevím, po kom ten kluk je, ale rozhodně má fištrona:)

Tak se jdeme 2krát vyčůrat, sníme 3 jogurty, vypijem pul litru kakaa, vyměníme polité pyžamo a už se derem zpátky do postýlky, vypadá to slibně, Daník chce přikrýt teplou peřinkou.. Se slovy "No vidíš,konečně si dostal rozum" na něj pokládám přikrývku...

"Tuhle neee.", upozorní mě.. "Chci tu s medvídkama." Po 5minutovém přesvědčování, že je úplně stejná, zhnuseně odcházím pro medvídkové povlečení do ložnice..bohužel ani v medvídkové peřině není zaklínadlo pro klidný spánek..Ze zoufalství mu přistupuji na podmínky, že ho budu houpat.. tak houpu, dělám usporné nádechy, pohybuji se minimálně, jako strašilka v minovém poli za využití proudu již výše zmíněného deštěm nasáklého vzduchu z otevřeného okna, s vědomím, že jedna neopatrná chybička může zbourat celý dům postavený z karet...

Nepředpokládaný 20minutový strečink a klid v místnosti mě uklidňuje.. .:)

Čas se chýlí k půl9, nevěřili byste, jak za těch 20minut neustálého lomcování s dětským tělíčkem zdřevění ruka..to ticho a bolest ruky mi dodalo odvahu přestat v rytmickém kymácení..

ajaj..

Velká chyba!!! Senzory toho vegetujícího tvorečka, zaznamenaly drobnou změnu, a ihned spustily alarm, "Táto nepřestávej!" A co víc? Spustil se i alarm chuti: "Já chci hambáč!" Pane bože, čí je to dítě? Nadechnu se k odpovědi: "Když okamžitě usneš, zítra ti koupím 2 hamburgry, když ne, tak nekoupím nic a ješte teď dostaneš na zadek." „Ale tati, včera jsi říkal, že v mekáči je zavřeno." Óóóó..nezdárný synek má pamatováčka, vzpomněl si na včerejší příhodu, když jsme autem projížděli kolem mekáče a on chtěl zastavit na burgr, no a já si v rychlosti vymyslel, že mají týden zavřeno, páč by jiné důvody neakceptoval a alespoň na týden bych tak eliminoval jeho fastfoodovou výživu. Jak jsem byl včera pošetilý, když jsem v tu chvíli cítil hrdost nad výhrou, že jsem z toho tak lehce a chytře vybruslil..

"Máš pravdu!!! Půjdem do jiného mekáče, a teď koukej spát, už je 9 hodin,zítra vstáváš do školky!"

Bum!!

Hlasitá rána do stropu přerušila mou přísnou výtku, možná mi osud chtěl podat záchranou ruku a nebo jen sousedka ježibaba zakopla o koště, nezkoumaje, chápu se pomocného prstíčku.." Slysiš? To jsou bubáci, a jdou si pro děti, co ještě nespí" .. Divím se, že to zabralo, ale jen do doby, kdy se bubáci delší čas neozývali a tudíž, přeloženo do dětského jazyka, jsou dávno fuč.. známé fráze"Jojo efekt" a "ticho před bouří" za málo okamžiků dostojí svých činů..

Je 9:25..Boj skončil, vysílením jsem rezignoval, dokonce jsem v apatii i na malou chvilku usnul na břiše, čehož využil můj malý velký nepřítel a obsadil má záda, na kterých vibroval jak stodvacítka ve 120..myslím, že uz vím, jak se cítí koně, když jedou Velkou Pardubickou, podle nárazů jsme Taxis překonali hned několikrát..

Dokonáno..

Mé poslední myšlenky teď patří mojí ženě, která 7:35 vyslovila nejméně 735krát..Té, které děti usínají samy od sebe..Nechápu, jak jsem si do té doby mohl naivně myslet, že něco nezvládá, když se od nich vrací maximálně v 8..Naopak je teď pro mě velkým vzorem a zároveň je mi záhadou, jak to dělá, ale podle mě zná nějaké to tajné kouzlo faraonů..líbám Egypťanko