Esterka

Já vím, říkáte si: "Vánoce? Co nás s tím otravuje,vždytˇ je dávno po nich!" Ale já vám chci popsat ty letošní, které byly velmi pestré a pro mě ty nejhezčí.

Rok od roku se mi Vánoce pomalu přejídají. Když jsem byla malá milovala jsem je. Ale ty letošní měly být navíc bez sněhu a sníh k Vánocím podle mě neodmyslitelně patří. A tak jsem byla rozhodnutá Vánoce přečkat ve zdraví a pokoji a nějak nepřemýšlet o tom, že jsem mohla být místo na Dolní Moravě bez sněhu, u koní.

Vánoce se neuvěřitelně přiblížily a byl tu štědrý den. Den dovařování, douklízení, dozdobování s závěrem u neuvěřitelně tučné večeře a vánočního stromku s horou netrpělivě očekávaných dárků. Celkem pohoda a mě asponˇ na chvíli "chytila" ta vánoční atmosféra a občas jsem si broukala i nějakou tu koledu. Vše proběhlo v klidu a naše rodinka stála před vánočním stromkem a hltala očima dárky. Já jsem se jako každý rok pustila do rozdávání. Vše bylo rozdáno a já byla velmi zvědavá, co mi nadělí můj 18-letý bráška. Vrhla jsem se proto po krabičce s nápise "Pro milovnici zvířátek" a nedočkavě ji rozbalovala. Nebylo to nic jednoduchého a bylo mi velmi divné proč to celé brácha natáčí. Hodně se u toho smál a moje počínání komentoval slovy: "Gábino pozor, je to křehký" To už mě polil studený pot a já se děsila co na mne z té krabičky vyskočí, vybafne, vyletí. Měla jsem asi nějakou předtuchu a s křečovitým smíchem jsem rodičům zdělila, že na mě určitě něco nepěkného ušil. Mamka s tím hned souhlasila a nabádala mě abych byla opatrná. To už jsem však krabičku vybalila a chystala jsem se jí otevřít. Byla černá, s divným nápisem a dírkami vespod. Zpocenýma rukama jsem ji otevřela a...byl tam pavouk. Říkala jsem si, skvělá napodobenina a dokonce tam Lukáš hodil cvrčky, aby to působilo věrohodně. Jenže pavouček se pohnul. To už jsem ale uskočila,máma vyběhla po schodech a Lukáš se mohl zbláznt smíchy. Rychle jsem krabičku zavřela a rozjela se diskuze. My s mámou jsme Lukáše posílali do zverimexu, aby pavouka vrátil. Ten to zavrhl. Prý ještě nikomu nekoupil dárek za tisícovku a já bych si toho měla vážit. Táta jen opakoval, že je Lukáš blbej a přitom se chlámal smíchy.

Pavouk nakonec udělal takové vzrůšo, že se všechno točilo jen kolem něho. Já sedla k počítači a hledala nějaké informace o chovu sklípkanů, protože bratr samozřejmě nevěděl vůbec nic. Máma si musela uvařit kafe na uklidnění, protože má silnou arachno fobii. Nakonec nás pavouk s bráchou hodně stmelil, chystali jsme akvárko, ukazoval mi její (pavouk je totiž samička) výjmečnosti atd. Pojmenovala jsem jí Esterka a mám tu malou, chlupatou potvůrku vlastně docela ráda. Je hodně zajímavá a je tak ošklivá až je hezká. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít doma takové stvoření, ale vlastně je to dobrá zkušenost..