Rande podle náramkových hodinek

Anotace: Kapitola z rukopisu knihy Holub na střeše mrakodarpu.

Rande podle náramkových hodinek
Starý mládenec Vašek Hromádko překročil padesátku. Co naplat. Čas nezastavíš. I když domácí práce ovládá starý kozák docela snadno, už to unavuje. A vůbec, není dobře člověku samotnému! Pravda, za celou tu dobu osamělého života trochu zparchantěl. Zpohodlněl! Těžko by se dokázal uskrovnit a předat do manželského společenství něco ze své suverenity. Vašek žije mezi knihami, vlastní video a obrovskou videotéku. Nekouří a nepije, nevyhledává přízeň povětrných ženštin. Sexuální potřeby řeší krátkodobými známostmi. Jedná se vždy o ženy usedlé, doma přehlížené a většinou málo atraktivní.
,,Dej si bacha Václave, ženské jsou mrchy. Máš rodinný domek po rodičích, zaváháš a je z tebe bezdomovec!“
Každá žena kolem padesátky je nějak vázaná. Většinou mají vnoučky. Každá na sebe natahuje hromadu příbuzenstva. Stará panna nepřichází v úvahu. Moudrá matka příroda už to tak zařídila. Lidé se mají milovat, reprodukovat potomstvo. Staré pany a staří mládenci jsou lidský druh jaksi nepatřičný, takřka zbytečný. To, že zůstali jen sami sobě, to už je nějaká závada. Vyjímku ovšem tvoří minority a nevěsty Kristovy.
Pln naděje, začíná starý mládenec lovit.Zcela odmítá seznámení pomocí inzerátu.
Potkali se ve vlakovém kupé. Ona čte knížku a po očku pošilhává po vysokém, šedivém pánovi s přísným výrazem ve tváři. Vašek je dobrý společník, zná spoustu vtipů a je chodící encyklopedií. Je až chorobně dochvilný. Jedna paní ocenila jeho vlastnost lakonickým:,, Dochvilný a čitelný člověk, jedno jsou!“ Dlouho Vašek o této větě přemýšlel. Dochvilný člověk přece nemusí být nutně naprogramovaný. Nemusí žít podle jízdního řádu. Přesnost a dochvilnost přece nevylučují fantazii!
Paní z kupé se Vaškovým vtipům směje perlivým smíchem. Kolikrát celou cestu prokecají, Vašek tak často ušetří za noviny. Pomalu, ale jistě, se oba seznamují a jaksi mimochodem informují o podrobnostech života toho druhého. Paní Magda je vdova. Vlastní dospělého syna, dospělou dceru, vnoučka a psa Balabána, velkého jako stodola. Skoro půl roku se navzájem vyhledávají, někdy se potkávají už v podchodu na čtvrtý peron na hlavním nádraží v Brně.
,,Řekněte mi nějaký nový vtip,“ žadoní často paní Magda.
I rozleželo se v hlavě starého mládence. Co když půl roku jezdí ve vlaku s tou pravou!
Bohužel, v dnešní době si nelze vzít na někoho reference. Za starého Rakousko – Uherska by vám dal patřičný úřad informace o osobě sledované. A to nejen stran pověsti, rodinného zázemí, ale i o stavu financí a nemovitostí. V dnešní době některé věci nelze zjistit vůbec. O penězích nemluvě, nemůžete se ani informovat o bezúhonnosti. Jakékoliv dotazy bývají nemístné a většinou se dovíte jen samé drby!
Vašek nabídl konečně příjemné paní rande. Nabídku přijala.
Rande nebere starý mládenec na lehkou váhu. Což o to, o průběh celé akce se nestrachuje. Dokáže se vykecávat hodiny a vůbec nemá obavy o váznoucí konverzaci. Trasu má vyzkoušenou z četných lesních vycházek. Autobusem přijedou na horní zastávku pod lesem. Odtud je to bratru pět kilometrů k železniční zastávce. Přesně o půl páté musí přijít k zastávce. Za pět minut přijíždějí dva vlaky. Každý ojíždí jiným směrem a odveze oba protagonisty k domovu. Každého ke svému domovu! Bohužel se bude muset potencionální milenec dívat v nestřeženém okamžiku na náramkové hodinky a korigovat čas!
Krásného zářijového dne opouští dvojice autobusovou zastávku pod lesem. Zatím dodržují svazácký rozestup, loudají se každý po jedné straně lesní cesty. Rozhovor plyne v příjemné pohodě. Po půlhodině už se drží za ruce. Za hodinu si spočívají v náručí a vášnívě se líbají. I při polibku stačí milenec pohlédnout na náramkové hodiny za zády objímané ženy.
,,Je to v cajku, na železniční zastávku je sice daleko, ale vše je v limitu!“
Zářijový den se opravdu vydařil. Sluníčko se snaží ze všech sil, počasí je skoro letní. Oba jsou jen nalehko, svetry mají opásány po způsobu důchodců v klubech turistů. Narážejí na lesní potůček. Sedí pak na mělkém břehu a máčejí si nohy v dosud teplé vodě. Rozhovor pořád plyne, oba lidé si k sobě nalézají cestu. Jakoby se znali desítky let. V nestřeženém okamžiku nezapomene Vašek diskrétně pohlédnout na své náramkové hodinky.
Cink, cink, cink, cink!
Přejezdové zařízení dává najevo, že se blíží oba vlaky, plánované pro odjezd domů. Ti dva neodjeli. Nechali si oba vlaky ujet a oslavili zmizení dopravních prostředků za obzorem vášnivým polibkem.
,,Půjdeme na kávu do vesnice za kopcem!“ navrhuje paní Magda.
Ujednáno. Drží se za ruce a stoupají svorně do kopce. Občas se zastaví a objímají se. Stoupání je vystřídáno sešupem ze strmého kopce. Oba vycházejí z lesa a najednou autobusová zastávka. Je to jako zjevení. V lese u silnice stojí osiřelá zastávka, jako prst v divočině. Kde se tu proboha vzala?
Nezůstalo ale pouze jen u zastávky. Zničehož nic se zjevil i autobus! Pravidelná linka!
,,Nevadí, pojedeme na tu kávu do města,“ zašveholí paní Magda a oba spokojeně usedají na dvojičku za řidičem. Po chvíli autobus zastavuje. Oba vystupují přímo před restaurací. Autobus zastavil deset metrů před vchodem do lokálu.
,,Teda Magdi, ty máš ale přehled. To bylo na přesnost přistání!“ raduje se potěšený Vašek.
Flek na hru ovšem dává paní Magda.
,,Na kávu do hospody nepůjdem! Čelem vzad! Půjdeme ke mně, já bydlím hned tady naproti!“
Osud překonal i náramkové hodinky.Taková snůška náhod nemůže být přece normální. Divné myšlenky se honí Václavovou hlavou.
Hanbaté myšlenky čerstvého nápadníka zahání přítomnost obou dětí paní Magdy. Domek není prázdný! Napřaženým pravicím přítomných potomků paní Magdy se Vašek představuje po svém. Používá repliky Vlasty Buriana z filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Představuje se slovy:
,,Bratranec Pepa z Rožďalovic!“
Večer předčil všechna očekávání. Příjemné posezení vystřídalo i příjemné poležení. Vašek zůstal do rána. Rozvinul se krásný vztah. Za ty neustálé kradmé pohledy na hodinky se Václav dlouho styděl.

Paní Magda se usmívá a ví své. Byla totiž rychlejší a obratnější. Také se tajně dívala na své hodinky. Pán tvorstva tuhle milou rafinovanost vůbec nezaregistroval. Měla akorát starost, aby jí to vyšlo do příjezdu toho autobusu. Známý paní Magdy, řidič Bumbrlíček byl ochoten čekat na té lesní cestě jenom pět minut!