Nová promítačka

Nová promítačka

Anotace: Barák jsem dlouho nepublikoval, nicméně, zde je sedmá část a na cestě budou další! Těm, kdo ocení tyto pokusy o pokleslý humor, děkuji jako i všem, kdo textu dají šanci.

Sbírky: Barák I.


Byla strašná žízeň a jinam než do Baráku jsem pořád nemohl, tak jsem sebral po nějaký tý době kámoše Adama a šlo se. Poslední dobou moc nikam nechodil, ve volnym čase jen koukal na špatný filmy (nikdy mi neřekl, proč ho tak bavěj). Většinou se to neděje, ale tentokrát čas vyšel na úterní večer. To musel bejt klid, nic se nemohlo pokazit, kdo chodí do hospody v úterý?! Měli jsme moc věcí, co potřebovali probrání a důkladnou analýzu. Spěchalo to tak, jak to spěchá vždycky, když se dlouho nevidíte s někym, s kym si vážně rozumíte.

 

Přešli jsme sychravým, večerním městem ke známému místu, kterému se slušní lidé vyhýbají. Od dveří jsme vyrazili přímo k baru s pivníma půllitrama místo zorniček a všimli si dvou zásadních změn:


Na konci lokálu bylo tam, kde bejvá prokletej jubox (o tom třeba někdy příště, vážně divná příhoda!) pověšený plátno, na který vrhal někde pověšenej projektor tvář zvláštní ženský v dost těsnejch hadrech. Bez mrkání na nás z plátna zírala a něco říkala. Takže promítačka? koukli jsem se na sebe s Adamem v nadšení.

 

A druhá věc následovala, když jsme se otočili doprava a čelili baru. Dělal tam nějakej novej chlápek, nikdy jsem ho neviděl, ale do prostředí Baráku celkem zapadal. Šedivý, krátký vlasy, šedivou kozí bradku, poněkud malý oči a pohodovej výraz. Byl oblečenej úsporně v modrym tričku a džínách. Stál za pípou a působil, že už někdy pivo točil.

 

Od zadu za rohem, ještě dál vedle promítačky, k nám doléhal smích nějakejch hostů, ale zbytek Baráku byl prázdnej. A ženská z promítačky pořád něco povídala. Kamera se trochu vzdálila a odhalila, že za ženou je tmavý gauč. Cosi to ve mě evokovalo.

 

„Ahoj, já sem Vali a tohle Adam. Ty tu si novej?“

 

„Čest chlapy, já sem Joska, Pepa mi říkejte. Jaký pivo pijete?“ přešel rychle k věci.

 

„Jasně, dva Kozly. Budeš tu dělat teď často?“ slídil Adam.

 

„Né, já sem tu dneska poprvý. Jen na záskok, Olin mě poprosil, tak jsem to vzal,“ vysvětlil. Zdálo se mi to, nebo byl Pepa střízlivej? Byl čistě oblečenej? Jo, byl. Figuru držel rovně, nemotal se, ani trávu si nebalil pod barem do jointu. Žasnul jsem! Olin si našel úplně normálního člověka, kterej prostě vykonává zodpovědně svoji svatou povinnost.

 

Ale pak tyhle úvahy vzali za své. Otočili jsme se zpátky na plátno a poněkud zmrzli v místě. Ta ženská „je nahatá ty vole,“ podivil se Adam. A pak nám došlo, že situace v lokále je přeci jen poněkud nestandardní. A Pepa, jako na potvrzenou, obešel bar se slovy, že „to pění jak svině,“ a postavil se vedle nás. Spokojeně zamlaskal a překřížil ruce.

 

„Pepo, na to koukáš… ty?“ ptám se.

 

„Sex je přirozenej,“ řekl naprosto vážně s očima upřenýma na scénu.

 

„Jo, jasně, to jó.“ S timhle argumentem vážně nešlo zápasit. „Leo TV. Máte špatně vycentrovanej obraz, logo v rohu je sotva vidět,“ chápavě pronesl Adam.

 

„Olin sem dneska tu promítačku pověsil, prej že na sport,“ pokračoval Pepa. „Jenže mě sport nebaví,“ zasmál se. „To je pěkná sólo akce, co?“ ještě jednou pochválil nahatici před kamerou a šel něco ťukat do EET. Pěna už padala.

 

„Dobře, ale to plátno je obrovský a tohle je… hospoda,“ nedal jsem se.

 

„Dyť jo, hospoda,“ mávnul rukou u čepování. „To nikoho neruší, zvuk je vypnutej.“ To je zkrátka mistr kompromisu, ten Pepa.

 

Sedli jsme si přímo před bar, aby nemusel běhat. Adam přímo čelil promítačce, ale k dění na ní byl netečnej jako volič SPD k logickejm argumentům. To já bych tam sedět nemohl, i tak jsem byl nervózní! Netrvalo ale dlouho a hovory nad děním života nás odnesli daleko od promítačky a porna. Zpátky do Baráku nás přivedlo až bouchnutí čerstvejch piv o stůl. Pepa nečekal a zásoboval nás, měl u nás okamžitě body navíc.

 

„Tak má zvláštní smysl pro humor, jinak to nejspíš bude fajn chlapík,“ pochválil ho Adam potichu. Souhlasil jsem.

 

Skoro na konci druhejch piv a před koncem „sólo akce“ tý nahatice dovnitř přišla žena možná kolem padesátky, otřepala se od deště, pověsila bundu a objednala si jedno malý pivo. Přisedla si na konec největšího stolu blíž k promítačce. Zřejmé ji neuniklo. Naopak, očividně ji projekce zaujala. Pepa ale kvůli hostovi něžného pohlaví nic nevypnul, jak jsme předpokládali.

 

Změna scény. Z plátna zrovna civěl a přes roušku něco říkal (určitě německy) týpek oblečenej jako doktor. Přes krk měl stetoskop – samozřejmě. A samozřejmě zbytečně, protože nejblíž měl ke gynekologovi, jak jeho pacientka za okamžik zjistí. Něco říkal pod rouškou a nás neskutečně pobavilo, jak ta paní, co možná šla kolem z jakýsi návštěvy nebo ze srazu věřících nebo tak něco, prostě dostala žízeň, neměla tušení, kam vlezla. Nebylo ani tak pozdě, určitě naivně očekávala cokoliv jinýho než tohle.

 

„Tak ten se s ní nebude mazat,“ ohodnotil scénu Pepa a zastavil se při cestě k hostům vzadu. Kriticky prohlížel scénu, nakláněl hlavu, dokonce poodstoupil, aby líp viděl celej záběr. Paní, jak jsme si s Adamem všimli, na něj koukala poněkud ustaraně. Bylo jí trapně a my, celý červený, zadržovali smích.

 

„Není tam, Pepo, třeba nějakej sport?“ zeptal jsem se ho, ale on mě asi ani nevnímal. Abych mu nezazlíval, prováděná poloha byla přehlídkou nepraktické akrobacie ze strany obou herců. Bylo to fascinující, nevím ani, jak bych takovou polohu popsal. Byli propletený, jako by měly víc páru rukou nebo něco. Po pár vteřinách jsem zopakoval svůj dotaz.

 

„Porno je umění, jasný?!“ utrhl se na nás Pepa a šel vyřídit objednávky dozadu. Když se zase postavil za pípu, program nepřeklapnul a nás to neuvěřitelně bavilo.

 

„To není jen tak, musej poslouchat režiséra,“ začal počítat na prstech, „chodit na prohlídky každý dva tejdny, nebrat žádný sračky, musej… eeeh… Není to lehký,“ pokrčil rameny, ale pak přece jen připravenej čtvrtej prst vystřelil nahoru a vzpomněl si: „A cvičit musej!“

 

Koukli jsme se na ty dva na plátně, dokonce i paní na druhym konci stolu se zaujatě koukla. Tenhle Němec (vypadal vážně jako Němec) teda asi moc necvičil.

 

„To tady pouštíte často?“ zeptala se pobaveně.

 

„Né, to je první testovací promítání,“ odpověděl Pepa živě. „Vy snad nejste takovej suchar jako tyhle dva, ne?“

 

„Já nevím. O týhle hospodě jsem slyšela šílený věci. Co kdyby sem přispěchalo nějaký malý dítě?“ Takže věděla kam jde, pomyslel jsem si.

 

„Tak bude napřed v přírodovědě,“ zasmál se Pepa a odnesl horu piv dozadu.

 

„Asi jo. Já tu nebyla tak dvacet let!“ vyvalila oči.

 

„A co tak najednou teda?“ zajímal se Pepa s jiskrou v oku.

 

„Šla sem ke kámošce. Určitě mi psala, že nebude doma, ale vybil se mi mobil a nabíječku nemam.“

 

„Já vám ho dám mile rád nabít,“ nabídl se hned Pepa a přitančil k ní. Začala mu mobil nesměle podávat.

 

„Hele, Adame,“ otřel jsem si pěnu z kníru, kterej byl následkem mojí současný lenosti, „ono porno je vlastně taky takovej špatnej film. Neměl bys svoji expertýzu rozšířit i na tenhle okruh?“

 

„Ne! Porno je rutina, nic jinýho. Když to vemeš kolem a kolem, pořád se tam děje to samí. Já sleduju špatný filmy z jinejch důvodů.“

 

„A jakejch?“ přitlačil jsem.

 

„To je teď jedno, ale sem blízko, to ti povídám. Brzo se to dozvíš. Když mluvíme o pornu,“ odkašlal si Adam, „děláš ještě ty ujetý kompilace na PornHub? Posledně si o tom mluvil minulou zimu, když tu ten spisovatel dostal po hubě.“

 

„Jó, hahá, to byla sranda! Ale ne, kompilace pro dospělý už nestřihám. To je minulost!“ uzavřel jsem to téma.

 

A tady by, sedět kdekoliv jinde, povídka skončila. Být jinde, prostě bych vám řekl, že jsme si dali ještě dvě piva, pokecali o úplnejch nesmyslech (s Adamem jsme oba divný, věřim tomu) a šli domů. Ale jak sami víte, v Baráku se nakonec komplikujou sebetriviálnější věci. Navíc, ten klid netrval ani dvě piva.

 

Přišel nějakej chlápek, ale podle rychlosti chůze a o dvě vteřiny pozdějc i podle jeho výrazu bylo jasný, že na pivo nepřišel. Zastavil se a díval se na plátno. Pak chvíli skenoval nás, než našel ženu, co přišla po nás. Ta na něj hleděla s poněkud vytřeštěnýma očima.

 

„A JE TÓ!“ zakřičel Pepa jako na znamení a vyšel z kuchyně celej zaměřenej na tu ženskou. „Už to tam je píchlý, haha, chápete?“ ukázal rukou na látno. „Hahaha. No nic, tak já ten krám už asi vypnu…“ uvědomil si konečně veselej Joska, že u dveří někdo stojí.

 

„Kde seš, že nebereš mobil? A proč tady čumíš s těmahle hovadama na TOHLE?!“

 

„Vláďo, to je takový nedorozumění, ti to vysvětlim,“ uklidňovala ho.

 

„Kde máš mobil?“

 

Jen pokrčila rameny a ukázala na výčepního hledajícího ovladač.

 

„Ten krám… jeden… dáš si pivo?“ zkusil to Pepa žoviálně po spěšným vypnutí promítačky. Ale, jak zjistil, ne všechny věci se daj zhasit pivem. Kdo ví, třeba měl Vláďa špatnej den, nebo je tak neurvalej pořád. Možná svoji ženu fakt miluje a neskřivil by jí vlas. Pepa ale nebyl žena a zkřivený vlasy ho za pár vteřin trápili asi nejmíň.

 

Zlomenej nos totiž bolí víc.

 

Pepa šel do kolen a protože měl v ruce pořád ovladač na promítačku, zrovna ho pokřtil proudem tmavý krve. Prostě si klekl a chytil si nos. Jak ale svíral i ovladač,  za nim se promítačka zase zapnula. Zatimco si Vláďa odváděl zcestovalou manželku i s mobilem a nabíječkou (vážně), kterej našel vzadu v kuchni, Pepa tam klečel a smutnou scénu mu doplnila „trojka“ v latexu. Uf. Bylo to smutný.

 

„Hovado!“ prohlásil Vláďa a odešel kdo ví kam.

 

„Pepo, já tam natočim dvě pivka, di si to chladit,“ doporučil jsem mu. Přikývl a začal vstávat.

 

„A sakra, dej tam už ten sport!“ bouchnul do stolu Adam s temnym pobavením na krajíčku.

 

Takže, tentokrát z toho asi moc velký ponaučení nebude. Maximálně tak ve stylu „ovládejte se a nekoukejte na veřejnosti na porno,“ ale to vám je, doufám, jasný. „Nabíjejte si mobili“ by se taky mohlo hodit. Jednoduše, nikdy nevíme na koho narazíme. Každopádně jsem vám, milí čtenáři, chtěl vyprávět o tom, za jak zvláštních okolností dostal novej výčepní/nevýčepní Pepa přes hubu. To nevymyslíte. Od tý doby byla promítačka už jenom na sport a historka zaujala svoje zasloužený místo v tamním folklóru.

Autor Lajtwing, 03.12.2018
Přečteno 25x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.3 | Facebook, Twitter