Fekální transplantace

„Vypadáš tak hloupě. Jsi bledý a bez energie.“ Pustila se do mě Kamila. Možná taky proto, že se můj pták nerozletěl. Prostě se mi už podruhé nepostavil.

Kamila je hodná holka, která když řekne A dodá i B. Jinými slovy, vsunula mi do ruky kartičku ordinace Rekto-bio-feed-back se jménem MUDr. Jan Střevo.

„Zavolej tam, pomůže ti.“ Naléhala Kamila.

„Lásko co bych pro tebe neudělal.“ Vzdechl jsem a vzal si vizitku.

 V ordinaci jsem se dozvěděl o metodě fekální transplantace.

„Bude vás to stát nějaké peníze, ale výsledek je okamžitý.“ Vysvětloval mi střevní guru. Věřil jsem spíše Kamile než tomuto chlápkovi ve značkových brýlích. Ale souhlasil jsem a nechal si odebrat vzorek stolice. Nemohl jsem si stěr udělat sám. Potřebovali vytáhnout kousek z větší hloubky.

Na druhý den jsem se dostavil pro výsledek. Značkové brýle už mě vítaly. „Vaše ochablost je způsobena špatnými bakteriemi. Jsou líné a nestačí na hromady sraček, které se vám hromadí v tlustém střevě.“ Spolknul jsem to, byl to přece doktor. Určitě mě nechtěl urazit, jen šel přímo na věc. Neztrácel čas. Čas jsem neztrácel ani já a souhlasil jsem s transplantací.    

Do tlustého střeva mi „voperovali“ popelářský enzym, který plní funkci buněčné drtičky. Lakonicky řečeno, strčil do mé prdele hadičku, přes kterou mi do střev napumpoval doktor Střevo páchnoucí sračku a řekl. „Dva dny musíte držet hladovku. Je nutno trochu času, aby se enzym rozhýbal.“

Dárce enzymu byl jogín Šalalambadas z pouštní oblasti Thár v Indii. Jak se dostaly jeho sračky do EU jsem se neptal.

Do týdne jsem byl vitální a plný energie. Tváře červené a můj pták létal jako divý. Došlo to tak daleko, že už mi Kamila nestačila a já si našel další kotě.