Šílená láska pod rozkvetlým naslouchátkovníkem

.


Poznali se v páternosteru v břevnovské poliklinice, na polévku pak chodili na polikliniku Budějovická, kde je lepší kantýna.
Fascinoval ho její žlutej ksicht, ji zase jeho propouštěcí zprávy z nemocnic.
Někdy se procházeli po Olšanských hřbitovech.
Přitahovala je místa zmaru, dost často chodili na kafe z automatu na úřady práce. Lidé tam trpící věrně doufali ve svou bezmoc, byli jak štěňata, topící se v pískovišti.
Na delší výlety chodili po kolejích, našli pár krásných zchátralých nádraží, kde mohli povídat se zkrachovalým alkoholickým nádražákem, dát napůl cígo a z mobilu poslouchat oblíbené Morphine.

"Někdy se nemohu vysrat, musím strčit prst do prdele, abych uvolnila zacpané potrubí."

Obdivoval její otevřenost. Opravdu nevítal ženy neupřímné, tajnosnubné, jejichž srdce byla samá skrčka a manipulace.
On sám však byl dost zamlklý a plachý, ještě dlouho trvalo, než ji pozval k sobě domů a dovolil, aby mu změřila tlak.

Jmenoval se Metud Hucul-Klobúk, ona Skachunka Enemy.
Byli spolu šťastní.


.