Dědek volí prezidenta

Anotace: Omezit volební právo seniorů? V dnešní době často na sociálních sítích probírané téma! A co tak omezit volební právo blbcům? Beznadějné! Senior věk zapřít nemůže, ale dokázat blbci, že je blbec nelze, sám blbec totiž neví, že je blbec...

    Dnes vám nabízíme dušené vepřové v mrkvy…!  Lákavá, ozdobným písmem pečlivě vyvedená nabídka na jídelním lístku jinak přijatelně vyhlížející malé žižkovské hospůdky mě doslova vyděsila. Znovu jsem si uvědomil, že do současného moderního světa již pomalu přestávám patřit. A vůbec nešlo o to, že mrkev zrovna nemusím, mne k smrti vyděsilo to ypsilon ve slově „mrkvy“! O náhodný překlep se totiž jednat nemohlo. Jídelní lístek byl vystaven na chodníku před provozovnou a na veliké tabuli. Použité kaligrafické písmo a jeho nemalá velikost nemohlo nikoho nechat na pochybách, že autor(ka) vytvořil(a) tuto lákavou kulinární nabídku s rozmyslem, láskou, velkou pečlivostí a s nevšední uměleckou erudicí. Takže mi opět něco z dnešního světa uniklo!

     Já sám dnes již patřím k nejstarší generaci.  Osmdesátka mě totiž již minula. Ověřil jsem si to ze svého stále ještě platného občanského průkazu. Já osobně si na den tohoto významného jubilea již nepamatuji. Vzhledem k věku totiž trpím výpadky krátkodobé paměti. Ale průkaz je platný až do konce letošního května, takže je se o co opřít. A občanský průkaz si nechám prodloužit hned prvního dubna. Na apríla! Vzhledem k mému stáří mi to připadá i docela patřičné a vtipné!

    Ale vraťme se k současnosti. Je nesporné, že současný život se posunul někam úplně jinam. Mnoho práce za lidi převzaly třeba počítače a pro jejich bezproblémový chod se ukázalo jako výhodné zjednodušit i mnohá dříve platná pravidla. A zjednodušení se samozřejmě týká i pravidel gramatiky. To pochopitelně umožnilo velký rozlet duševního potenciálu dnešního mladého člověka. Současný avantgardní literát, řečník, poeta a dokonce ani novinář již není brzděn ve své tvorbě trapnými úvahami o tom, zda jím zvolené závěrečné úderné slovo patří mezi jakási „vybraná slova po…“  a příslušnou samohlásku ve slově volí jen a jen podle svého vytříbeného citu. Ruce a ústa mu dnes již zřejmě nesvazují ani žádné trapné úvahy o shodě podmětu s přísudkem a umělec tak svobodně tvoří a tvoří…  A se svými skvělými díly může okamžitě seznámit i širokou veřejnost prostřednictvím Internetu a jeho sociálních sítí.  

    Jak jsem již předeslal, patřím k té starší generaci. A říká se, že stářím člověk zmoudří. Ale také se říká, že člověk ke stáru zblbne. Mohu potvrdit platnost obou tvrzení. U mne se oba tyto stavy střídají, ta blbost má mírně(?)  navrch. To si ovšem uvědomuji pouze tehdy, když mě ovládá to stařecké moudro. Pokud má navrch ta stařecká demence, tak si většinou nic moc neuvědomuji, ale zato jsem permanentně šťastný. Je pravda, že blbost je silně nakažlivá, ale tento text můžete číst zcela bez obav.  Z pochopitelných důvodů jej mohu psát pouze ve stavu, kdy mě ovládá to stařecké moudro a moudrost, na rozdíl od blbosti, rozhodně nakažlivá není!

    A já jdu dnes opět volit! Prezidenta České republiky! Jedná se o druhé kolo voleb, dnes se musím rozhodnout již jen mezi dvěma kandidáty. Stejnou cestou jsem kráčel do volební místnosti již před dvěma týdny a počet kandidátů byl trochu větší. To jsem tehdy však neřešil, já sám jsem byl šťastný, že vůbec mohu jít volit. Hlavně jsem byl šťastný, že se výše zmíněné zjednodušení pravidel zatím netýká naší ústavy a zákonů České republiky a volit mohou i lidé mého věku. Mé obavy původně vyvolalo rozhodnutí naší jinak určitě moudré vlády z období počátku celosvětové pandemie covidu19. Moji vrstevníci i já sám jsme tehdy byli zařazeni do rizikové skupiny covidem nejvíce ohrožených občanů. Abychom nepodlehli zákeřné nemoci ani depresi, byl nám vládou v obchodech s potravinami rezervován určitý čas, který jsme měli výhradně jen pro sebe. Ostatní prodejny byly tehdy uzavřeny a v prodejnách potravin pak byl k dostání i ten toaletní papír, jehož spotřeba v té době u frustrovaného obyvatelstva zažívala nebývalý rozkvět. A navíc nám byly zdarma poskytnuty i respirátory, slušivé bílé náhubky, které jsme byli na veřejnosti povinni  navlékat na ústa. To aby zákeřný virus nemohl dovnitř a pokud se do těla snad dostane, tak aby nemohl zase ven! Přiznám se, že dnes vlastním slušnou sbírku bělostných respirátorů. Jsem totiž trapný šetřílek a tak jsem celou tu dobu jejich povinného nošení užíval pouze jeden. Přiznávám, že tento historický respirátor dnes není již tak bělostný. Známá televizní reklama mě ale ubezpečuje, že černá barva na bílé textilii je pouze uhlíkovou stopou a té se hravě zbavím. Ovšem jenom tehdy, pokud budu třídit odpad! Odpad tedy třídím, uhlíková stopa na respirátoru ale přesto nemizí…

    V době počátku covidové pandemie na nás z televizní obrazovky každou chvíli vykoukla moudrá hlava samotného ministra zdravotnictví a ten nás, seniory, důtklivě nabádal abychom nosili roušky, neustále se testovali na covid a abychom si vždy před jídlem pečlivě umyli ruce! Zvláště ta poslední žádost mě znejistěla. Vždyť neumýt si ruce před jídlem v dobách mého dětství vždy bezpečně znamenalo pár facek od rodičovských autorit! A na to se nedá jen tak zapomenout! Co si jen pan ministr o intelektuální úrovni dnešních seniorů myslí?!?  Zatím nás ještě nefackuje, jenom nabádá. Ale nevezmou nám příště třeba volební právo? Já sám se netestuji vůbec, díky tomu jsem asi svůj covid již prošvihl, tu jednu roušku nosím dle pokynů vlády, respirační onemocnění již v zárodku obvykle likviduji třemi citrony „na ex“ a ruce si samozřejmě před jídlem myji. A rozhodně nemám nic ani proti očkování. V dětství, brzy po druhé světové válce, mi možná zachránilo život. I očkování proti covidu jsem se nakonec také dočkal. Došlo k němu trochu později, ale asi nebyla k dispozici včas ta příslušná vakcína a samozřejmě jsme všichni chápali, že se musíme nejdříve pořádně mnohonásobně otestovat aby drahé testovací prostředky nepřišly nazmar…

    Vše je ale již v pořádku, volební právo seniorům zůstalo a já před dvěma týdny s hrdostí vybíral prezidentského kandidáta v prvním kole voleb. Okamžitě mě zaujal muž, který o sobě přesvědčivě prohlašoval, že jedině on je tím kandidátem, který se spolehlivě postará zejména o všechny chudé, pouze neupřesnil zda jen o chudé majetkem anebo i duchem. Mně zejména imponovalo jeho prohlášení, že za nás důchodce se bude bít až do roztrhání těla. Již jsem byl skoro rozhodnut dát mu svůj hlas, ale v tu chvíli můj intelekt zase jednou začal přecházet ze stavu bezstarostné demence v to stařecké moudro. Uvědomil jsem si, že ten pán vůbec neřekl, koho že vlastně bude bít a čí že to tělo by mělo být roztrháno. Jsem asi přehnaně opatrný, přes držku jsem ale dostat nechtěl a dnes ráno roztržené kalhoty mi ke „štěstí“ již bohatě stačí. A navíc jsem si uvědomil, že bych měl být i genderově korektní. To se totiž dneska nosí! A tak jsem zaměřil svoji pozornost na jedinou ženu v poli prezidentských kandidátů. Hezká, milá, chytrá a vzdělaná dáma! Tak to by určitě šlo! Problém je jen v mé fobii z žen. Jako mladík jsem měl sám o sobě představu, že jsem pohledný a vtipný muž. Bohužel, tuto mou představu nesdílela žádná z žen, se kterými jsem se snažil intimněji sblížit. Možná, že dokonce žádná žena! To u mne vedlo k depresi, která posléze přerostla v panický strach z žen.Toho strachu jsem se nezbavil ani tehdy, když mě jedna zkušená, citlivá ale již poněkud postarší dáma zbavila alespoň toho panictví. Nakonec jsem se i oženil a časem i ovdověl. Ale nežiji sám. Sdílím jednopokojový nájemní byt s Miki, která byla nejmilejší přítelkyní nebožky. Nespíme spolu, Miki okupuje kuchyňskou pohovku a já gauč v obýváku. Dnes, v době energetické krize, závidím Miki její krásný černý kožich a vzhledem k tomu, že se pohybuji jen díky dvěma umělým kyčelním kloubům, závidím Miki i její čtyři štíhlé nožky. S přibývajícím věkem jsem jí alespoň již přestal závidět její vztyčený dlouhý ocásek. Přesto jsem doma jenom trapná dvojka a představa, že by mi z Hradu vládla ještě další ženská, je pro mne, bohužel, naprosto neakceptovatelná.

    Ale komu mám tedy dát svůj hlas? Nakonec pomohla náhoda a moje křesťanská výchova. Všiml jsem si totiž, že mezi kandidáty jsou i dva notoricky známí věrozvěstové. apoštolové Petr a Pavel! A dokonce oba na jednom volebním lístku! Hodím jim to tedy a ať si ti kluci sami střihnou, který z nich a v kterém kole půjde do akce! Jak vidíte, vyřešil jsem to šalamounsky a zodpovědnost za výsledek voleb jsem diplomaticky přenechal pánu Bohu. Mně stačí hřejivé vědomí, že se mnou naše společnost i v seniorském věku nadále počítá a že tak mohu spolurozhodovat o naší společné a nepochybuji, že i skvělé budoucnosti… !