Nejlepší fór zeměkoule

Anotace: O tempora, o mores! Ach dobo, ach mravy!

Vzpomínám si, že jsem před časem četl zprávu, která mě ihned zaujala. V Anglii uspořádali soutěž o nejlepší vtip. Nepamatuji se již, zda se jednalo o nejlepší vtip Anglie či Albionu anebo snad dokonce o nejlepší vtip z hlediska celosvětového měřítka, ale vzhledem k tomu, že soutěž uspořádali Angličané, tak lze předpokládat, že šlo minimálně o nejlepší vtip vesmíru po dobu celé existence lidstva.

Vítězný vtip soutěže předkládám k posouzení laskavému čtenáři:

          Jednoho podzimního podvečera se v jednom nejmenovaném anglickém městečku rozdrnčel na místní lince tísňového volání naléhavě telefon. Když obsluha tísňového centra zvedla sluchátko, byla zaplavena množstvím skoro nesrozumitelných slov. Volající, podle hlasu zřejmě ještě mladý muž, ze sebe žalostně a vyděšeně překotně chrlil množství zmatených informací…

         Pane, zklidněte se, prosím! A v klidu nám řekněte co se vám stalo a jak vám můžeme  pomoci?! 

         Vodopád slov ve sluchátku poněkud ubral na intenzitě: Tady je John. Proboha, pomozte mi. Von je asi mrtvej! Leží tu v krvi, je celej rudobílej a nedejchá. Je to hrůza! Co mám dělat?!  Mně samotnému se taky už dělá blbě.

Johne, kdo tam leží? Kdo je asi mrtvý? A proč? No, leží tu Jim! Přece Jim!! Vyšli jsme si dneska s Jimem na lov divokejch kachen. Já najednou zmerčil jednu takovou pěkně macatou. Tak po ní vypálím, ale ta mrcha kachna uhnula a koupil to Jim. Kachna uletěla a Jim se svalil. A já teď nevím, co mám dělat. Proboha, pomozte mi!

Johne, především zachovejte klid! Zhluboka dýchejte a pozorně mě poslouchejte. Budeme vám dávat instrukce a vy je budete postupně, krok za krokem, plnit. Za prvé se musíte přesvědčit, co je s Jimem. Zda Jim je skutečně mrtvý. Je to totiž zásadně důležité. Podle toho dostanete další instrukce!

Nářek v telefonu na zlomek času ustal, potom se ozval výstřel a vzápětí Johnův, kupodivu již trochu klidnější hlas:  Mohu teď s jistotou potvrdit, že Jim je skutečně už mrtvej! A co mám teď dělat já? Jaká je další instrukce?

Po konzumaci tohoto vtipu jsem se v myšlenkách vrátil o půl století zpět do doby svého postpubertálního mládí. Měli jsme tenkrát takovou prima partu. Hráli jsme českou (dnes národní) házenou za dorost prvoligového oddílu Jawa v pražském Podolí. Házenou jsme brali vážně, dokonce jsme dvakrát vyhráli dorostenecký přebor Československa, ale jinak nám nebyla žádná sranda cizí. A tehdy jsme, a to, prosím, celé půlstoletí před Angličany, uspořádali soutěž o nejlepší vtip. Bohužel jsme neměli to sebevědomí občanů světové velmoci a tak se asi nejednalo o soutěž o nejlepší vtip světa, spíše to byla jenom taková lokální záležitost. Když ale porovnám vítězný vtip naší soutěže s vítězným vtipem soutěže celosvětové, tak jsem přesvědčen, že ten náš se nemá za co stydět. Bohužel, jeho vítězné cestě světem a celosvětové publicitě brání jeden malý zádrhel. Naše dnešní společnost je totiž příliš prudérní a není jisté, zda by vtip přijala s plným pochopením. Spíše je jisté, že nikoliv.

My sami jsme vtipy dělili do dvou základních skupin. Vtipy jsme dělili na vtipy dobré a na vtipy slušné. Slušnými vtipy dnes již posloužit nemohu, ale na pár těch dobrých bych si ještě vzpomněl. Čtenáře tak následně ukojím  anebo nadzvednu, to podle jeho letory, vítězným vtipem soutěže, známým jako Hajný:

 

Malé české okresní městečko prožívá svůj velký den. Skoro všichni jeho obyvatelé včetně městské honorace se nahrnuli do soudní síně obecního úřadu. Bude se projednávat žaloba zdejšiho hajného. Ten, prostřednictvím místního věhlasného advokáta, zažaloval svou zákonitou choť z mimomanželského pohlavního styku s panem nadlesním.

Povstaňte, soud přichází!  A nyní sedněte a vy, pane žalobce, máte slovo! Mluvte! 

Vážený soude! Tak si to tuhle v neděli v noci, tak  jako obvykle, seru lesem…

 Proboha! Stop, stop, stop! Pane žalobce, nejste mezi svou zvěří u krmelce! Tady jste na radnici v soudní síni. Važte svá slova! Některé výrazy jsou zde zcela nepřípustné!

Promiňte, pane soudce, už se to nestane! Tak jak jsem říkal, bylo to v noci, tma jako v prdeli, skoro bylo hovno vidět.

Stop! Pane doktore, prosím, poučte svého mandanta jak se má chovat v soudní síni. Nebo mu vezmu slovo! Vy, pane žalobce, jste zřejmě chtěl říci, že byla velká tma a že jste tudíž nic neviděl?!

A to zase ne, ctihodnosti. Tma sice byla, ale na obloze bylo hvězd jako nasráno a tak vidět něco málo taky bylo. Předseda soudu již jen rezignované mávl rukou. A hajný pokračoval: A vtom vidím, že se v křoví něco bělá. Jdu blíž a co byste řekli? Vidím holou prdel! Soudce již jenom unaveně zamumlal: Chtěl jste zřejmě říci, že jste viděl holou zadní část lidského těla?! No, dyť to povídám! Prdel! Jdu ještě blíž a nevěřím vlastním očím:

Nadlesní tam šoustá s mojí starou!

To už soudce nevydržel a vyletěl: Chlape, oni tam pohlavně obcovali! Hajný údivem vyvalil obě oči. Cože oni to tam?

Oni tam pohlavně obcovali!!

No, když to říkaj voni, slavnej soude, tak to musí bejt pravda. Hm, tak voni tam pohlavně obcovali?! Kdo by to do nich řekl?

Ale přesto, slavnej soude, nic bych za to nedal, že tam taky šoustali!! 

 

Na závěr bych se chtěl omluvit za předchozí poněkud košilatý text. Ale byli jsme tehdy ještě tak velice mladí… Co se týče slovesa šoustat, tak si dovoluji citlivou čtenářku (čtenáře) upozornit, že se jedná o synonymum slovesa šukat. Ale ruku na srdce, kolik z nás by si dnes ještě vzpomnělo na slavnou knihu Babička od ikony českého písemnictví Boženy Němcové, nebýt známé pasáže v knize, kdy babička vesele šuká nejen ve světnici, ale i na zápraží chalupy!  Šukat tehdy znamenalo například pohyb po malém prostoru, pobíhat z místa na místo, uklízet a podobně. S dnešními dlouhým životem získanými zkušenostmi jsem ovšem ochoten připustit, že paní hajná s panem nadlesním tehdy vyvíjeli asi i nějakou jinou činnost…