Opičí svátek

Anotace: Příběh obsahuje nesmělý náznak,jakým způsobem lze prožít partnerský vztah bez větších karambolů a v detailu popisuje postup, jak se lze bez vážnější újmy na duševním zdraví vyhnout i všeobecnému nákupnímu šílení, a to nejen v hektické době předvánoční...

Se svou druhou ženou Ivankou jsem prožil hezký vztah trvající skoro třicet let. A to od chvíle našeho prvního setkání, dále přes deset let soužití „ na divoko“,   které bylo posléze z praktických důvodů ukončeno civilním sňatkem, až po Ivančin předčasný nedobrovolný odchod z tohoto slzavého údolí…

  Náš harmonický vztah jsme budovali především na životních zkušenostech, které s sebou přináší zralý věk. Samozřejmě, měli jsme štěstí v tom, že jsme měli podobné zájmy a podobnou životní filozofii,  ale naším  velkým štěstím také bylo, že jsme si hned zpočátku naprosto bezděčně stanovili přesná pravidla optimálního soužití, tedy jakousi Ústavu partnerského vztahu,  kterou jsme následně dobrovolně dodržovali.

  Dodnes se dobře pamatuji na vznik Ústavy a  na formulaci obou článků Ústavy.

Více článků Ústava totiž nemá, ale i tak to bohatě stačí .

  Přesné datum vzniku Ústavy si již nepamatuji, ale bylo to brzy v počátcích našeho soužití. Po jedné celkem vzrušené debatě o problémech vztahu dvou jedinců opačného pohlaví  se na mne moje partnerka zadívala přísným, leč zároveň chápajícím a laskavým pohledem:

  „Drahý, uvědom si, prosím, že jseš jenom blbej mužskej,  ale budeš-li mě vždycky milovat (viz 1. článek ústavy !) a budeš-li mě vždycky ve všem  poslouchat (viz 2. článek ústavy !), tak budeš šťastnej a dobře se ti povede! „

  Musím konstatovat, že jsem byl permanentně „šťastnej“ a vedlo se mi vždy dobře. S plněním 1.článku ústavy jsem totiž neměl nikdy potíže a co se týče 2.článku ústavy, oba jsme se brzy mlčky naučili předstírat,  že je i tento článek ústavy víceméně respektován.

  Pokud se snad některých citlivějších čtenářů dotklo slovní spojení „blbej mužskej“, tak je mohu ubezpečit, že se nejednalo o mou osobu, respektive se nejednalo výhradně o moji maličkost, ale Ivanka na základě svých životních zkušeností tehdy automaticky používala adjektivum „blbej“ pro všechny živočichy mužského pohlaví. A mne, pochopitelně, v té době ještě tak  dobře neznala!  

  Takže  nepsaná  Ústava partnerského vztahu byla na světě, ale já měl nepříjemný pocit, že tento právní dokument je mi sice šitý na tělo, ale že já sám jsem k jeho vzniku nijak aktivně nepřispěl. To se silně příčilo mé mužské ješitnosti.  Moje vnímavá partnerka si brzy všimla mé rozmrzelosti a rafinovanými dotazy se dopátrala její příčiny. Aby mi zlepšila náladu a pospravila mé pošramocené ego, navrhla mi, abych tedy pro nás navrhl nějaký zákon, který by doplnil naši ústavu a který by náš partnerský vztah dále rozvinul.

  Potěšen jsem souhlasil, ale to jsem ještě zdaleka netušil, kolik námahy bude potřeba k tomu, abych vypotil něco, co by alespoň  vzdáleně připomínalo nějaká užitečná pravidla, která by se dala prohlásit za zákon a jejichž dodržování by nám alespoň neublížilo, když už by nám přímo neprospělo.

  Ukázalo se, že bude potřeba postulovat hlavně zákon o financích, tedy tzv. Finanční zákon. Oba jsme měli své vlastní příjmy a šlo o to, jakým způsobem budeme hradit společné výdaje, jako nájem, výdaje na energie, výdaje na společné stravování, výdaje na společnou dovolenou a podobně. Tuto část zákona jsme samozřejmě zpracovali společně a dlužno podotknout, že v naprosté shodě.

  Mým vlastním samostatným příspěvkem bylo brilantní zpracování §13 Finančního zákona, který pojednává o vzájemné finanční výpomoci.  Tento paragraf jsem zpracoval zcela samostatně, byl jsem na něj patřičně hrdý a byl jsem proto rozhodnut jej prosadit do zákona za každou cenu. Protože tento paragraf hraje určitou roli v dalším vyprávění, pokusím se jeho podstatu čtenáři přiblížit. Občas se mohlo stát, že jste partnera potřebovali požádat o peníze. Například jste v daný moment v určité situaci neměli u sebe patřičnou hotovost, ale naopak  měli jste u sebe partnera.

• 13 Finančního zákona jasně formuluje pravidla žádosti. Pokud žádost o finanční prostředky obsahuje klauzuli „půjčil respektive půjčila bys mi…“, potom příjemci vzniká zákonná povinnost částku v přiměřené době vrátit a naopak poskytovateli vzniká právo částku požadovat. Pokud žádost není formulována výslovně jako žádost o půjčku, pak se mlčky předpokládá, že příjemce může časem částku vrátit, ale také nemusí a poskytovateli nevzniká žádný nárok na cokoliv. Je to geniálně jednoduché a zabraňuje to případným pozdějším nedorozuměním.

  Ivanka mi paragraf schválila, jenom s lehce ironickým úsměvem podotkla, že maminka ji vždy nabádala aby si nikdy nic nepůjčovala a ona se hodlá její moudrou radou i nadále řídit.

 

            Jako každý duševně zdravý mužský k smrti nerad nakupuji. A Ivanka měla jednu  báječnou vlastnost, která mi velmi imponovala a která se jinak u žen prakticky skoro nevyskytuje. Ivanka totiž také nerada nakupovala. Samozřejmě, že občas zjistila, že „nemá co na sebe“. Problémy šatníku v tomto případě řešila nákupem značkových modelů u TOP prodejců, případně si dala spíchnout něco na sebe v módním salonu paní Fejkové. To zaručovalo kvalitu materiálu a také značnou odolnost proti výkyvům módních trendů.

Pořizovací cena byla sice poněkud vyšší, ale šatník pak stačilo obměňovat v delších časových intervalech, takže i z finančního hlediska byla tato strategie spíše výhodná.

            Problém se objevil úplně jinde. Já sám miluji historické věci a můj šatník by se směle dal nazvat retro šatníkem. Obzvláště jsem hrdý na teplákovou soupravu z období hlubokého socializmu. Je mi v ní dobře a tak se v ní snažím přebývat co nejčastěji. Moje partnerka si okamžitě uvědomila, že pokud nemají naše společné vycházky připomínat promenádu titulních postav z pohádky „Kráska a zvíře“,  tak bude třeba razantně zasáhnout.

  Donutila mě ke společné návštěvě příslušných prodejních institucí a postupně se jí podařilo pomocí nákupu a aplikace vhodných kusů oděvu přeměnit mě ze zvířete v příslušníka rodu homo sapiens. 

  Byl jsem jí za její péči ovšem vděčný, ale uvědomoval jsem si, že tím na sebe uvalila další stálou povinnost jinak tak obecně  neoblíbených nákupů. Těžko se totiž dalo předpokládat, že bych obnovu svého šatníku příště zvládl sám, a to zejména pro mou vášnivou zálibu v historických kouscích, které jsem úspěšně vyhledával ve specializovaných prodejnách s názvem SECOND HAND.

  Navrhl jsem jí proto jako redukci nákupních povinností, abychom v budoucnosti slavili všechny naše narozeniny a svátky zcela bez dárků, například pouze u dobré večeře a lahvičky kvalitního vína. Vyhnuli bychom se tak stresům při hledání a nákupu vhodného dárku, jakož i případnému zklamání obdarovaného.  A slavnostní chvíli bychom si užili v klidu a pohodě.

  Ivanka souhlasila a dokonce navrhla inovaci samotných Vánoc. Oba jsme nijak zvlášť po vánočních dárcích nikdy netoužili a oba jsme měli s vánočními dárky podobnou zkušenost.  Na jedné straně jsme se často stresovali, zda jsme vybrali vhodný dárek a zda námi obdarovaní radost z dárku pouze nepředstírají a na druhé straně jsme naopak sami museli často farizejsky projevovat nadšení i nad dárky, které nás vůbec netěšily.

  Dohodli jsme se tedy na tom, že každý si v poklidu zakoupí dárky pro sebe sám, pouze je před Vánocemi předá partnerovi, který dárky zabalí, opatří jmenovkou a umístí pod vánoční stromek. Tím se sice vánoční překvapení zredukuje pouze na formát, kvalitu a barvu balicího vánočního papíru, ale na druhou stranu se bezpečně předejde výše uvedeným nepříjemnostem.

A my budeme mít čas si vychutnávat předvánoční pohodu, budeme mít čas jeden na druhého a budeme mít čas i na rozjímání při sklence svařáku či horkého punče.

  Brzy jsme si ovšem uvědomili, že ve skutečnosti se vůbec nechceme vzdát možnosti  udělat partnerovi  radost  vhodným dárkem a dát mu tím tak najevo své sympatie,  ale že pouze nechceme být vázáni povinností učinit tak předepsaným způsobem a v předepsaný čas.

  A tak vznikl fenomén Opičího svátku. Opičí svátek nikde v kalendáři nenajdete. Opičí svátek na jednu stranu vůbec neexistuje, ale na druhou stranu může být teoreticky každý den v roce.

Opičí svátek se totiž vyhlašuje. Vyhlásit jej může každý, kdo na Opičí svátek věří. A právě u příležitosti Opičího svátku můžete kdykoliv obdarovat své milé. Narazíte-li třeba jen čirou náhodou na něco o čem jste přesvědčeni, že by vašemu protějšku udělalo radost a chcete-li mu tu radost udělat, tak  toto „něco“  nejdříve řádně  zakoupíte! Ostatní způsoby přisvojení  přicházejí v úvahu pouze u objektů, které nemají majitele nebo nejsou pod dozorem. Po zakoupení respektive jiném způsobu přisvojení vyhlásíte Opičí svátek a pod jeho záštitou milého bližního obdarujete. Vzhledem k tomu, že darování proběhlo v rámci Opičího svátku,  je obdarovaný morálně povinen přijmout dárek s potěšením a bez kritických připomínek.

  V našem případě se ukázalo, že jeden kalendářní rok má Opičích svátků až překvapivě mnoho a dárky, předané v rámci Opičího svátku, by se například pod jeden vánoční stromek ani nevešly.

            Pokusím se výhody Opičího svátku pro čtenáře demonstrovat na následující  příhodě:

Jednoho krásného letního víkendu jsme se s Ivankou rozhodli pro romantický výlet vláčkem do blízkého okolí Prahy. V odjezdové hale Smíchovského nádraží  se v té době konaly tehdy populární  Bleší trhy. Na nádraží jsme dorazili se značným časovým předstihem a tak jsme si čas do odjezdu vlaku krátili prohlídkou vystavovaného zboží. Náhle moje partnerka zpozorněla:

  Podívej se, tady mají na prodej hezká pánská trička. A nové tričko se ti rozhodně neztratí. Sám si nikdy nic nekoupíš a já abych se pořád starala co máš na sobě. A jak dobře víš,  já se taky nerada courám po nákupech, natož s tebou, a tady máme skvělou příležitost zakoupit ti něco potřebného bez otravného shánění.  A navíc se zdá, že mají i tvoji velikost.

  Tento poslední argument  byl ovšem velice zásadní. Vzhledem k mé značné fyzické vyspělosti a zejména vzhledem k velikosti mého klenutého, ehm, řekněme hrudníku, se na mne kupovalo šatstvo poměrně obtížně. Většinou se muselo zajít do obchodu s nadměrnými velikostmi, ale tam zase nebyl uspokojující výběr. Ještě jsem si dovolil nesměle oponovat, že jedeme přece na výlet, že nesu již svačinu pro oba a proč se mám tahat navíc ještě s tričkem.

  Jak tě znám, svačinu sežereš již na pokraji prvního lesa, ke kterému dorazíme, takže toho snad tak moc neponeseš! Spolkl jsem ironickou a trochu hloupou otázku, zda někdo sežere také to tričko a udělal jsem pouze oddané psí oči.

  Ivana si samozřejmě všimla mého malého rozladění a energicky prohlásila:

Tak dost! Slavnostně tímto vyhlašuji Opičí svátek a chci tě k tomuto svátku obdarovat pěkným tričkem. A ty máš dokonce to privilegium, že si můžeš tričko sám vybrat!

  Po chvilce se výběr zúžil na poslední dvě trička, která vyhovovala jak vzhledově tak i velikostí. Bylo opravdu těžké se mezi nimi rozhodnout, posléze jsem na jedno z nich ukázal a pateticky jsem prohlásil, že chci toto tričko a žádné jiné.

  Ivanka spokojeně přikývla, zeptala se na cenu,  z kapsy džín vytáhla peněženku,  otevřela ji  a překvapeně ztuhla. Sakra, peněženku jsem sice nezapomněla, ale nezkontrolovala jsem si její obsah. Na to tričko u sebe peníze rozhodně nemám! A taková výhodná koupě!  Přece tu to tričko nenecháme!

  A v tomto okamžiku, jako deus ex machina vstupuje do hry již dříve zmíněný a jak si jistě ještě pamatujete, mnou precizně formulovaný,  §13 Finančního zákona. Ivanka sice u sebe nemá hotovost, ale má u sebe svého partnera.

  Obrací se proto na mne s dotazem jak jsem na tom s financemi já. Otevírám peněženku,  Ivana mi zvědavě pokukuje přes rameno:

  Hurá ! Já věděla, že je na tebe spoleh! Takových peněz!  Takže to tričko samozřejmě  bereme a ty si je zaplať !

  Odcházíme na peron, Ivanka s radostným uspokojením, já s tričkem. Do odjezdu je ještě dost času a po chvíli si všimnu, že Ivančina nálada se poněkud změnila. Tváří se nyní zamyšleně a dokonce bych řekl, že i poněkud ustaraně. To ovšem nešlo přehlédnout a tak se ptám, co se stalo.

  Poslyš, říká, odpovíš mi, ale pravdivě, na několik otázek? Samozřejmě! Opravdu se ti líbí to tričko, které jsi dnes dostal k Opičímu svátku ?  Ano, opravdu se mi líbí. A líbilo se ti i to druhé tričko?  Ovšem, to se mi samozřejmě také líbilo!

  Výborně! Vzhledem k tomu, že máš dnes Opičí svátek, vzhledem k tomu, že vlak nám jede až za dvacet minut a vzhledem k tomu, že podobná příležitost se již nemusí  tak brzy opakovat, jsem se rozhodla, že tvou radost zdvojnásobím a že ti proto  ráda zakoupím k svátku i to druhé tričko !  Pojď, vracíme se na blešák!