Novoroční přání Járy Cimrmana

Bylo to právě během prosince léta Páně 1910, kdy se přední český všeuměl Jára Cimrman začal zabývat novým tématem – a to novoročním přáním.

Téma ho fascinovalo z mnoha hledisek, neboť byl též filologem, filozofem a profesorem češtiny na Univerzitě Karlově. Zrovna zde během jedné ze svých četných přednášek vyjádřil svou inovativní myšlenku, která vycházela ze zákona schválnosti (jenž objevil rok předtím):

„Ohledně novoročních přání nám unikají významné souvislosti,“ pravil. „Otázka není, co si přát, ale co si nepřát, protože co si přejeme, to se nesplní, ale co bychom si nikdy nepřáli, to se dozajista splní.

Z toho vyplývá následující postup: uvědomíme si naše přání a dáme je do protikladu.

Pokud tuto myšlenku aplikujeme do praxe, významně tím napomůžeme vyplnění přání, jak našich, tak i druhých!“

Aby Cimrman jasně demonstroval svou myšlenku před svými studenty, rozhodl se napsat novoroční přání samotnému rektorovi Univerzity Karlovy. Obsah dopisu se nám naštěstí zachoval díky pozdějším právním sporům:

Vážený pane rektore,

dovoluji si Vám tímto popřáti k novému roku a přeji Vám i Vaší rodině jen to nejhorší; mnoho neštěstí, a ještě více nemocí a chorob. Kéž brzy skončíte se svou prací a ať Vás i nadále naplňuje zmarem a smutkem.

S úctou

Jaroslav Cimrman

Pan c. k. řádný profesor, PhDr., JUDr., MUDr., ThDr., Dr. techn., et cetera et cetera

Cimrmanova teorie o novoročních přáních se, na rozdíl od mnoha jiných prací, nesetkala s úspěchem.

V následujícím soudním sporu kvůli nactiutrhání čelil Cimrman hrozbě vyloučení z univerzity i z akademických kruhů. Zachránil ho jedině vynález nové pochutiny (tj. chlebíčku), který mu vrátil reputaci a oproti jeho teorii o novoročních přáních se ujal až dodneška a stal se neodmyslitelnou součástí hodovních stolů během svátků.

…

Děkuji za přečtení.

Na rozdíl od Cimrmana si dovolím blahopřát klasickým způsobem, aby nedošlo k nedorozumění. Přeji (dodatečně) všem čtenářům jen to nejlepší do nového roku, hodně štěstí, a hlavně mnoho zdraví!