Musíme si pomáhat

Pepa jde takhle po ulici, když vtom mu zkříží cestu rozrušený mladý muž, což by nebylo nic moc divného. Mladí lidé jsou rozrušení velice často. Tento si ale narozdíl od svých rozrušených vrstevníků s sebou nesl láhev lihu.
Pepa je po všech letech ve městě otrlý, a tak mu věnuje jen málo pozornosti. Spatřený se najednou odhodlá k hroznému činu a v horečné křeči se zmatečně polije hořlavinou z láhve. Z kapsy vyndá kus zmačkaného letáku z Lidlu, zapálí ho zapalovačem a přiloží k oblečení. Během vteřiny vzplane a ta strašlivá lidská pochodeň teď řve bolestí a zmítá se v agónii pár metrů od Pepy.
Pepa se na celou scénu dívá odevzdaně a s povzdechem přijde k nejbližším domovním dveřím. Zaklepe. Chvilku čeká, než někdo otevře, a tak si čas krátí pohledem na hořícího nešťastníka. Po chvíli otevře mladá žena v teplácích a tričku:

„Dobrý den, co chcete?“

„Zdravím, prosím vás, nemáte kýbl s vodou nebo hasicí přístroj?“ zeptal se Pepa klidně.

„Na co to potřebujete?“ odpoví žena překvapeně.

„Ale tady vedle se vám tu někdo zapálil,“ ukázal Pepa na hořícího nešťastníka, svíjejícího se v plamenech na zemi.

„Žišmarjá… no já nevím, kde je hasičák. Ten asi nemáme. A jak asi velký ten kýbl?“

„No normální kýbl na vytírání, tak něčím přece vytíráte?“

„No jo, to vytíráme,“ účastně řekla žena a zakřičela do bytu:
„Nikolo! V koupelně pod umyvadlem je kýbl na vytírání, přines ho sem!“

Z hloubi bytu se ozval holčičí hlas:
„Co, mami?“

„V koupelně pod umyvadlem je kýbl na vytírání, přines ho!“ zařvala zpět a otočila se na Pepu.
„Ona ho za chvíli přinese. Jak je na tom?“

„No ještě s sebou hází a řve, tak snad uvidíme.“

Najednou zpoza rohu vyšla důchodkyně v kabátu, v jedné ruce francouzskou hůl, ve druhé tašku z Kauflandu.

„Tady někdo hoří!“ otočila se na ty dva a pokračovala.
„Volali jste sanitku?“

„Sakra, já málem zapomněl,“ řekl Pepa a začal tahat mobil z kapsy.

„Mami, já ho nemůžu najít,“ ozvala se dcera z bytu.

„Je pod umyvadlem, ten modrý kýbl na vytírání.“

„Tady žádný kýbl není.“

„No musí tam být, kde jinde by byl?“

Mezitím důchodkyně přišla blíže ke zmítající se lidské pochodni a začala do nešťastníka dloubat holí.

„Takovej mladej, já nevím, co těm mladejm chybí, my jsme na takovou věc neměli ani pomyšlení,“ dávala sebevrahovi kázání. „Abyste to stihli, už je takovej vočouzenej.“

„Ano, Havlíčkova ulice. No zatím jsme nic… Kde je ta voda?“ zeptal se nervózně Pepa, telefonující na záchranku.

„Mami, mám ten kýbl, a nebyl v koupelně pod umyvadlem, ale v šatně na botníku,“ vyčítavě řekla dcera matce a přinesla hledanou nádobu.

„No konečně… tys do něj nedala vodu?“

„Chtěla jsi kýbl, o vodě jsi nic neřekla,“ vyčetla dcera.

Důchodkyně se začala smát.

„A jak asi uhasíme toho hořícího?“ zasténala matka.

„Tady někdo hoří?“ rozhlížela se dcera vykuleně.

„Nevejrej a přines vodu!“

„Jo, za chvíli budeme mít vodu. Přijedete pro něj? Jak nevíte? On se tu zapálil! To není planý poplach… On tady hoří a vy mu nepomůžete?“ rozčiloval se Pepa a pozoroval přitom hořícího.

„Mami, ten kýbl je těžký,“ ozvala se dcera z bytu.

„To snad…“ procedila žena a kvapně zmizela uvnitř bytu. Pepa mezitím zavěsil.

„Tak co, přijedou?“ zeptala se důchodkyně s jasně ironickým tónem.

„Neuvěřitelné. Oni by ho snad nechali umřít,“ zavrtěl Pepa hlavou.

V tu chvíli vyšla žena z bytu s modrým kýblem plným vody.

„Tak už to mám! Nalejete to na něj?“ zeptala se Pepy.

„Umyla jste ten kýbl?“ zeptala se důchodkyně.

„Ne, proč?“

„Jestli ne, tak z té vody dostane infekci a budete mu platit léčení.“

„Ale nedostane, nalijte to na něj,“ pobídl Pepa.

„Tak já nevím, abych mu neublížila,“ řekla žena a bojácně o krok s kýblem ustoupila.

„Tak já to na něj naliju,“ nabídl Pepa.

„No jak chcete, je to na vás,“ řekla důchodkyně.

Pepa vzal ženě kýbl a chrstl ho na již nehýbajícího se nešťastníka. Plameny byly hned uhašeny. Z těla na zemi se už jen kouřilo. Celá trojice výjev mlčky pozorovala.

„Přijede ta sanitka?“ zeptala se žena, aniž by odvrátila zrak.

„Jo, přijede, ale musel jsem je dlouho přesvědčovat,“ odpověděl Pepa.

„Co je to dneska s lidma, už si vůbec nechtějí pomáhat,“ poznamenala důchodkyně.