Možná něco o lásce

Anotace: pidipovídka, šuple (ale nevím rok, ..což je možná dobře)

Moc se k sobě nehodili. Ona měla dlouhé nohy, on měl dlouhé vedení. Ale měli i něco společného – bylo jim osmnáct a chodili do stejného gymnázia.
Nadzdvihla hřbet knížky, kterou právě její spolužák pod lavicí četl.
„Martine?“
„Hm?“
„Ty čteš Fridmana?“
„Potřebuješ něco, Evi?“ zahuhlal, aniž by se na ni podíval.

Jo!!! Jasně že potřebovala, ale už si nebyla jistá, že zrovna od něho. O přestávce zaimprovizovala:
„Máš cigáro?“
„Cože?“ vyděsil se Martin, „ty hulíš? Od kdy?“
„Tak nic, zapomeň na to.“ Eva vystřelila k úniku a celou dobu si nadávala do krav. „Však von je taky pěknej vůůůl, to by nás mohlo sblížit,“ mlela si polohlasně, aby se trochu uklidnila.
Martin se Evou nenechal vykolejit a vrátil se ke knížce (...jak ten magor mohl už v roce 1922 vědět, že vesmír není stabilní? Vždyť až Hubble měřením dokázal rozpínání galaxií, ale to bylo sedm let potom. A co ta Eva vyšiluje? Nechtěla po mně nakonec marjánu? Ne... to je blbost... Měření ze satelitu COBE ale žádná blbost není – teorii Velkého třesku už nikdo jen tak nesestřelí, ani ten blb Macháček, co si od nás nechá říkat „pane učiteli“ a prd naučí. Hlavně bych se potřeboval naučit jak na Evu, ..ale to dřív spočítám rychlost rozpínání vesmíru, hergot. Možná by neškodilo ji prozvonit, když mám někde její číslo... kde ho...).

M: „Ahoj Evi.“
E: „Co je?“
M: „Pondělí.“
E: „Kvůli tomu mně voláš?“
M: „Šla bys dneska na Stmívání?“
E: „Cože?“
M: „No... na ten film, co ho všichni chválej.“
E: „S tebou?“
M: „Hm... když půjdeš, koupím ti tvý oblíbený cigára.“
E: „Nekouřím.“
M: „Tak cos před chvílí blbla?“
PAUZA
M: „Jsi tam?“
E: „Sem tady...“
PAUZA
M: „Tobě se nechce, že jo? Hlavně ne se mnou...“
E: „Máma s tátou jdou dneska od osmi na Stmívání a ten film trvá tři hodiny. Budu se doma sama bát, potřebovala bych bodyguarda.“
M: „Cože?“
E: „Martine, dalo mně moc přemáhání, abych tu větu vůbec vyslovila. Nechtěj po mně ty pomatenej vědátore, abych se musela opakovat.“

.