Bang bang

Bang bang

Anotace: Inu další povídka o trošku jinačí lásce...

„Tuto povídku věnuji, můžu i říct, blízkému příteli Katce Š. Za to, že jsem jí mohl poznat, a za to, že mě vždy podporovala v tvoření a je mým rádcem“
Děkuji Ti a ze srdce M. K.


Černá

„Miláčku, to je výborné. Jsi to i nějak nově okořenila, že?“
„Ano, lásko…jen to nejlepší pro mého muže.“

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 
„Né, už né…“ povzdechl si a rukama hledal budík. Proklatá melodie mu nedopřála spánku a opět se musel ponořit do reality. Ještě chvilku ležel, díval se do stropu a přemýšlel.
 „Co kdybych se hodil marod? Hm. Ne, blbost.“
„Miláčku?!“ Ozvalo se.
„Ano, lásko?“ Odpověděl.
„Koukej vstávat, dělám Ti oblíbenou snídani. Nebo snad nechceš čerstvé palačinky s čokoládou?“
„Kdo by to byl řekl. Mít takovou ženu, která vám vidí na očích to, po čem toužíte.“ Říkal si pro sebe. Vstal z postele a zamířil do koupelny. Umyl si obličej, vyčistil zuby, načesal své vlasy, které vypadaly jako ptačí hnízdo a oblékl košili, kterou mu Mary připravila. „Je přímo úžasná.“

Mary a Jim byli manželé sice krátce, ale za to jejich láska byla opravdu hluboká. Potkali se spolu v jednom baru, při zvuku písní Bang, Bang, kterou svým hlasem prozpěvovala Nancy Sinatra. Uviděl jí, jak smutně sedí sama u stolu, překonal ostych a zeptal se, zda by si mohl přisednout. Mary si kapesníčkem utřela slzy, které se jí objevily po tváři, usmála se svým krásným, nevinným úsměvem a přikývla. Od této chvíle, byli neustále spolu a po roce chození jí Jim v jedné luxusní restauraci, s výhledem na večerní město, požádal o ruku. Číšníkovi dal instrukci, ať pustí z jukeboxu píseň You´ll Never Walk Alone od Gerry and The Pacemakers a Mary nasadil snubní prsten. Svatbu měli skromnou. Žádné velké ceremonie, stovky hostů, zahradní slavnost a podobné věci. Oddal je kněz v kostele za přítomnosti rodiny a jednoho kamaráda od Jima a kamarádky od Mary, kteří jim tento slavnostní den dosvědčili. Poté odjeli na 3týdenní svatební cestu na Havaj a oddávali se plně své lásce. Jedna věc však Jima zarážela. Mary stále mlžila o své minulosti. Neříkala nic o svých bývalých vztazích. Ne, že by to Jima zajímalo, ale když k tomu přišlo, okamžitě zavedla řeč na jiné téma. Také o jejich rodičích toho moc nevěděl, viděl je jen dvakrát. A to když se s nimi poprvé seznámil a podruhé na svatbě. Věděl však, že Mary je jediná dcera a nemá žádné sourozence. Poznal však, že když se Jim na rodiče zeptá, má Mary slzy v očích a neodpovídá. Nechtěl však nikam pospíchat, vždycky když se rozplakala, konejšil jí slovy: „Však mi to povíš, až budeš chtít.“

Jim vešel do kuchyně a spatřil Mary, jak dává na talíř palačinky s čokoládou. Pohlédla na něj a usmála se.
„Á tady je ten můj fešák, jakpak ses vyspal?“
„S tebou vždycky krásně“ přišel k ní a políbil jí na ústa.
„Přijdeš dnes brzy?“
„Budu spěchat, mám tu důležitou prezentaci u šéfa, pak jednání s jedním lakomým skrčkem a to bude všechno. Před osmou budu doma.“
„Dobře, udělám na večeři něco speciálního, protože víš, co dneska je za den, že?“

Chvíli váhal, ale pak mu to došlo. 26. června. Roční výročí jejich svatby.
„Jak bych mohl, zapomenou, miláčku“ řekl a znovu jí políbil. Lehce se usmála.
„Tak už se posaď a nasnídej se, ať máš sílu na to jednání.“

Den jako by nemohl začít lépe, říkal si pro sebe Jim, když byl v práci a úspěšně měl za sebou prezentaci před svým šéfem, na kterou se důkladně připravoval. Teď měl ještě před sebou to jednání, ale toho tak moc netížilo. Věděl, že vše dopadne dobře. Nemohl se dočkat, až bude doma, povečeří s Mary a budou si užívat výročí. Je pátek, takže by mohl naplánovat něco na víkend.

„Jime?!“ Ozval se šéf a vyrušil Jima z toku myšlenek.
„A, promiňte, pane. Jen jsem se na chvíli zamyslel.“ Omlouval se Jim a chystal si věci na poslední jednání.
„Che che. Nic se neděje. Tak pojďme, ať máme toho lakomého skrčka za sebou.“ Jim si naposledy zkontroloval veškeré věci a společně se šéfem vyrazili do zasedací místnosti. Samotné jednání probíhalo v klidu. Ten lakomý skrček nakonec přislíbil podporu v prodeji, i když ho sám Jim společně se šéfem museli dlouho lámat, nakonec na jejich nabídku přistoupil. Hned, jak vyšli ze zasedací místnosti, zastavil šéf Jima.
„Tak to se nám povedlo, Jime. Teda vám, abych řekl pravdu, já jen sekundoval. Výborně, výborně, odměna vás nemine, však já už to nějak zařídím.“ Řekl vřelým tónem a potřásal Jimovi rukou.
„Děkuji, pane Smith.“
„Nemáte za co. Jděte už domů, jistě se na vás těší žena.“
„Máme dnes výročí a právě přemýšlím, že jí zítra někam vezmu.“
„Pozdravujte ji a vyřiďte jí vaše dnešní úspěchy. Jistě bude pyšná na takového manžela. Tak v pondělí, Jime. Hezký víkend.“
„I vám, šéfe, děkuji.“

Jim se proháněl městem ve svém autě a spokojeně zpíval společně s Iggy Popem píseň The Passenger. Dnešek se zkrátka povedl a teď už jen bude zaslouženě odpočívat.  

„I am the passenger,
And I ride and I ride,
I ride through the city's backsides,
I see the stars come out of the sky.“


Jakmile se blížil k domu, kde uviděl z oken jasnou zář, pocítil příjemný klid a teplo. Nikdy se ještě necítil tak šťastný, jako teď. Zaparkoval u své garáže, zamkl a vyšel ke dveřím. V předsíni cítil příjemnou vůni pečeně. Vstoupil do obývacího pokoje, a okamžitě jej upoutal krásně prostřený a nazdobený stůl. Kolem krásně svítily svíčky a hudba z CD přehrávače tuto kouzelnou atmosféru jen dokreslovala. Podíval se směrem ke kuchyni a uviděl, že tam stojí Mary. Měla ty krásné černé šaty, které jí koupil na svatební cestě a brala si je vždy při zvláštních příležitostech, jako byla právě tahle. Její hnědé vlasy byly krásně rozpuštěné, na krku se jí třpytil stříbrný náramek a na ruce zářil svatební prsten s diamantem.

„Ahoj, krasavče.“ Spustila tím něžným tónem v hlase.
„M-Mary?! To všechno jsi připravila?“
„Jen to nejlepší pro nás dva, miláčku“ řekla a pomalu kráčela k Jimovi. Jim stál jak opařený, nevěděl, jestli tomu všemu má věřit nebo se mu to jen zdá.
„Jakpak bylo v práci?“
„Prezentace byla úspěšná, zapůsobilo to na šéfa. Toho lakomého skrčka jsme nakonec přemluvili a tady“ odmlčel se, aby jí ukázal odměnu. „Tady je odměna, lásko.“
„Hm, ty můj úspěšný manžílku.“ Přišla k němu a vášnivě ho políbila na tvář.
„Ani nevíš, jak se mi už po tobě stýskalo“ šeptala mu do uši a její ruka mířila po břiše dolů. Jim jí držel okolo pasu, a musel se zhluboka nadechnout, jak ho Mary během chvíle dokázala tak vzrušit.
„Mně po tobě taky, lásko. Už se těším na to, co jsi mi připravila.“
„Překvapení, miláčku.“ Nepřestávala ho hladit v rozkroku.
„Jo a ještě jedna věc. Co kdybychom si udělali pěkný víkend na chatě?“
„Mm, to zní výborně. Druhé líbánky?“
„Ano“.
„Tak jo, půjdu připravit tu pečeni.“
„Dobře, jdu se opláchnout a přijdu hned za tebou.“
„Nenech mě dlouho čekat, dáme si jídlo a poté….“
našpulila své rudé rty.
„Neboj se.“
Odvětil a políbil na ústa.  

Umyl si ruce, upravil si košili a opět si vzal oblíbenou kolínskou, kterou dostal. Sešel do obývacího pokoje a uviděl, jak Mary pokládá pečeni na stůl.
„Ach, zapomněla bych na to šampaňské“ řekla. V půlce cesty jí ovšem vstoupil do cesty. „Tohle nech na mě, lásko“ řekl a kráčel do kuchyně, kde vzal vychlazenou láhev šampaňského. Jakmile přišel ke stolu, Mary vzala ovladač, dala vyšší hlasitost a v tu chvíli to uslyšel. Ty tóny známe písně, ten zvuk úvodního kytarového riffu a jemný, ženský hlas, který rozezvučel celý obývací pokoj.


„I was five and he was six
We rode on horses made of sticks“


Usmál se. „Odkud tu píseň jenom znám? Že by bar na náměstí u Ricca?“
„Trefa. Musíme si to přeci připomenout.“

„To ano“ řekl a naléval Mary a sobě skleničku. 
„Takže miláčku“ začal svojí řeč. „Na to, abychom spolu byli šťastní, jako doteď a abychom se stále tak milovali. Jsi moje štěstí.“ Dokončil a přiťuknul si s Mary. „A ty zase mé, miluju tě.“ Políbili se a společně se posadili ke stolu.
„Tak a jelikož je dneska ten speciální den“ začala tentokrát Mary, „a tobě se vše dařilo, tak jsem připravila pečeni se zeleninou a bramborem, ale trošku na jiný způsob.“ Mezitím, co mu Mary servírovala na talíř, si Jim upil šampaňského a poslouchal píseň.

„Seasons came and changed the time
When I grew up, I called him mine.“


„Doufám, že se mi to povedlo.“
„Teda, vypadá to nádherně. Tak dobrou chuť, lásko.“
„Dobrou chuť, muži můj.“

Jim si ukrojil plátek masa, přidal kousek brambor a ochutnal. „No…“ 
„Chutná?“
„Miláčku to je výborné. Jsi to i nějak nově okořenila, že?“

„Ano, jen to nejlepší pro mého muže.“
„Ty si nedáš?“

„Ale samozřejmě“ začala krájet plátek masa.


The music played and people sang
And just for me the church bells rang


 
Jim si začal rozepínat vršek košile.
„Miláčku?“
„Ano?“

Začal silně chrčet a kašlat. Mary jen přihlížela se sklenicí šampaňského v ruce. Vypadala v tu chvíli jako dáma na nějakém večírku a její výraz se podobal čekání s lehkým úsměvem na tváři. Jim mezitím rukou naznačoval, že chce sklenici vody. Mary vstala a pomalým krokem mířila k Jimovi. Poklekla vedle něj, zatímco on se silně dusil a snažil se chytnout dech. Ona se na něj podívala tím svým ostrým výrazem. V ten moment se jejich pohledy střetly.
„Víš, Jime. Semnou to je těžké. Jsi jen můj, jen můj další osamělý manžílek, co? Máte mě všichni jen za děvku. Nezáleží na tom, zda jsi hodný nebo zlý. Víš, proč jsem nemluvila o své rodině?“
„P-p….“ vydával ze sebe Jim.
„A také proč jsem nemluvila o svých mužích? Nu, teď už to jistě chápeš. Moc dobře to chápeš?“ Odmlčela se, napila ze skleničky a chvíli si vychutnával chuť šampaňského. Poté opět pohlédla na dusícího se Jima.
„M-m-a.“
„Nemusíš se namáhat na jakákoli slova. Myslíš, že je příjemné, abych mluvila o otci, který mě znásilňoval, a matka o tom nevěděla? Když jsem za ní přišla a řekla, co mi otec provedl, zmlátila mě. Víš, co udělal můj první kluk, když jsem mu nechtěla dát? Znásilnil mě. Tohle mám vyprávět a trápit se tím!“ Křičela a zároveň i plakala. Její černé stíny jí stékaly po tváři.
Neodpovídal.
„Co! Tohle mám vykládat? Jste zrůdy! Zrůdy!“ Křičela, ale Jim jen vrtěl hlavou a lápal po dechu.
„Nadechni se naposledy, lásko, už budeš co nevidět spinkat. Ale koukej usnout rychle, jen zavřeš svá očička, nic víc.“ Jim naposledy zachraptěl a upadl na zem, chvíli se ještě vrtěl, ale pak jeho tělo ochablo. Mary se k Jimovi naklonila, zkontrolovala puls. Žádný.
„Mrtvej.“ Začala se hlasitě smát a doprovod jí dělala jen Nancy Sinatra, která zpívala:

„Bang bang I shot you down
Bang bang you hit the ground
Bang bang that awful sound
Bang bang I used to shoot you down.“

Vdova

Autor Mara, 23.01.2014
Přečteno 510x
Tipy 5
Poslední tipující: Werushe, Lůca, Amable seňor Marek
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí