Příběh

Anotace: Příběh ze života, krátká povídka z reality.

Každý píšeme své příběhy, své příběhy ze života, své příběhy, co se nám odehrávají v hlavě, ale stejně se s láskou vracíme k těm skutečným, i když jsou mnohdy až přespříliš všední, normální, z reálného života.
Stejně tak jako když si malujeme dokonalého partnera, i když víme, že neexistuje, protože nikdo není dokonalý. Ale dokážeme nalézt lidi, co se tomu ideálu blíží a to i se svými chybami.

Já si pamatuji, jak jsem Tě poznala na tělocviku, na frisbee. Já si s tím talířem házela už druhý semestr a Tys tam s kamarádem zavítal poprvé. Vždycky jsem ráda viděla lidi, co přišli mezi ostatní a aniž by je znali, usmívali se. Byla jsem nadšená, že se naše malá banda rozroste o další lidi, co nezkazí žádnou srandu.
Popadli jste talíř a zamířili jste si házet vedle nás. Upřímně, na to, žes tam byl poprvé, házel si dost slušně, možná lépe než já za celý ten půlrok, co jsem tam strávila. Nikdy jsem nešetřila slova chvály. A Ty sis je v tu chvíli zasloužil. A tím jsem Tě zaujala. Nikdy bych neřekla, co Ty slova dokážou.
A čas utíkal, hodiny tělocviku se krátily a tím i naše návštěvy hospod. Ukázal si mi, že umíš být gentleman a taky i pozorný. A poslední hodiny si mi chtěl ukázat, jak si šikovný, když sis vymkl kotník na talíři, který jsem měla chytit já, ale musel si tam vběhnout. Potom si měl nohu modrou od kotníku k prstům. Na další hodině si nesměl chybět, i když jsi nemohl hrát. A cestou ke kamarádům na byt si běhal o berlích a já Tě krmila brambůrky. Bylo to moc fajn. Nakonec jsme si před Vánoci vyměnili aspoň nějaký kontakt. Upřímně jsem z Tebe byla paf. Naše dlouhé zprávy, debaty o Všem.
Mnoho lidí si ze mě dělalo srando, že chodíme krmit kačeny na Vltavu. Sušili jsme pečivo u Vás na koleji. Jednou si i cestou koupili balonek s héliem a bublifuk. Děti nám v tu chvíli hrozně záviděly. A s balonkem zase nebyla taková zábava, protože jsme ho stačili nechtěně bouchnout na koleji. A po úspěšné zkoušce, kdy jsme spolu koukali na film jsem dostala první pusu. Sice trošku neohrabanou, ale ta druhá už se vyvedla.
Od té doby jsme už přes dva roky spolu. Máme spoustu zážitků, vzpomínek. Spolu strávené chvíle. A čím déle jsme spolu tím více si Tě vážím a mám Tě ráda. Tvé chyby mi nevadí, já taky nějaké mám. Dřív to byli jen růžové brýle na mých očích, teď už to nejsou jen brýle, je to pro mě mnohem víc. Jen Ty mě dokážeš uklidnit, utěšit. Každý na sebe máme určitý vliv a je jen dobrý. Nedokážu s určitostí říct, zda zůstaneme spolu, či se naše cesty rozejdou, ale patříš do mého srdce. Vždycky budeš. Přeji si, abychom spolu mohli občas trávit víc času, ale snad brzo to bude reálné.

Dodneška netuším, co je to láska, protože to nikdo nedokáže vysvětlit, ale to bude tím, že každý to má jinak. Pro mě je to ten nejkrásnější úsměv na světě, pocit bezpečí v Jeho náruči. Jiskřičky v očích, Jeho polibky do mých vlasů a smích. Zbožňuju Tě Vojtíšku a Ty to víš.