Celkem jiná - 2. část - Donucená

Anotace: Dvaadvacetiletá Zuzka působí jako šťastná dívka. Je snoubenka zpěváka známé kapely, v práci sklízí úspěchy a její život se zdá být ideální. Není důvod k pochybnostem. Stačí však málo k tomu, aby to byla právě ona, kdo začne pochybovat o svém štěstí ...

- 1. díl http://www.liter.cz/povidky-laska-790136-cist

Seděla jsem v altánku a sledovala, jak se Adam snaží rozdělat oheň v krbu. Dozníval horký letní den, takže se neobtěžoval si k práci obléct triko. Teda obtěžoval, ale hned ho odhodil na židli. Konečně! Z krbu začal stoupat kouř.
„Haleluja!“ zasmál se Ondřej a poplácal Adama po zádech.
„Nemůžu za to, že někdo nechal otevřenou kůlnu a dřevo zmoklo,“ vrhl po mě vyčítavý pohled. Kristýna seděla vedle mě a vypadala, jakože by ráda začala debatu, ale nevěděla jak.
„Jasně, zlato. Můžu za to já. Jdu pro jídlo“ odfrkla jsem ironicky a dala se na odchod. Začínal mě štvát tím, jak všechnu vinu házel na mě. Vždycky. Teda, většinou. Málokdy byl ten špatný on. Nejspíš deformace z práce.
„Půjdu s tebou!“ vyskočila najednou Kristýna na nohy a hnala se za mnou. Jen co mě doběhla, sáhla mi na vlasy. Vylekala jsem se.
„Přece je to pravda.“ usmála se a kráčela vedle mě.
„Co?“ nechápala jsem.
„Psali o tobě, že si dost zakládáš na svém těle. A ty máš strašně zdravý vlasy a skvělou figuru,“ řekla s upřímností v hlase. Něčím mi neseděla. Posadila se na dřevěnou židli a sledovala, jak vyndávám z ledničky jídlo na grilování. Cítila jsem na sobě její ostrý pohled a vůbec se mi to nelíbilo.
„Sportuješ?“
„Dělám jógu“ přiznala jsem.
„Jak ste se s Adamem seznámili?“ chrlila další otázku.
„To je docela dlouhej příběh“ otočila jsem se na ní s úsměvem.
„Povídej, máme dost času..“
„Jeho sestra pracovala u nás v agentuře. Nejdřív jsme byli jenom kámoši s výhodama a pak jsem vlastně zjistila, že to.. asi z mojí strany není úplně tak, jak by to mělo být.“
„Zamilovala ses ty do něj, nebo on do tebe?“
A k čemu ti bude dobré to vědět?
„Chtěli jsme to spolu zkusit oba..“ odpověděla jsem nakonec zdvořile.
„Aha. Chápu.“ přikývla. Připadalo mi dost zvláštní, že pořád klade otázky.
„Chceš s něčím pomoct?“ zeptala se mile.
„Vezmi tác se zeleninou. Díky.“
Vzala jsem dvě mísy s nakládaným masem a s nechutí se vydala zpátky za Adamem. Kristýna mi byla v patách. Položila jsem jídlo k Adamovi a šla se posadit. Naštěstí mi po chvíli zavolal Radek, takže jsem byla ušetřena trapného ticha. S vděkem jsem popadla mobil a zahájila 30ti minutý hovor doplněný pochodováním po zahradě. Když jsem se vrátila zpátky, Adam zrovna házel steaky na gril a jakoby mimochodem se mě vyčítavě zeptal:
„Radek?“
Neměla jsem nejmenší chuť mu lhát.
„Jo.“ kývla jsem a zase se posadila.
„Poslední dobou si voláte docela často. A vůbec..“
Strčila jsem si do pusy kousek nakrájené mrkve a lhostejně pokrčila rameny.
„Vlastně se nedivím, že si tě Adam tak hlídá..“ usmál se Ondra „Taky bych o tebe bál.“
„Dala bych si víno.“ prolomila hloupou diskuzi Kristýna.
„Skočím pro nějaké. Jaké máš nejradši?“ přikývl Adam.
„Bílé.“ odpověděla s úsměvem.
Celý ten večer byl jedna neuvěřitelná přetvářka. Kromě občasných Adamových žárlivých výlevů. Šla jsem spát docela brzo. Ještě chvíli seděli na zahradě, ale já se s nima neměla o čem bavit. Popadla jsem rozečtenou knížku, otevřela okno a zalezla pod peřinu. Možná po hodině se vrátil Adam. Lehce přiopilý a v dobré náladě. Lehl si vedle mě a položil si hlavu na moje břicho.
„Proč jsi odešla tak brzo?“ usmál se.
„Nebavilo mě to tam. A taky mě bolí hlava..“
„Škoda.. měl bych pár nápadů na zpestření večera..“ usmál se, posadil se a snažil se mě políbit.
„Promiň, půjdu si lehnout..“ povzdychla jsem si, položila knížku na noční stolek a potáhla si polštář níž.
„Příští týden přijede projektant a bude předělávat to druhé patro. Viděl bych to na dva dětské pokoje..“
„Docela brzo.“ odsekla jsem.
„Ani mi nepřipadá.“ zavrtěl hlavou a posadil se.
„Mě ano. Já teď fakt děti nechci..“
„Vážně? A jak dlouho chceš čekat? Do 30ti? A pak se třeba mlátit do hlavy, když se ti nepodaří otěhotnět?“
„PŘESTAŇ MĚ V KUSE NUTIT DO NĚČEHO, CO NECHCI.“ Řekla jsem rázně.
„Hele..“
„Dost. Já nechápu o co ti jde. Fajn, tobě táhne na 30, ale mě je teprve 22. Pochop, že jsem se v práci relativně nedávno dostala na dobré místo, ty máš slávu, peníze, hromadu fanoušků a strašné možnosti. Co takhle se prvně zaměřit na svůj život a přestat řešit blbosti?!“ vyštěkla jsem.
„Rodina jsou podle tebe blbosti?“
„Řešíš mě, řešíš Radka, v jednom kuse žárlíš. Není ti hloupé se do mě obouvat před kamarády a pak se mi snažíš nakukat, že svatba je pro nás ideální a že je vlastně čas na to mít děti?“
„Dělám podle tebe docela dost věcí špatně, jak tak poslouchám. Co je na tom všem zlé? Že tě miluju? Že nechci abys mi utekla? Že mám strach, že tě ztratím? Že mám pocit, že jsi ta pravá a jednoduše mám pocit, že je ideální doba na děti?“
„Adame..“ vydechla jsem unaveně a otočila se k němu zády.