Zákeřně neodolatelná

Anotace: O nevšedním chlapci,který ani na vteřinu nemohl spustit oči ze svého snu

Za pár chvil se objeví v okně jako každý den a já zas budu ztracen.Budu poblázněn její úchvatností jako tehdy,když jsem jí viděl poprvé a jako každý den když jí vidím.Občas chci sám sobě striktně přikázat, abych se nechoval jako šmírák a prostě jí nějak vkročil do života.Jenže pořád váhám,protože je tu možnost,že tam pro mě už není místo a kdyby nebylo, musel bych stále postávat za oknem a sledovat tu divu,která v mojí hlavě a srdci způsobuje prvotřídní zmatek.Sedám na gauč,který jsem si specielně kvuli mému pozorovatelsví přitáhl k oknu,zapínám hudbu která lahodí mému sluchu a dolévám sklenku po okraj.Vteřinu za veřinou mé oči kmitají k jejímu oknu,které je přímo naproti mému a nedočkavě si představuji,jak si bude hřeben pročesávat tu božskou hřívu, a u toho se jí budou hýbat rty podle toho,co bude zrovna poslouchat.Nejde téměř vydržet na ní jen koukat.Nejraději bych skočil přímo k ní do pokoje a vzal její tvář do dlaní.Z myšlenek mě ale vytrhl pohyb naproti.Pomalu otáčím hlavu k jejímu oknu a v tu chvíli div nechytnu infakrt.Kouká PŘÍMO NA MĚ.Panebože.Rychle vstávám z gauče div neschodím noční stolek a jdu nakonec pokoje.Cestou si uvědomuji,že má trapnost nemá bratra.Dokonce ani sestru,brarance,bratrance přes koleno....nic.Cítím jak se mi všechna krev hrne do hlavy,div nerupne.V tu chvíli si přijdu jako největší zbabělec.Teď si bude myslet že jsem zatracenej šmírák,kterej to nemá v hlavě uplně v pořádku a bude mě mít za podivína a to se nemůže stát,ačkoliv by evidentně nebyla uplně daleko od pravdy,takže je tu má jediná a možná poslední šance a to jít za ní a ...a nevím co jí řeknu,ale v tomhle jí nenechám.