I s rozbitou hlavou se dá zamilovat

Anotace: Můj druhý krátký příběh :)

Na cestu začaly dopadat první kapky. Ačkoli bylo celý den krásné počasí, slunce pálilo a nebe bylo bez mráčků, během chvíle, jako by si tam někdo nahoře řekl dost. Na obloze se postupně začaly objevovat tmavé bouřkové mraky, až postupně zastínily celé nebe a nedaly šanci paprskům, aby dopadaly na čtvrť ve které se právě nacházela.

Procházela se už více jak hodinu. V hlavě se jí odehrávaly vzpomínky ze včerejšího večera. Bylo to něco krásného. Pro ní tak nepoznaného a dokonalého, že se musela usmívat. Když Lence v podvečer začal telefon vyzvánět její oblíbenou melodii, kterou měla nastavenou jako vyzváněcí tón, s neochotou se zvedla z postele, kde odpočívala po náročném dni v práci. Když se podívala kdo jí volá, na unaveném obličeji se jí objevil nepatrný úsměv. Rychle zvedla telefon a pozdravila svojí nejlepší kamarádku, kterou neviděla už pár týdnů. Během několika minut se dohodly, že si zajdou posedět a dají si skleničku vínu. Dobře obě věděly, že u jedné nezůstanou.

Sešly se před barem, kde to měly obě rády. Lenka přišla o chvilku později, než byl naplánovaný čas. Ale když dorazila, její kamarádka – Martina jí uvítala přátelským úsměvem a objetím. Posadily se k volnému stolu. V tuto, už celkem pozdní hodinu, byl zázrak, že našly místo. Objednaly si každá sklenku bílého, stáčeného vína a začaly si sdělovat novinky o životě, o práci, o rodině a v neposlední řadě také o vztazích. Lenka si Martině postěžovala, že už pár měsíců nemůže narazit na pořádného chlapa. Martina nepatrně přikývla, a posilněna druhou skleničkou vína, prohlásila večer za „lovecký“. Jestli ani dneska nenarazí na pořádné chlapy, začnou si myslet, že už asi vymřeli.

Večer pomalu přešel v noc, a ony stále seděly, popíjely a oddávaly se dobré náladě, kterou jim přineslo jednak víno, ale také to, že tu jedna pro druhou pořád jsou a mají si stále o čem povídat. Obě dvě však pokukovaly jedním okem na bar, jestli se tam náhodou neobjeví muž, jejich snů. Když se Martina podívala na hodinky a v úžasu zjistily, že budou dvě ráno, dohodly se, že stále ještě nejsou unavené, a že se půjdou podívat do jiného baru, kde se páteční a sobotní večery hraje a tancuje.

Když se na diskotéce konečně protáhly k baru mezi všemi lidmi, objednaly si pití. Jako vždy padla volba na vodku s redbullem a ledem. Zaplatily a když se snažily odejít od baru, spatřila ho. Byl vysoký, tmavé vlasy, široká ramena a ze všeho nejvíc, co jí na něm upoutalo, měl krásný úsměv. Drkla do Martiny loktem a bradou ukázala na nový objev, který jí padl do oka. Když její kamarádka zaregistrovala dotyčného, pronesla jen uznalé hmm, ten byl stál za hřích. I přesto, že se jí fyzicky líbil, neměla odvahu, aby šla za nějakým mužem první. S Martinou daly pár drinků, tancovaly a užívaly si dámskou jízdu. Když dj prohlásil, že zahraje poslední písničku a pak bude diskotéka končil, byly zklamané.

Martina bydlela kousek za městem, ve kterém byly a proto si zavolala taxíka. Lenka, i když jí byla zima a drkotaly jí zuby o sebe, solidárně čekala s kamarádkou. Když konečně Martina usedla na sedadlo spolujezdce v taxíků a naposledy si zamávaly na rozloučenou, obrátila se k odchodu.

Udělala první krok, když v tom se z ničeho nic vedle ní objevil on. Nevěřila svým očím. Nabídl se, že jí doprovodí. Neměla nic proti, ale v hlavě se jí honily různé myšlenky. Proč za ní celý večer nepřišel, a přišel až teď? Proč čekal až do poslední chvíle, než jí oslovil? V tom si uvědomila, že se jí na něco ptá. Zatřepala hlavou, jako by chtěla všechny myšlenky vytěsnit z hlavy, usmála se, a omluvila se, že se trochu zasnila a co že to vlastně říkal.

K ní domů to vzali pořádnou oklikou. Dozvěděla se o něm spoustu věcí. O jeho práci, rodině i o kamarádech. I přesto, že se snažila cestu co nejvíce prodlužovat, aby mohla být co nejdéle s ním, už na sobě pociťovala únavu. Takže když konečně dorazili před její vchod, byla i celkem ráda. Na rozloučenou si vyměnili telefonní čísla a dali si letmý polibek.

A od té doby na něj neustále myslí. I teď, když začalo vydatně pršet, se prochází po městě a myšlenkami se stále vrací k večeru, kdy Tomáše poznala. Připadá si jak zamilovaná patnáctka a to ho v podstatě nezná. Měla by mít ve svých pětadvaceti letech trochu rozum přece, říkala si v duchu. Když už byla promočená až na kůži, rozhodla se, že se vrátí domů.

Doma si udělala horký čaj a napustila si vrchovatou vanu s pořádnou porcí pěny. Vlezla si do vařící vody, zavřela oči a nechala své myšlenky – převážně o něm, jen tak proplouvat svojí myslí.

Víkend přešel v pracovní dny, pátek přešel v nový víkend, ale Tomáš se jí stále neozval. Nevěděla proč, a nebyla si vědoma, že by v ten večer řekla nebo udělala něco špatně – vždyť s ním jí bylo tak nepopsatelně krásně! I počasí se rozhodlo, že už má všech těch tmavých mračen a šedivé oblohy dost, a připravil na víkend slunečné počasí bez mráčku. Nechtěla sedět sama doma a jen se vracet ve vzpomínkách k tomu večeru. Nechtěla ani pokořit svoji hrdost a ozvat se jako první. Přesto vzala do ruky telefon, ale místo číslo na Tomáše vytočila svoji kamarádku. Ozvala se hned po třetím pípnutí a domluvily se, že si dají kafe někde na zahrádce, když je tak krásné počasí.

Když dosedly a obě si objednaly ledovou kávu se šlehačkou na vrh, Martina na nic nečekala a vychrlila na Lenku, zda to četla v novinách a viděla ve zprávách o tom chlapovi, co ho na diskotéce pozorovaly a co se Lence líbil? Lenka na ní nechápavě koukala a v hlavě se jí začaly rodit myšlenky: co měla číst? Co se stalo? To mluví o Tomášovi? Z pusy jí však vyšlo pouze: „ne, co se stalo?“ A tak ji Martina začala vyprávět o tom, co četla v tisku a slyšela na krimi ve zprávách: „Ten chlápek šel prý z diskotéky. Kamarádi se s ním rozloučili cca ve tři hodiny ráno, ale vypadá to, že nešel rovnou domů, protože ho přepadli až kolem 6té hodiny ráno.“ Samozřejmě, že nešel domů, když byl s ní, prolétlo Lence hlavou. „Jak přepadli? Co se stalo?“ vyhrkla. Noo, začala pomalu Martina: „v novinách psali, že to vypadá, že si na něho někdo počíhal a když odemykal dveře od svého bytu ve druhém patře, tak ho praštili něčím po hlavě, což ho omráčilo. Údajně mu vykradli celý byt.“ Lenka nemohla uvěřit tomu, co jí její kamarádka říká. Snažila se napít kávy, ale měla tak roztřesené ruce, že to nešlo. „A je v pořádku?“, napadlo jí náhle. Martina přikývla a zkoumavě se na ní podívala. „Tebe to nějak vzalo. Vždyť jsme ho ani neznaly, ale stejně je to děs, co se v dnešní době děje.“ Lenka ještě chvíli váhala, ale pak kamarádce vylíčila, co se stalo po jejím odjezdu domů.

„Teda ty, tajnůstkářko! Jak sis mohla takovou informaci nechat jen pro sebe. Odejdeš si s největším fešákem večera, a ani se svoji kamarádce nepochlubíš?“ Lenka mávla na číšníka a objednala dva velké panáky. Jednak na uklidnění a jednak jako omluvu, že to kamarádce „zapomněla“ říct.

Když došla domů a ztěžka dosedla na svoji postel, myslela si, že se jí hlava ze všech těch novinek o Tomášovi, rozskočí. Navolila jeho číslo a hned mu zatelefonovala. Zvedl to, jeho hlas zněl překvapeně, že mu volá. Pro jistotu se radši představila a připomněla mu ten večer, kdy byli pár chvil spolu. Kdyby si to náhodou nepamatoval. Přeci jen ho někdo praštil po hlavě. Uslyšela jeho smích, a pak jí odpověděl, že i když dostal ránu, na tak krásnou a zajímavou slečnu nejde zapomenout. Začervenala se, a nabídla se, jestli nepotřebuje nějakou pomoc. „Bral bych osobní ošetřovatelku“, vypadlo z Tomáše. Nebyla proti. A proto za necelou hodinu už byla u něj doma.

A jak to bylo dál? To nechám pouze na Vaší fantazii .. :-)