Láska bolí-2. kapitola

Anotace: Příběh o velkém přátelství, lásce, ale i neshodách.

Sbírka: Láska bolí

Vzbudím se asi půl hodiny před tím, než máme jít na servírovanou večeři. Rychle vzbudím ostatní a vysvětlím jim, že jsme zaspali.

Konečně sprcha. ,,Jdu si dát sprchu" prohlásím a odeberu se tam. Je příjemné, jak mi kapky vody dopadají na pokožku.

Slyším, že se otevřely dveře. ,,Našla jsem kufry" zakřičí Adél. Vyjdu ze sprchy a začnu si sušit své světle hnědé vlasy a Adél zmizí ve sprše.

Mezi tím co se maluji, vyleze Adél a opakuje tu samou rutinu. Davám si na malování záležet a tak mi to trvá o něco málo dýl než Adél. Když se konečně namaluji, Adél učeše mě a já ji, často to tak děláme.

Učesaná si na sebe dám fialovo-černé šaty a obuji si černé lodičky. Přesně, když se chystám otevřít dveře, zaklepe na ně někdo.

Otevřu je a s údivem tam vidím stát dva gentlemany. Koho jiného než Jirku s Honzou, ale vypadají jinak. Jejich obvyklý úbor, triko a džíny, vyměnili za oblek? To se mi snad jenom zdá... Jsou dokonalý.

Po chvíli si uvědomím, že tu stojím jak debil a koukám na ně. ,,Můžem?" zeptá se mě Jirka s úsměvem. Jen kývnu a zavěsím se mu za ruku.

Cestou k výtahu se Honza zmůže na:,, Jste krásné", tím prolomí naprosté ticho a Adél na to zareaguje se smíchem ,,My víme". ,,Díky" jen skromně odpovím.

Když vystoupíme z výtahu zamíříme k baru a dáme si nějaký ten přípitek. Při vstupu do restaurace se nás chopil jeden z číšníků a usadil nás k našemu stolu.

Pochvíli k nám přichází muž menšího růstu a podle mého názoru je indonéjského původu. ,,Dobrý večer, já jsem Didin a budu vás obsluhovat celý tento týden. Cosi dáte k pití?" zeptá se a při tom nám s úsměvem podává večerní nabídku.

,,Dáme si bílé víno, prosím" odpoví Honza s úsměvem. My si vybrali jídlo a postupně mu nadiktovali, co si dáme.

Po večeři si sedneme na chvilku do baru a poté pokračujeme do lodního divadla. Divadlo je dokonalé. Zpěváci, akrobati a tanečníci jsou úžasní, tančí jakoby se ta loď vůbec nehoupala.

Rovnou z divadla jdem na pokoj, převléct do kraťasů a tílka, abychom mohli jít na disko.

Převlečení jdem ruku v ruce s Jiřinou, Adél s Honzou nás následují. Slyšíme hudbu z dálky. Tančíme na každou píničku. DJ tam hraje rychlé píničky, které znám, ale po chvíli se chci něčeho napít, tak přistoupím k baru a usednu na barovou židličku.

U baru nikdo mimo mě nesedí. ,,Dám si mojito" zakřičím na barmana. On se ke mně otočí a kývne na náznak porozumnění.

Je docela sexy, má vypracovaně břicho a tmavě hnědé vlasy. A ty oči černé jako uhlík.

,,Tady" podá mi mojito a usměje se. Chci poděkovat, ale předběhl mě se slovy: ,,Jsem Dmello, jak se jmenuješ?" usměje se.

Bože, ten jeho úsměv... Je boží. Vzpamatuji se a nervózně odpovím: ,,Jsem Alžběta, teda pro tebe Betty." usměji se.

,,Odkud jsi?" zeptá se, ,,Z česka" odpovím a všimnu si že má na jmenovce napsané Indie. ,,Ty jsi z Indie, viď?" zeptám se s úsměvem pro změnu já.

,,Jo, jak to víš?" zeptá se s údivem. Já se zasměju a ustrknu si už po několikáté mojita. ,,Máš to tu" ukážu na jmenovku a on se zasměje taky.

Mám dopito, tak si říkám, že jdu tančit. Najednou postřehnu, že hraje pomalá písnička a tak zůstanu sedět, protože na ploužáky obvykle netančím. Sedím otočená k baru a sleduji Dmella, jak připravuje drink holce, která si přisedla k baru.

Najednou cítím, jak mi někdo poklepal na rameno. Otočím se a tam stojí Jirka.

,,Smím prosit, krásko?" zeptá se a já jen kývnu na souhlas. Vezme mě za ruku a vede na parket plný tančících párů.

Přitáhne si mě k sobě a ruce obmotá okolo mého pasu, já ty svoje zavěsím okolo jeho krku. Tančíme a vůbec nevnímáme čas, uběhlo asi dalších pět ploužáků a my tančili, na zem nás vrátila až rychlá písnička.

Když jsme dotančili, jdeme k baru a Jirka mě stále drží za bok. Dmello si nás změří pohledem.

,,Tvůj přítel?" zeptá se a ukáže na Jirku, tato otázka mě zarazí. Jirka si toho naštěstí všimne a odpoví něco, co jsem nečekala.

,,Ne, ale něco na ten způsob" usměje se a já mu úsměv vrátím.

Je asi jedna ráno. ,,Dojďme si dát něco na jídlo" navrhnu ,,Jojo jen musím najít Honzu a něco mu říct." odpoví a očima pátrá po Honzovi.

,,Támhle jsou" řeknu, když zahlédnu Adél. Vyrazíme k nim ,,Jdem na jídlo" oznámím ,,Půjdem taky" souhlasí Adél. Zavěsí se mi za ruku a vypráví mi jak tančili.

Slyším, jak Jirka říká něco Honzovi, ale nerozumím jim.

V bufetě jsme si dali hranolky. Moc zdravé na noc, ale co měli jsme na to chuť. ,,Půjdeme už na pokoj?" zeptal se mě Jirka.

Kývla jsem a zamávala Adél a Honzovi na rozloučenou a šla.