Láska bolí- 6. kapitola

Anotace: Příběh o velkém přátelství, lásce, ale i neshodách.

Sbírka: Láska bolí

Po chvilce mi někdo zaklepal na rameno.

,,Potřebuji vaši kartu." usměje se Dmello.

,,Tady" podám mu ji.

Uvidím, jak Adél s Honzou vstupují do restaurace. Mávnu na ně, aby si přisedli.

,,On nám tu někdo přibyl" usměje se Dmello a položí přede mne kávu.

,,Co si dáte na pití?" zeptá se Adél a Honzy

,,Dáme si oba amerikáno" odpoví Honza bez výrazu.

,,Kam s tou druhou kávou?" zeptá se zmateně. Ukáži jsem na volné místo vedle sebe, kde má sedět Jirka.

,,Děkuji, jsi moc hodný." odpovím jsem s velkým úsměvem

,,Vy se znáte?" koukne na mě Adél

,,Jo, pardón" zapomněla jsem je představit.

,,To je Dmello a tohle Adél a Honza"představím je vzájemně.

,,A to je Jirka" ukáži na právě přicházejícího Jirku.

,,Jiříčku, chtěla bych ti představit oficiálně Dmella." usměji se a podívám se na Jirku. Netváří se, že by se s ním chtěl úplně znát.

,,Těší mě, že můžu poznat kamarády této úžasné dámy." řekne zdvořile Dmello a usměje se na mě.

Proč to řekl? Chce snad něco po mně? Proč se mě snaží svést? Řekla jsem mu, jak je to se mnou a Jirkou. Je to milé ale přece jenom je tu Jirka. Určitě nechci mít nic s klukem, spíš chlapem, který je z Indie, pracuje na lodi jako číšník a znám ho jen ze včerejší diskotéky.

,,Tady jsem ti něco přinesl" vyruší mne Jirka z přemýšlení,

,,Jez, ať to nemáš studené" dodá.

Přinesl mi velký talíř, kde je snad od každého něco. Vaječná omeleta, míchanice, slanina, nějaká houstička, páreček, bavorská klobáska, tousty, miska s cereáliemi, jogurt máslo, samozřejmě nesmí chybět zelenina a ovoce. Divím se, že se mu to na ten talíř vešlo. A navíc je tam všechno co mám ráda. A dneska mám chuť i na slanou snídani, ví o mě snad všechno.

,,Děkuji" vydechnu s úžasem.

Sice mi tu chybí ještě něco ke kávičce, ale pro to si možná půjdu v dalším kole. Nebo si dám ty cereálie s jogurtem, ale takový máslový kroasant, by taky nebyl špatný.

,,Půjdu pak ještě jedno kolo" mrkne na mě jakoby mi četl myšlenky.

,,To je v pohodě, půjdu já" rozhodnu a pokračuji v jídle.

Adél s Honzou si šli vybrat jídlo. Takže jsem tu s ním sama.

,,Co zase chtěl?" zeptá se vážně.

,,Objednávala jsem si u něj kafe" odpovím.

Nechápu, co mu pořád vadí na tom, že se s ním bavím. Je to číšník. Nechci s ním nic mít. Neříkám, že není hezký, ale je tu Jirka, kterého miluji a nechci o něj přijít.

,,Co ti vadí? Žárlíš snad?" řeknu myšlenku nahlas.

,,Jo nechci, abys udělala nějakou blbost"odpoví vážně.

Naráží zřejmě na to, jak jsem se, kdysi slušně opila a pak poslala klukovi, kterého jsem znala ani ne týden a který je jirkuv kamarád, nahé fotky.

,,Byla jsem opilá" bráním se.

Kdysi jsme se kvůli tomu strašně pohádali.

,,Ale já tě tady taky hodlám opíct" odlehčí situaci a usměje se.

Ví, že jsem z toho tehdy byla hodně špatná.

,,A když tě opiju a na chvilku tě zpustím z očí, tak skončíš s ním v posteli, protože se kolem tebe neustále motá." řekne už vážněj.

,,Chápu tvůj strach,ale v tom případě mě budeš muset pořád hlídat" mrknu na něj s úsměvem na tváři.

Ráda ho provokuji.

Dívám se na něho a on na mě. Přibližuje se ke mě a dá mi něžný polibek na rty. Odsune se a dělá jakoby nic. Drcnu do něj loktem. A on se zasměje.

,,Co to mělo být?" zeptám se, i když mi to vážně nevadilo. Klidně bych se s ním tady líbala navždy.

,,Pusa. Dlužil jsem ti ji pamatuješ?" odpoví šibalsky.

Ale má pravdu, zhruba před měsícem jsme se hádali, že tu pusu, co mi poslal do zpráv, nikdy nedostanu.

Dostala jsem ji!

Ne, že by to byla první pusa, co jsem od něho dostala, ale vážně jsme se dlouho neviděli a tak strašně mi chyběl.

Divím se, že se držím a neskočím po něm tady před všemi. Dám mu pusu na tvář.

Myslím, že vyhrálo mé já, které bylo pro to, abych zapomněla na Hanču a užila si to s ním pořádně.