Dívka se smutnou duší

Anotace: Byla jedna dívka...narodila se ze spásy nevinného květu..měla upřímné oči a srdce..ale..v duši byla....

Byla jedna dívka...narodila se ze spásy nevinného květu..měla upřímné oči a srdce..ale..v duši byla...
smutná...každý úsvit...než soumrak padl...chodila ve snu nádhernou zahradou s planými růžemi...chtěla se
na tu krásu usmívat ale..nesměla...jako kdyby se toužila vznést ale náhle ji křídla zradila a víckrát
neprocitla...nedokázala se vznést...náhle však ucítila svist vichřice jenž ji kamsi unášela...možná tam jenž
spatřila chlapce který dýchal vítr v jejím zrození....spatřila svit v těch bezbřehých zvláštních očích...větrem
urousané prameny plavých vlasů vichr česal...Když jsem tě prvně spatřil...uchopila jsi mne svou malou
ručkou a ve svých dobrosrdečných očích jsem spatřil svit hvězd...šeptala jsi mé jméno pamatuješ..?
Dívka nevynesla jediné slůvko...její mysl se rozpomněla na jediné setkání..jediný pohled...jediný dotek...
Chlapec vyřkl...vím co by mi tvé srdce chtělo avšak ústa to vyslovit nedokáží...náhle spatřil slzy
lesknoucí se v jejich šedých očích...daroval ji polibek do vlasů zčesaných větrem...prokletí..zašeptal.....
jedinkrát-li se pousmějí tvé líce...víckrát neprocitneš...tvé oči nespatří úsvit...avšak pokud zemřeš...
zlomí se prokletí jako střepy a vysvobodíš své srdce...Dívka však věděla co musí udělat...Nevyzpytatelným
hlasem začala zpívat píseň...

Stanu se prachem jež popel rozvíří...růží planou stanu se, z níž plátky okvětní sypou se...jenž obsypána
jest trny...vichřicí se nechám vést...deštěm se smáčet dám...jen s tebou můj milovaný přeji si spočinout v
dál...

...Jakmile tato slova vyřkla ucítila dlaň v jeho ruce...vítr je oba v dáli nebes unášel...on zašeptal...správně
rozhodla si se...dívko z růže zrozena...větrem požehnána...naše srdce spočinou tam v křídlech opeřenců...
Poté konečně svobodní vstříc osudu vkročili...