Přes překážky ke hvězdám

Přes překážky ke hvězdám

Anotace: Povídka ze života.

Už pátým rokem dělám na místním bazéně plavčici.
Je to celkem pohodová práce.
Povalujete se u vody.
Pozorujete lidi v plavkách.
A také občas vytáhnete nějaké to dítko z vody, když neumí plavat.
Jednou jsem vypomáhala s natíráním kabinek.
Byly dvě.
Vše poté bylo připraveno na letní sezonu.

Přibylo více lidí, a tím pádem i práce.
Jednoho horkého dne, se tu objevila žena.
Modrooká blondýnka.
Nemohla jsem z ní spustit oči.
Byla nádherná.
Okamžitě jsem se zamilovala.
Jenomže nebyla sama, pokaždé v její přítomnosti byl svalnatý pohledný muž.

Už je to týden, co ji sleduji a uvnitř se trápím.
Chodila každý den ve stejnou dobu, ale již bez svalnatého muže.
Podivila jsem se.
Šla přímo kolem mě a usmála se.
Byla jsem natolik šokována, že jsem jí úsměv neopětovala.
Ještě, že jsem měla sluneční brýle.
Když jsem končila, čekalo mě další překvapení.
Stála u vchodu a na něco čekala.
Pozorovala jsem ji, jak tam stála a nervozně přešlapovala.
Měla na sobě sportovní oblečení, byla decentně namalovaná a učesaná.
Pro mě přenádherná.

Po mých nehezkých vztazích s muži, jsem si slíbila, že se již nezamiluji.
Ale toto bylo jiné.
Trvalo to dlouhou dobu, ale stalo se.
Zamilovala jsem se do ženy.

Když jsem došla ke vchodu otočila se na mě.
Ztuhla jsem v půli kroku, obrátila se, zda to nepatřilo někomu jinému.
Plaše se usmála.
Vše pak proběhlo rychle.
Domluvily jsme se na společné večerní procházce.
Druhý den se to opakovalo.
Seznamovaly jsme se a staly se z nás nejlepší kamarádky.
Postupem času jsme společně zašly na večeři, do kina.
Co jsme se toho nasmály.

Po dvou letech přátelství, jsem šla s pravdou ven.
Nemohla jsem už dál, bylo těžké trávit s ní tolik času a nedotknout se jí, nepolíbit.
" Miluji tě, od první chvíle, co jsem tě spatřila.". řekla jsem jí při jedné večerní procházce.
Zastavila se.
Pohlédla jsem na ni.
Se slzami v očích mi odpověděla: " Já tebe také a moc, jen jsem se bála ti to říct. Nechtěla jsem ztratit naše přátelství a rozhodně jsem nechtěla přijít o veškerý kontakt s tebou.".
Vykulila jsem oči.
Čekala jsem všechno ale na tohle jsem připravená nebyla.
Počítala jsem s odmítnutím.
Z ničeho nic se na mě vrhla a pevně mě objala.
Plakala.
Utěšovala jsem ji, hladila ve vlasech.
Povolila objetí a podívala se na mě.
Milovala jsem její tyrkysové oči.
Člověk v tu chvíli viděl až do duše.
Láska, nervozita, strach, bolest, opora, pochopení.
Již jsem nevydržela a něžně ji políbila.

Už jsou to čtyři roky co jsme spolu.
Lidé na nás divně pokukují, šeptají si, když jdeme kolem.
Není to jednoduché vůči okolí, lidé na to nejsou zvyklí, připadá jim to nechutné, nepřirozené.
Jenomže když člověk miluje, tak miluje.
Nikdy bych jí za žádného muže nevyměnila.
Miluji ji z celého srdce, bráním a chráním.
Jsme spolu spokojené a hlavně šťastné.

Ano, jdeme přes překážky ke hvězdám.
Autor Snejpka, 08.04.2016
Přečteno 585x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí