Ji v ní

Po čem o čem
Dovolená s manželkou po 38 letech soužití je složitý proces
Být s někým 24 hodin v kuse a mít si o čem povídat, co rozebírat, koho pomluvit či obdivovat vyžaduje sebekázeň.
Někdy trýznivou, jindy radostnou.
Rád se bavím, rád se dívám, rád sem sám, rád i mlčím.
Nechci odpovídat na každou otázku.
Hůř i slyším a když nemohu odezírat, ani kolikrát nerozumím.
S mojí únavou roste nervozita i napětí.
To otupím odpočinkem a výběrem s konzumací jídla.
To obvykle zabere.
Umím trávit minuty, hodiny, dny a snad i týdny v samotě.
Není to však samota jakou si obvykle kdo představí.
Nečiní mi totiž potíže hovořit s nahodilci, sledovat přírodu, její děje, faunu roční období, krásu, drsnost, hebkost.
A pak taky ty děti.
Nejsem vzorným otcem ani dědou.
Tak to je.
Ale mohu li být trochu kamarádem, učitelem a třeba i vzorem rád jim sem
Je na nich co si z osob sobě blízkých v sobě vytvoří.
Myslím, že tu směsku potřebuje každý z nás.
Aby bylo co rozdávat musí se i přijímat.
A to my na Balkáně právě děláme
I když vidíme stejné věci máme nejspíš zcela odlišné vjemy.
Vnímám postavy žen, ona jejich oblečení, já pohyb, ona bůh ví co.
Snažím se jí nebudit svým nočním psacím životem.
Vím jak by mohla vypadat moje ideální manželka a umím si představit i sny její o ideálním muži.
Ano sny se s realitou snoubí jen po krátký čas zamilovaných.
Pak se žije v realitě.
Mám rád její vůně a to i tu syntetickou.
Sílu lásky, přátelství člověk pozná v kritických chvílích.
Párkrát jsem už zažil balancováni na hranici bytí a smrti.
A můj parťák tuto zpochybnil, nebral na zřetel a mě tak pomohl v uzdravení.
Nesouznime, nerezonujeme, ale normálně lidsky spolu žijeme ve vzájemné úctě.
Jeden druhému neubližujeme a vzájemně své koníčky tolerujeme.
Že je to málo?
A co když je to moc?
Myslím, že je to hodně mít se o koho opřít, s kým počítat, koho si vážit.
Vždyť produktem toho co jsem, jsme my oba.
Važme si tedy svých neideálů a oni nám to třeba oplatí.
A když ne, žili jsme v krásném dlouhotrvajícím bludu.
Spí.
Tiše spí.
Sáhnu si.
Pohladím.
Dál má slova nevedou.
Ty všecko vykecáš, říká mi...
Tak mlčím.
Půjdu se podívat na moře.
Za chvíli se rozední.
Budu dnes čekat na pláži.
Na představy a ji v nich.