Anotace: Povídka na pokračování o lásce která byla rozdělena názorem společnosti - Alma se vrací ve vzpomínkách
Sbírka: Vyšívaný osud
Začala víc věnovat sama sobě a své tvorbě. Život se mi zúžil na můj starý dětský pokoj a tvorbu. Když jsem nehrála na čelo, tak jsem vyšívala. Ráda jsem si tak zdobila oblečení a přemýšlela o tom, co se mi stalo. Musela jsem však najít nějaký nový směr.
Právě jsem vyšívala verš: "My, silní, jsme povinni snášet slabosti slabých." Opřela jsem unaveně hlavu o zeď. Bible mi teď nepřinášela úlevu, jakou kdysi, nestále mi ukazovala jak nedokonalá jsem.
Nejsem na Boha naštvaná, jen si myslím, že lidé z Boha dělají něco, co není. Jako bych věděla v hloubi své duše, že Bůh se na mě nezlobí. Zatímco má matka se kvůli ostudě a konzervatismu nabrečela až až. Připadala mi trochu hysterická, až mě to mrzelo, přeci jen, byla jsem stále její dcera.
V té chvíli jsem si vzpomněla na nedělní bohoslužbu a Tadeáše. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že budu mít podobné problémy jako já. S Tadeášem se znám už od dětství. Naši rodiče se přátelili, a tak jsme spolu byli pořád. Hráli jsme si a pak, protože jsme stejně staří, jsme nastoupili do stejné třídy ve škole. Hodně mě škádlil, a když jsem mohla, vrátila jsem mu to. Co se týče průměru známek, byli jsme nebe a dudy. On měl nejlepší prospěch ze třídy, zatímco já zaostávala. Ale nebylo to jen tak. Velmi brzy jsem začala hrát na housle a poté na čelo. Mezi mnou a hudbou vládla jakási přitažlivost od chvíle, kdy jsem se narodila.
Vše se však změnilo v páté třídě, kdy Tadeáš odešel na gymnázium. Tam potkal Sáru a vše se změnilo. Potkávali jsme se sice stále v církvi a na návštěvách. Ale něco bylo jinak. Kolem dvanáctého roku života jsem si uvědomila, co k Tadeášovi cítím. Bylo to pro mě těžké přiznat si, že mé city nikdy neopětuje. Během let si má rodina všimla, že se se mnou něco děje. Tehdy jsem se svěřila matce a ta mi jen řekla, že stejně já a Tadeáš pro sebe nejsme.
Opět jsem se podívala na své vyšité verše.
"Silní versus Slabí." - pověděla jsem tiše v polohlasu.
On byl velice chytrý muž, zatímco já nespoutaná duše. To mě rozesmutnilo ještě víc. Nakonec jsem to však v dospívání přemohla a seznámila se s Tomášem