Vyšívaný osud IV.

Pro ty, kdo žijí v manželství, mám nikoli své, ale Pánovo přikázání: Manželka ať od muže neodchází. Pokud přece odejde, ať zůstane nevdaná anebo ať se smíří s manželem. Stejně tak muž ať neopouští manželku.

 

1.Korintským 7:10-11

 

Odložil jsem Bibli a v ruce svíral vyšívaný text od Almy. Požádal jsem ji, zda si ho mohu nechat. Byla nejistá, ale nakonec svolila.

Řekl jsem jí, že její city opětovat nemohu, ale pravdou bylo, že jsem byl velmi zaskočen. Alma, ta tichá dívka, mě milovala a pravděpodobně jsem stál v cestě jejímu štěstí s Tomášem, a co hůř, neměl jsem o tom ani tušení.

Opět jsem se podíval na verše v Bibli a přejel prsty po tisku. Zhluboka jsem se nadechl.

Náhle jako by se mé srdce zbláznilo.

Proč jen jsem neměl otevřené nitro víc, proč jsem Almu neviděl?

Čím Sára zářila víc?

Nebylo to jimi. Uvědomil jsem si náhle. Byla to má touha po dokonalosti, co Almu vyloučila jako možnou a tu pravou cestu. Jenže teď mě srdce sevřelo.

Bible učila o manželství striktně a církev na to měla různé názory. Má rodina, i přesto že věděla, jak to mezi mnou a Sárou bylo, mi řekla, že bych měl raději zůstat sám.

Sára narozdíl ode mne nic neměnila a partnera si našla rychle, stejně tak se vdala a otěhotněla.

Bylo to těžké sledovat, a tak jsem se odstěhoval zpět do rodného města.

Nepočítal jsem však, že potkám Almu a dozvím se tak zásadní věc, která mi unikla.

Musel jsem ji proto znovu vidět, musel jsem s ní mluvit.

 

Alma

 

Po práci se všichni rozešli velmi rychle. Spěchali do svých domovů za svými rodinami a životem. Já však zůstala, a když jsem osaměla a nasála ticho místnosti, rozhodla jsem se ještě hrát.

Píseň byla smutná, pocházela z nitra mého srdce. Improvizovala jsem, mé prsty klouzaly po strunách a smyčec nutil nástroj k hlubokému znění. Tolik jsem se zabrala do své písně, že jsem si nevšimla ani klapnutí dveří.

Písně byla jako mé srdce, které se rozléhá po stěnách zkušebny.

Byla jsem překvapená, že jsem sama, a tak jsem hrála to, co mě bolelo, co mě tížilo...

Smyčec naposledy sklouzl po strunách a já těžce vydechla a pomalu otevřela oči.

"Almo."

Vyslovil mé jméno, stál tam jako přízrak a já přemýšlela, zda je vůbec skutečný.

"Tadeáši?" Rychle jsem si otřela své oči od slz. "Co tu děláš?"

On jen zvážněl v obličeji a řekl:

"Musíme si znovu promluvit."

Já na něj jen překvapeně zírala a kývla na souhlas....

 

_________________________________

 

Poznámka autora:

 

Jak vztah Almy a Tadeáše dopadne, nechám na vás. Děkuji, že jsi dočetl až sem – snad tě otevřený konec moc nezklamal. Takový je však i náš život: staví nás do situací, o nichž musíme sami rozhodnout.