Přibírání do svalů

Nedařilo se a nedařilo. Aleš mohl jíst co chtěl a jak chtěl, ale pomyslnou metu 75 kilo nedosáhl. Občas se mu podařilo této hranice přiblížit, zpravidla se tak dělo na dovolené u moře, kde se ráno, v poledne i večer ládoval vším možným v rámci bufetové plné penze. Jakmile ale vplul do běžného denního rytmu a snídaně probíhala s nastojáka vyzunknutým čajem a přikusováním koláče během oblékání dětí do školky, kila šla rychle dolů. Hodinu v kuse futrovat rohlíky s marmeládou, a poté si jít vytrávit do postele, na to prostě v běžném dni nebyl čas.

A pak mu algoritmus sociálních sítí přihrál Nutriční klub. Přibírání do svalů? Zajímavé, Aleš si doposud myslel, že když bude hodně makat, přibere možná lehce do špeků, ale přetvářet své štíhlé tělo rovnou do svalů? Kde vzít tu bílkovinu? Rozhodl se zajet na měření.

V nevelké čekárně se krčilo asi pět obézních žen středního věku. Aha, tak tyhle nejdou na přibírání do svalů, ale ubírání z tuků, napadlo Aleše nekorektně a trochu se ošil, když se ženy závistivě podívaly na jeho ploché břicho.

„Další prosím,“ ozvalo se najednou zpoza dveří, a když se otevřely, Aleš skoro oněměl úžasem. Ve dveřích stála menší plavovlasá kráska, jejíž tělo bylo navlečené do úplé bílé blůzky. Pod ní se rýsoval obrys spodního prádla. A ten úsměv! Ty krásné zářivé bílé zuby lemované rozesmátými rty, rudými jak zralé červnové třešně!

„A vy jste?“ překvapilo plavovlásku.

„Aleš… a vy budete… Pavlína?“ koktal Aleš a srdce mu bušilo až v krku.

„A…ano, Pavlína. Jste tu správně, za chvíli budete na řadě. Nebojte, s tou váhou určitě něco uděláme,“ zrudla nutriční expertka lehce podala Alešovi ruku. Jejich oči se setkaly a ne a ne se od sebe odtrhnout. Jeho šedozelené, uklidňující, její  sexy světlejší, z nichž čišela neposednost a životní elán. „Máte moc příjemný hlas.“

„A vy zase krásný úsměv,“ vrátil Aleš Pavlíně smeč.

Jedna z žen zaplula do ordinace a Aleš se s hukotem v hlavě a zpocenými dlaněmi znovu posadil na židli. Takové příjemné emoce s ním už dlouho nezacloumaly.

„A úsměv Alenko, táák, dobrýý, dáme to na webovky ju? Pět kilo dolů, to je nádhera,“ ozvalo se zpoza dveří a Aleš si představil, jak plavovláska cvaká sérii propagandistických fotek. Bude to i jeho případ?

„Tak, Aleši, můžete dál, pojďte,“ vytrhl ho náhle sladký hlas ze snění a dráždivá vůně se přelila přes jeho čichové buňky. Pavlína zavrtěla zadečkem natěsnaných v upnutých džínách, posadila jej do rohu místnosti a dala mu k vyplnění krátký dotazník. Kdy usíná a vstává, zda snídá či nesnídá, kolik litrů tekutin pije. Aleš se snažil odpovídat pravdivě, ale občas si odpověď přikreslil. Poté začali pomocí jakéhosi přístroje cosi měřit. Minerály, tuk, BMI… vůbec se v tom nevyznal. Další vyplňování papírů.

„No, jak se tak na vás dívám, to BMI máte fakt nízké. S tím něco rozhodně uděláme. Já už jsem vám trochu sestavila plán. Tak v prvé řadě bude potřeba pořešit ty snídaně. Budete užívat proteinové drinky, jedno balení tady mám za výhodnou cenu 1690 korun. K tomu je nezbytná aloe vera, tu mám za 1490 korun, no a speciální čaj bude jen za 990 korun. Takže to dohromady bude…“

„Ale moment, moment, slečno. Já jsem tu přišel na měření a konzultaci. O nějakých produktech tu vůbec nebyla řeč,“ ztvrdly náhle Alešovi rysy. Co to na mě zkouší?

„Aleši. Tak buď hledáte výmluvy, proč nepřibrat, anebo do toho jdete bez zbytečných otázek,“ začala Pavlína radikálně dichotomicky. „Buď vezmete život do svých rukou a změníte ho, anebo budete donekonečna srabácky brečet. Co si vyberete?“

„Uhm. Mohl bych si to ještě prostudovat? Máte webovky?“

„Ne. Takhle já nefunguju. Všechno řeším s klientem napřímo,“ protáhla Pavlína ruce za zády v lascivním srdíčku, až kancelářská židle zapraskala. Aleš ji nevěřícně sjel pohledem.

„Tak mi řekněte, které produkty potřebuju, a já si je obstarám po vlastní ose.“

„Ne. To se dá objednat jen u mne.“

„Aha.“

„Hele, nebudeme tady ztrácet čas. Je vidět, že jste ještě nesebral odvahu něco se sebou dělat. Ať se vám daří a jestli se rozhodnete v budoucnu jinak, jsem tady pro vás.“

„No dobře, děkuji,“ drmolil Aleš a poté se zeptal zcela nemístně: „A na kafe byste někdy nezašla?“

„Kafe? Zbláznil jste se? Excitační droga, která výrazně blokuje vstřebávání hořčíku a vápníku? Ne, myslím, že ne.  Sbohem.“