Moli v mouce

Anotace: LiLiana se pověsila za uši do průvanu.

Brekeke. LiLianu popadla uklízivá nálada. Možná proto, že se jí v noci zdál sen o tornádech a nebo taky jen proto, že našla v mouce moly. Chtěla totiž péct mramorovou bábovku a tak se vydrápala do nejhornější poličky pro kuchařku. Podklouzla jí noha na čokoládovém pudinku s dvojitou porcí rozinek od oběda, do kterého si stoupla, aby na kuchařku vůbec dosáhla, protože kuchyňská linka byla zavalena tuctem sleniček roztodivných tvarů, které by při stoupnutí do nich za prvé shodila a za druhé stát ve skleničkách roztodivných tvarů není zrovna největší slast, když si naproti tomu můžete pohodlně stoupnout do pudinku, pokud jste ochotni ho oželet, jelikož v něm po vašem stoupnutí zůstane spousta chlupů z papučí (pokud máte chlupaté papuče, ale i tak se jeho konzumace po stoupnutí vyloženě nedoporučuje) a tak se i LiLiana radši postavila do pudinku, jenže se s ním a s kuchařkou pevně v rukou urychleně ale zato vítězoslavně poroučela k zemi a následně rozplácla na dlaždičkách. Pudink se stal díky střepům z misky (památeční po babičce) už úplně nepoživatelným, LiLiana dvakrát zraněnou (vyražený dech a drobné pořezání od střepů) a kuchařka navýsost spokojenou, že se jí po dlouhé době naskytla tak humorná podívaná. Naštěstí LiLiana měla plné ruce práce s uklízením pudinku se střepy a ošetřováním sama sebe, takže pobavení kuchařské knížky nezaregistrovala. Jinak by totiž se vší pravděpodobností nepravděpodobnosti dostala hysterický záchvat, nacpala si rozinky do uší a svým překotným jekotem přivolala fialové rododendrony, což by byla naprostá zkáza. Takhle si v poklidu poklidila a po poklizení se pustila do horečného listování kuchařkou. Vzhledem k tomu, že téměř neuměla číst to byl počin přímo hrdinský. Už mírně začala propadat panice, jelikož se jí stále nedařilo najít recept na mramorovou bábovku, když v tom narazila na recept na bramboráky. Řekla si, že bude dělat jako že nic. Tedy že bude dělat, že našla recept na mramorovou bábovku a nikdo nic nepozná. Slavnostně položila rozevřenou kuchařku do dřezu na špinavý kastrol. Pak sundala z hřebíku starou zelenou zástěru a uvázala si ji na hlavu, aby jí dlouhé vlasy nepadaly do očí. Takto vyzbrojena si přistavila židli ke spíži, kde zahájila pátrání po hladké mouce (nebyla si tak úplně jistá, jaká mouka se do mramorové báabovky dává a jestli se tam vůbec nějaká dává, ale řekla si, že aby byla bábovka hezky hlaďoučká a heboučká musí se tam dát mouka hladká). Po neúspěšném otevření dvou různých cukrů a jedné krupice se jí poštěstilo narazit na něco, co vypadalo jako mouka. Tedy až na to, že v tom hnízdily aspoň sedmery generace molů. Staré kukly všude. Mladé housenky všude. A mouka všude po zemi. LiLianě se při pohledu na kroutící se hmyz zvedl žaludek a zatočila hlava, takže mouku upustila na zem a vydala se úprkem na záchod.Cestou si to nějak popletla a její výtečný oběd (čokoládový pudink s dvojitou porcí rozinek) skončil na jejím výtečném polštáři. Sama sebe za tu výtečnost nazvala výtečníkem a v zuřivé výtečnosti se jala dělat nepořádek. Odnesl to kaktus na okně a další pozůstalí. Uprostřed té výtečnosti si však všimla, že se pod jejími okny nenápadně šikují fialové rododendrony. Dala se na ústup a strčila hlavu do záchodu. Něco podobného prý dělají pštrosi. Když už nemohla dál vydžet s dechem, hlavu vytáhla a důkladně spláchla. Sundala si starou zelenou zástěru z hlavy a šla ji jakoby nic pověsit na balkón. Se srdcem až v krku se odvážila podívat přes vratké zábradlí, jestli se fialové rododendrony hnuly nebo jestli s hanbou odtáhly. K její nesmírné úlevě rododendrony po kratší poradě se třemi přestávkami na občerstvení zvolily druhou možnost. LiLiana se radostně pověsila za uši do průvanu a tam ji také popadla ona uklízivá nálada. Popadla ji pěkně za pačesy. Cha! Jenže, potvora, nepočítala s tím, že LiLiana má mokré vlasy, takže jí se vší možnou kluzkostí vyklouzly a milá uklízivá nálada se hezky rozplácla na dlaždičkách na balkóně a vyrazila si dech. Ani se přitom netvářila vítězoslavně a vůbec nedržela pevně v rukou kuchařku. Patří jí to! Babě! Nebo snad dědkovi? U uklízivé nálady člověk nikdy neví. Obvzlášť když se pod okny před chvílí producírovaly fialové rododendrony...