Podstata dvou věcí

Anotace: Střelka kompasu je jen začátek toho, co nejde zastavit.

Jsou dvě podstaty věcí, dvě strany, dvě oči které vidí. Dvě ruce které hladí. Dvě nohy které jdou životem. Dvě uši které slyší, a jen jedny ústa které mluví. Bojíš se!? Bojíš že neujdeme ten život který nám byl dán? Že nedosáhneme toho co nám bylo svěřeno? Že nebude nic z toho krásného co by mohlo být, co jedni nazývají snem a druhý jen nevyhnutelným? Také se bojím. Dřív sem se nebál, ochoten riskovat život za pírko letící vzduchem, za zlámané stéblo v rozkvetlé louce! Teď tu stojím, zcela nahý, zlomen a dívajíc se do těch očí, ve kterých vidím to stejné co v těch mích. Strach! Né o sebe, né o to co bude. Ale jen o život toho druhého. O ten život který není můj, nebo tvůj, o život ketrý je náš. Hodiny, dny, měsíce se trápíme a nevíme kdy přestat. Trpíme tíhou našich činnů, činnů našich předků, tíhou tohoto dění světa. Trpíme neustálím vnímáním lásky, lásky jeden druhého, tím věčním natahováním se k nebi a pádem dolů když roztají nám křídla z vosku! Ubohý Ikaros! Nelze nám žít, a při tom život je to jediné co hltáme jak žíznivý doušky pramenité vody. Vždyt život je pro nás zatracení v dokonalosti. Je pro nás jen odraz v střípku, sluneční záře. Jdeš na Jih, a já na Západ, rozdílné cesty které dřív či později se stejně spojí. Jsi Sever a pak já jsem Jih, jsme megnetem jehož póly nelze donutit k opaku. Vždy bude existovat ta síla která je pojí. Vždy bude Sever a vždy bude Jih, vždy se budou přitahovat tou mocnou silou, nelze zabít, nelze zahubit, nelze vytratit. Existuješ a já také, to čas je pouhá myšlenka.