Bláhový přání?

Anotace: Asi mírně deprimující povídka, proložená textem z písničky Lucie Vondráčkové (Může se stát) a i když se to nemusí zdát, název sedí přesně.

.........Může se stát, že se Ti cesta vytratí
.......že začneš se bát a začneš trpět závratí
........bloudit tmou, mít chuť to vzdát
........ty chvíle jsou, to může se stát

Znovu přišel večer. Tma už zakryla sídliště a jen nažloutlý svit lamp hýbe stíny. Občas je vidět kráčející postava po ulici, ale za chvilku už zmizí za zatáčkou nebo v jednom z mnoha vchodů. Je mi smutno .. můj pohled se upírá ven z okna a jen mi hlavou běží vzpomínky. Některé smutné, jiné veselé .. ale všechny, úplně všechny melancholické a hodně nostalgické. Povzdechla jsem si, v tichém pokoji to zaznělo jak výstřel vzduchem. Někdy je tak těžké žít. Ta tma na mě doléhá ze všech stran a já s ní neumím bojovat. Zdá se mi že padám .. ale já nechci! Proč tu vlastně zůstávám? Moje jindy veselé oči ztratili svůj jas a jen můj smutný pohled přejížděl okolní paneláky. Nemám ráda tu nekonečnou šeď sídliště. Sama bloudím tmou .. proč? Tak sakra proč, nedokážu být šťastná? Opravdu šťastná? Všechno chci vzdát. Copak mě tu něco drží?

........Může se stát, že někdo blízký tě poraní
....pak najdeš si kout a složíš v něm hlavu do dlaní
.......a všechno je lež a klam, máš chuť jen řvát
.......Každý tu chvíli zná, to může se stát

Všechno už je dávno jinak .. jsem jen pouhopouhý magnet na průšvihy, náhody a smrt. Zdá se mi, jako by bylo všechno proti mně. Ale proč? Zatracené hromádky z karet ..Ta lidská povaha mě zabíjí. Kvůli těm, co mě opustili, a kvůli těm co se na mně jen vykašlali .. odkopli, zahodili, odmítnuli … úžasné vyhlídky. Cítím se tak sama. Pláču .. jde vyléčit zklamání, zlomená vůle a nechuť žít? Chce se mi křičet .. na celý širý svět .. všechno ze sebe dostat … a pro jednou, pro jednou nebýt sama v rohu černého pokoje a … a žít. Znovu. Jako dřív.

........Chce to jen čas a čas ten chlácholí sám
.......Chvíli to trvá ale pak už to tak nebolí
...........Nejhlubší noc je než se rozední
........Nejsi v tom první a nejsi v tom poslední

Říkali mi, že čas všechno spraví. Jen lži. Mám to v sobě .. a jak dlouho už to je? Skoro tři roky od prvního neštěstí. Nebolí to tolik jako dřív .. ale bolí to stále .. neustále, ve dne v noci. Mám to v sobě .. i když se směji tak část mých myšlenek patří jim. Vše kolem mě mi je připomíná. Hudba co poslouchám, věci co nosím, počasí .. zříceniny …. Všechno! Ať se podívám, kam se podívám, vzpomenu si na ně. Kolik je lidí, co tohle prožívají? Asi dost .. A kdo vymyslel ten kec, že čas všechno zahojí? Musel to být někdo, kdo někoho ztratil, ale neměl ho dost rád. Ne, nechci odsuzovat. Jenže já kluky milovala. Udělala bych cokoliv za to, kdyby žili … jenže .. nežijí. Proč je ten svět taková svině????

.....Když si však říkáš, že ještě máš vše před sebou
.............hned se Ti dýchá líp než dřív
.............a dlaně už tak příliš nezebou
.................Tak dál přestaň číst
....................Sestup a pád
...............je toho stokrát víc,
.................co může se stát
................Jednou to přijde

Když si na ně vzpomenu, tak mě zamrazí. Nemůžu dýchat. Je to něco jako fobie z pomyšlení na smrt a na ně. Protože v tu chvíli je mi tak špatně, že si i přeji zemřít. Víš, být s nimi. Znovu je mít u sebe. A nic aby nás už nemohlo rozdělit. Žádná taková síla by už nebyla .. jediný moje přání je, aby až zemřu jsem je mohla zase vidět .. je to asi bláhový přání, ale kdo ví, co je po tom, když zemřeš. Takže můžu doufat v to, že je „tam“ potkám. V což doufám celým svým srdcem. Tolik s toho za ty tři roky změnilo. Tolik věcí, co se stalo. Všechno je jinak. Někdy mám pocit, že je zase všechno jako dřív a já jsem dokonale šťastná. Ale pak je zase všechno zpátky. Ta nekonečná melancholie. Je to tu zas.

.....Chce to jen víru, že svět lepší musí být
............Chce to jen mít někoho rád
.................a zas se ti vrátí
...................zpět chuť žít
.................Přijde tvůj čas
...............ten všechno promění
..................Bude to dobré
.............jen měj kousek strpení

Kdysi jsem věřila, že všechno bude dobré. Měla jsem kolem sebe lidi, kteří mě milovali stejně, jako já je. Ale to bylo kdysi.. Od té doby uplynulo už spoustu času. Časem jsem ztratila i naději na zlepšení. A pak se objevil on. Po dvou týdnech zemřel Michael a já byla zase na dně. A on mi pomohl. A pomáhá mi do teď. Ale ani on mě nedokáže přesvědčit o tom, že svět je nádherný a že je dost lidí, co mě mají rádi. Už to ani nemůže být jako dřív. Už ne. Už nevěřím v to, že svět může být dobrý nebo lepší. Protože nemůže. Alespoň pro mě tedy ne. Jak říkám, všechno je jinak. Před třemi lety bych nemyslela na smrt. Dnes ano. Možná by to bylo vysvobození. Ale co můžu vědět. Může to být i prokletí.

..........Jenom si vzpomeň až na tom budeš nejhůř
.....že někdo trpí víc než ty, že ty mu můžeš sílu dát
...........shodit tu váhu z ramennou a zase smát
......světem dál jít za tebou, to může se stát

Nechápu už význam slova „žít“. Možná kdysi .. to jsem ještě žila. S úsměvem na rtech a nadějí v srdci. Já věřila! Věřila jsem v tolik věcí a zabiják čas mi to sebral. Proč??? Copak jsem provedla něco, za co si to zasloužím? Já nechci už žít. Už tu pro mě nic nemá význam. Snad jen uklidňující slovo přítele… který na mě už skoro nemá čas. Já se topím. Nezvládám to.
Denně si říkám, že bych se už konečně měla sebrat, a žít jako dřív. Jenže to nedokážu. Ještě ne. Možná …časem? Kdo ví, co bude „za čas“. Ten zabiják mě nemá rád. Co jsem ti provedla, ty hajzle?!

Chci žít jako dřív.
Chci zpátky spojí partu.
Chci zpátky své nejvěrnější přátele.
Chci udělat spousty věcí jinak.
Chci, aby se na mě nezapomnělo.
Chci ještě jedinkrát spatřit Jimma, Ondráška a Pírka.
Chci zahodit svojí minulost a přitom se jí nechci vzdát.
Chci vrátit čas.
Chci…

Nechci trpět.
Nechci jen přežívat.
Nechci, aby byla pravda to, že jste mrtví.
Nechci uvěřit v nic co se stalo.
Nechci, aby se kvůli mně někdo trápil.
Nechci cítil ten velký žal.
Nechci…

Potřebuji vás pět.
Potřebuji ty věrné přátele.
Potřebuji žít.
Potřebuji tu lásku, která za časů naší party probíjela vzduchem.
Potřebuji …

Jsem snad srab, kvůli tomu, že bych od tud odešla nejradši svou cestou? Jsem snad už jen troska bez života? Jsem snad .. sebevrah?