Návštěvnost
Byl pozdní zimní večer
Byl pozdní zimní večer
Anotace: Heh...mno dost by mě zajímal Váš názor:)tak prosím komentujte, komentujte, komentujte:)
22:00
Stojím před Hornbachem a čekám na Vildu. Je mi zima. Padají velké vločky sněhu a já se nemám kam před nimi schovat. Brrr, to je zase jednou den.
22:09
Kašlu na něj, jdu sama. Je strašná zima.
22:10
Přišla mi od něj Smska: NESTIHAM, POTKAME SE AZ DOMA.V.
22:11
Odepisuju OK, UDELEJ MI CAJ S RUMEM A NAPUST MI VANU.L.
22:14
Přeběhla mi přes cestu černá kočka. Klídek, vždyť na pověry nevěříš. Pořád ta zima..
22:19
Jdu přes park. Mám strach. Sněží.
22:20
Přesvědčuju se, že se mi nic nemůže stát, vždyť mě Vilda miluje a jeho láska mě ochrání.
22:25
Ještě pár set metrů a budeš venku z parku na frekventované ulici.
22:26
Nějak divně tu blikají lampy.
22:27
Všechny zhasly. Začínám se fakticky bát. Snažím se myslet na Vildu a vybavit si jeho tvář.
22:28
Někdo za mnou jde..VILDA..VILDa...myslím na něj co to jde. Láska mě ochrání...začínám pochybovat
22:29
Někdo mě sleduje. Přidávám do kroku a ta osoba též. Běžím
22:30
Je to chlap, drží mě za ruku. Táhne mě do křoví.
22:31
Vildooo, kde jsi. Nemůžu se bránit, má větší sílu.
22:32
Strhl mi šaty a jeho oslizlý dech mi vhání slzy do očí.
22:33
Je mi zima. Bolest.
22:34
Přestávám se bránit. Nesnesitelná bolest ran. Miluju tě Vildo, proč mi tvoje láska nepomohla?
22:35
Roztáhl mi nohy. Šup sem šup tam. Tečou mi slzy. Pořád ta zima a k tomu opuštěnost.
22:39
Mám jeho sperma na těle. Hnusím se sama sobě.
22:40
Vytáhl na mě nůž. "Teď chcípneš." zahuhlal na mě svým opileckým hlasem
22:41
Najednou jsem si vzpomněla na mamku a něco mi dalo sílu se bránit. Její láska.
22:42
Povedlo se, utíkám nahá pryč. Celou dobu svírám klíčenku s Vildovou fotkou v ruce.
22:56
Je mi zima. Mrznu. Modrá mi tělo. Mami..
22:58
Už jsem blok od domu, konečně jsem přestala běžet. Zima. Nezvládnu to...
23:04
Odemykám.
23:05
Vejdu do pokoje.
23:06
Ječím a pláču. Zhrouceně padnu na podlahu. I tady je zima. Osamocení.
23:07
Už chápu, proč mi jeho láska nepomohla.
23:08
Ona odchází z našeho "bytu lásky"
23:09
Vilda je u mě. Mám k němu odpor. Nenávidím ho.
23:10
Jsem zavřená v koupelně a brečím.
23:11
Vilík mě žádá o odpuštění. Mlčím. Je mi zima a smutno. Už vím, proč mi jeho láska nepomohla.
23:18
Bouchly dveře od bytu.
23:24
Všude to ničivé a tíživé ticho. Miluju tě Vildo, řeknu naposledy.
23:25
Vyjdu z koupelny a sednu si k telefonu.
23:27
Maminko, přijeď si pro mě..Pláču a je mi teplo...
Stojím před Hornbachem a čekám na Vildu. Je mi zima. Padají velké vločky sněhu a já se nemám kam před nimi schovat. Brrr, to je zase jednou den.
22:09
Kašlu na něj, jdu sama. Je strašná zima.
22:10
Přišla mi od něj Smska: NESTIHAM, POTKAME SE AZ DOMA.V.
22:11
Odepisuju OK, UDELEJ MI CAJ S RUMEM A NAPUST MI VANU.L.
22:14
Přeběhla mi přes cestu černá kočka. Klídek, vždyť na pověry nevěříš. Pořád ta zima..
22:19
Jdu přes park. Mám strach. Sněží.
22:20
Přesvědčuju se, že se mi nic nemůže stát, vždyť mě Vilda miluje a jeho láska mě ochrání.
22:25
Ještě pár set metrů a budeš venku z parku na frekventované ulici.
22:26
Nějak divně tu blikají lampy.
22:27
Všechny zhasly. Začínám se fakticky bát. Snažím se myslet na Vildu a vybavit si jeho tvář.
22:28
Někdo za mnou jde..VILDA..VILDa...myslím na něj co to jde. Láska mě ochrání...začínám pochybovat
22:29
Někdo mě sleduje. Přidávám do kroku a ta osoba též. Běžím
22:30
Je to chlap, drží mě za ruku. Táhne mě do křoví.
22:31
Vildooo, kde jsi. Nemůžu se bránit, má větší sílu.
22:32
Strhl mi šaty a jeho oslizlý dech mi vhání slzy do očí.
22:33
Je mi zima. Bolest.
22:34
Přestávám se bránit. Nesnesitelná bolest ran. Miluju tě Vildo, proč mi tvoje láska nepomohla?
22:35
Roztáhl mi nohy. Šup sem šup tam. Tečou mi slzy. Pořád ta zima a k tomu opuštěnost.
22:39
Mám jeho sperma na těle. Hnusím se sama sobě.
22:40
Vytáhl na mě nůž. "Teď chcípneš." zahuhlal na mě svým opileckým hlasem
22:41
Najednou jsem si vzpomněla na mamku a něco mi dalo sílu se bránit. Její láska.
22:42
Povedlo se, utíkám nahá pryč. Celou dobu svírám klíčenku s Vildovou fotkou v ruce.
22:56
Je mi zima. Mrznu. Modrá mi tělo. Mami..
22:58
Už jsem blok od domu, konečně jsem přestala běžet. Zima. Nezvládnu to...
23:04
Odemykám.
23:05
Vejdu do pokoje.
23:06
Ječím a pláču. Zhrouceně padnu na podlahu. I tady je zima. Osamocení.
23:07
Už chápu, proč mi jeho láska nepomohla.
23:08
Ona odchází z našeho "bytu lásky"
23:09
Vilda je u mě. Mám k němu odpor. Nenávidím ho.
23:10
Jsem zavřená v koupelně a brečím.
23:11
Vilík mě žádá o odpuštění. Mlčím. Je mi zima a smutno. Už vím, proč mi jeho láska nepomohla.
23:18
Bouchly dveře od bytu.
23:24
Všude to ničivé a tíživé ticho. Miluju tě Vildo, řeknu naposledy.
23:25
Vyjdu z koupelny a sednu si k telefonu.
23:27
Maminko, přijeď si pro mě..Pláču a je mi teplo...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Jestli jsem to pochopila, že měla potom odpor k mužům? Že matka jí jako malou varovala? Asi to taky moc nechápu. Mojí inteligenci jsi opravdu podcenila.:D
22.11.2007 20:49:00 | Luccissek
No, nějak mi to asi nedošlo... Není dobré přeceňovat inteligenci čtenářů, stejně tak jako ji podceňovat. Proč to všechno odnesl Vilda? Jediný rozumný důvod, který mě napadá, je, že tím násilníkem byl on sám. Jestli to je mylný úsudek, tak se vypravěčka chovala iracionálně, jestli není, tak to nebylo dostatečně jasně řečeno.
28.06.2007 22:32:00 | Hatic
je to zajímavě psaný.....moc hezký...
28.06.2007 19:53:00 | Petrushka