Všechno nejlepší k narozeninám PETE

Anotace: omlouvám se za případné hrubky, jedu za chvilku do anglie, tak jsem to sem dal narychlo, doufám, že se bude líbit, díky za komentáře apod. .)

V jednom prázdném bytě na kraji Prahy se zrovna spustil budík a začal svou tolik neoblíbenou melodii. Pod okny tohoto bytu postává muž kolem pětadvaceti let s cigaretou v puse. ,,Kdo si mohl nastavit budík na dvanáctou hodinu v noci doprdele? A do toho ještě ten zasranej déšť.'' Sklepl jsem z cigarety popel a vykročil k obchodníkovi. ,,Je přesně dvanáct nula tři, mám tam bejt ve čtvrt, to bych měl stihnout'' Mumlám si občas rád pro sebe, člověk se necítí tak sám. Okolní stromy jsou ohnuté poryvem větru v téměř devadesáti stupňovém zlomu, občas mi kapka padla na cigaretu, ale ta jen poděšeně zasyčela a dodávala mi můj životodárný ,,kyslík'' dál. Když jsem dorazil před oprýskaný panelák, ve kterém je víc cikánů, než dokážete spočítat na kalkulačce, tak se mi najednou strašně chtělo zpátky. Nicméně obchod je obchod, a když už jsem ten balíček ukradl z policejní stanice, tak ho tu jen tak nenechám ležet a těch pár melounů se bude taky hodit. Nejsem nějak pověrčivý, ale do domu jsem raději vkročil pravou nohou.
Těch pět pater ticha mě znervóznilo ještě víc, co si pamatuji, tak tu pořád běhalo několik lidí, většinou to byli děti těch cikánů. Zatuchlý smrad mě udeřil do nosu, jen co jsem vyšel do šestého podlaží, kde má obchodník byt. Malá můra poletovala kolem světla u jeho dveří a klepetání jejích křidélek se rozléhalo po celé chodbě. V tom jediném zvuku mi moje kroky přišli, jako vykřikování do tmy ,, TADY SEM HALOOO TADYY!!!''. Když jsem si stoupl před dveře číslo patnáct, tak se mi dovnitř nechtělo už ani pro těch pár melounů. Ruka na klice mě studila a za mrazení v zádech jsem se téměř styděl. ,, Co to tady předvádim? Stojim tu v prázdnym baráku a klepu se jak stará baba! '' Nasraně jsem kopl do zídky vedle dvěří a ta se vysypala na zem. Z díry po mém kopanci začali vylézat maličcí broučci a rozlézali se po stěně a po zemi. Stiskl jsem kliku a zatlačil jí k zemi. Dveře se otevřeli s typicky hororovým skřípáním a zatuchlý smrad zdechliny ještě zesílil. Vykašlal jsem se na všechno a vytáhl svoji pistoli. S ní jsem se hned cítil lépe a ten zaměřovač, který se mi kmital před očima, jako-by mi i dodával teplo. Něco krátce zašustělo v místnosti, kde bych odhadoval kuchyň. Celý zásobník skrz dveře možná byl trochu předčasný, ale ten strach mě svíral tak moc. Do dveří stačilo strčit a rozsypali se lehce, jako když fouknete do domečku z karet.
Na zemi za těmi dveřmi jsem čekal cokoli, ale jen ne svoji dva roky ztracenou dceru. ,,Markéto, markétko, to zvládneš, omlouvám se, moc se ti omlouvám, já..... já to takhle nechtěl'' Objímal jsem bezvládné tělo mé dcery a její horká krev mi stékala za košili. Moje slzy jí museli na ranách pálit, ale nevnímala to, položila mi ruku na tvář a složila se.
Co tady dělala? Že by moje odměna za splnění úkolu? Zvedl jsem se ze země a bezvládné tělo mé dcerky se svezlo s hlasitým zaduněním k zemi. Pomalým krokem jsem došel k balíčku válejícímu se na zemi. Trhnutí rukou a z obalu na zem vypadl malý vzkaz. Všechno nejlepší k narozeninám Pete. U vzkazu byl ještě dárek. Malá záchrana v krizi. Vyndal jsem zásobník ze svého glocku a vložil do něj svoji záchranu v krizi. Nechal jsem kulku zajet do hlavně a přiložil jsem si ještě teplé ústí zbraně do pusy. Sedl jsem si ke své dceři a spálený jazyk s palčivou chutí strojního oleje jsem ani nevnímal. Kohoutek mírně zapraskal, když jsem ho natáhl a stisk spouště mi připadal jako ten nejhezčí dárek k narozeninám.
Všechno nejlepší Pete.