Kde jsi?

Anotace: ...ptala jsem se tehdy, ptám se i dnes.

Myslela jsem, že tě znám. Hrdě jsem ti říkala nejlepší příteli. Znal si má tajemství a já myslela, že i já ty tvá. Stále vidím tvůj krásný úsměv, tvář plnou života - jen ty oči plné smutku. Nikdy jsem se tě na ty oči neptala. Kolikrát jsem tě našla s mokrou tváří, pokaždý jsi měl výmluvu a já ti vždy uvěřila. Byla to snad chyba?

Léta plynula dál. Jedno za druhým plné tvého smýchu ---a těch smutných očí--- až si jednou nepřišel. Čekala jsem v parku na lavičce celou věčnost, pořád doufala a ty nikde. Chodila jsem na tu lavičku každý den ---věrný pes, najivní dítě--- stále jsem doufala. ,Kde jsi?' ptala jsem se tehdy, ptám se i dnes.

Uplynul měsíc a já si našla jiného nejlepšího přítele. Také seděl na lavičce a čekal. Na koho, na co? A dny plynuly plné nového smíchu a nové radosti ---jen ty smutné oči nezmizely--- Časem i moje oči potemněly ---krásný úsměv, tvář plnou života--- ,Kde jsi?' ptala jsem se tehdy, ptám se i dnes.

Déšť mi tenkrát smáčel vlasy a vítr mnou profukoval. Tiskla jsem se ke svému příteli. Seděli jsme na té samé lavičce, na které jsem poznala jeho i tebe. Nebránila jsem se jeho letmým polibkům ---milovala jsem ho?--- Vyděsil mě zvuk vystřelovacího nože. ,,Dej sem peníze!" Teď už vím že mě neděsil nůž, ale ty! Byl jsi to vůbec ještě ty? Kost a kůže, bledý, bez výratu ---živá mrtvola--- I ty jsi mě poznal. Kleknul jsi si předemne a prosil o odpuštění. Tiché ,odpusť', skoro přes déšť neslyšitelné. Nevnímala jsem nic a nikoho, ani odchod mého přítele. Nevím jak dlouho jsi předemnou klečel a šeptal tiché ,odpusť'. Vrátil se ---nejspíš z hrobu--- vrátil ses! Vzala jsem tě domů. Pečovala o tebe. Vracelo se celé naše přátelství ---co že se mizely peníze---

Jednou jsi domů opět nepřišel. Bála jsem se tvého opětovného odchodu. Celý den jsem seděla u okna a doufala. ,Kde jsi?' ptala jsem se tehdy, ptám se i dnes. Uplynul jeden den, uplynul i druhý. Telfon! Policie...feťák...zlatá rána..dopis na rozloučenou...

Dnes je to přesně rok. Dnes před tebou klečim v dešti já a šeptám tiché ,odpusť'. ,Kde jsi?' ptala jsem se tehdy, ptám se i dnes...