Škaredý holky....

Anotace: Objevuje se tam jedna z mých nejoblíbenějších básniček od Jiřího Žáčka ( Škaredý holky)...doufám, že by mu to nevadilo!:-) Jinak povídka pro mě smutná-né však osobní, pro vás asi ne!:-) (dalo by se říci nemoc)

" škaredý holky, ty se drží zpátky.
Jsou samy sobě na posměch,
a vždycky mají krásný kamarádky,
a proto mají v lásce pech "

___Prázdniny, krásný slunný den. Všude je slyšet spousty kříku a kdo může, jde k vodě.Zmrzlináři nestíhají točit zmrzlinu, brigádnice dávat párky do rohlíků a staré protivné babky na koupalištích trhat vstupenky ( taková romantika současného letního dne )____

Seděla sama ( s už velmi ohmatanou knížkou v ruce ), i přestože přišla s partou mladých lidí. Zatímco oni pěkně v kroužku (dosti živě) diskutovali o dnešní a tak očekávané zábavě ke konci léta, ona je jen pozorovala s úsměvem na rtech..Ne, nešla k nim. Nevěděla, co jim říci, jak se mezi ně dostat, když se jí zábava netýkala, a tak je jen poslouchala. Připadala si zcela mimo mísu, nechápala ani polovinu názvů, které padaly z jejich úst. Když povytáhla uši ( protože ostatní nějak ztišili hlas), cítila se trapně a vlastně i uboze ( mimo jiné ). A sama nevěděla, jestli se má smát ( že se liší) ,anebo brečet (protože se liší ). A tak raději otevřela tu knížku ( ať žije zlatá střední cesta )

Nevybrala si zrovna povzbuzující četbu: Šeredná princezna a navzdory názvu (anebo právě díky němu) se do knihy vžila. ( tak jako vždy ). Připadala si totiž stejně opuštěně a sama, jako ta dívka, o které četla. Jako by v šeredné princezně poznávala i svoje vlastní rysy. ( nepochopena ). Ano, milovala tu knížku. Fandila té odhodlané dívce, která se přes veškeré nástrahy a překážky ( č.1 ošklivost ) prala se životem s takovou vervou, až jí záviděla. Držela jí pěsti pro štěstí a skoro brečela při dojemné scéně, když její srdce rytíř přeci jen dobyl ( i přesto, že dávno věděla, jak to dopadne)____ krása rybníků potažených žabinci, pár lučních hvětů ve vlasech, vysoké rákosí, ticho a klid....toť pravá romantika letního dne____

"Haló, hoď po mně prosím tě to zelený jablko, děkuju ti!" do reality ji vrátila její kamarádka. Blondýnka s modrýma očima ( pomněnkovýma..anebo óda ctitele ), dívka ve stejných letech a přesto zcela jiná (vším)....hezčí ( překážka č1 ošklivost ), vtipnější, chytřejší a o kterou je zájem. ( Jo a v plavkách ji to strašně sluší )...usmála se na ní a to jablko jí podala. Přestože její mýdlová bublina splaskla hned jak zavřela knihu. Nikdy si jí nikdo nemůže všimnout po boku téhle kamarádky ( nejlepší)..Ale, ono je to stejně jedno....nemá v lásce pech, protože ji nepoznala.

"Jsou spolehlivý, jak tažný koně.
Drží tě, když ti hrozí pád.
Nestojí o dík, vědí, že se pro ně nebudou nikdy chlapi prát."

"Terezko, zavři tu knížku!! Jdeme do vody, pojď taky. Ne? Tak my ti tady necháme peníze a věci" usmála se a tu knížku zavřela. Ona a plavky? Tak to jí rozesmáli. Už teď má pocit méněcenosti, když má jen krátké tričko. Natáhla se na deku a nasadila si velké brýle ( a o ochranu očí vážně nešlo, ty brýle zakrývaly téměř celý obličej , za který se stydí ) Dívala se střídavě na ně, jak hrajou míčové hry a smějí se, a na kupu mobilů a peněz, které měla na starost. ( smutný kůň ). Vlastně se nudila...pozorovala lidi kolem sebe (nejvíc holky, zdály se jí všechny o dost hezčí, chjo ), když v tom se ozval křik. Malé dítě dva-tři roky se nápadně plácalo ve vodě, neváhala ani chvíli ( z kurzů první pomoci ví, že čas je nejdůležitější) a rozběhla se, skočila perfektní šipku a už ho držela v náručí..."Držím tě ( když ti hrozí pád )"....následoval kolotoč, kamarádi ji pasovali na záchránkyni a pozvali ji na zmrzku a kluk jen o pár let starší se mohl uděkovat ( že nehlídal mladšího brášku by rodičům nevysvětlil )...a ještě ke všemu si jí v tom mokrém tričku až moc prohlížel ( zas tolik o dík nestála, usmála se a vrátila se na deku).

"Škaredý holky, nejsou nikdy v právu.
Vypadnou vždycky z pořadí-srkají život jako hořkou kávu.
Zvykly si a nikdy nesladí."

Ale tu zmrzku kamarádům (je ráda, že je vlastně vůbec má...ona ) prostě neodmítla. Kluci jí chválili šipku a dokonce jí na prosbu pujčili mikinu (divila se ochotě ). Zatímco holky se střídavě hrozily, co se všechno mohlo stát na přeskáčku s tím, že ten starší brácha byl kořen. Měla jsi flirtovat! (zas ten smích, ony se snad zbláznily- já? Vždyť by o mně jinak ani nezakopnul ). " To já bych to zvládla stejně, možná líp" vychloubala se Dominika, nehádala se ( jen ta zmrzlina ji na jazyku trochu zhořkla ).....No co, nikdy nebyla zvyklá na zájem.

Bylo docela dost hodin, většina se už chtěla jít chystat na tu párty, a tak se u brány koupaliště rozloučili pouhým "čau, uvidíme se! " Vlastně ještě Dan zastavil Terezu a naposledy se ještě jednou ujistil, zda nechce jít..( nechtěla )...nač se učit sladit!

"Zrcadlu řeknou: Holka ty máš ránu, leda slepci přijdeš vhod--
Rády se trápí, usínají k ránu. Co by byl život bez trampot.."

Domů se ploužila, nač spěchat. Potkala spousty lidí ( dva kluci se za ní otočili ), poslouchala mp3 a připadala si po dlouhé době docela šťastná (šťastná vlastně ani být neumí ). Vnímala krásu přicházejícího večera ( tou chůzí se ujišťovala, že žije )...vlastně už dlouho nemusí být tak hezky.
Až doma na ní mezi těma čtyřma stěnama všechno dolehlo, tíseň především. Proč mají doma ksakru zrcadla? (hodila škleb a přitom jí začala stékat slza )...nakonec to zrcadlo rozbila. Proč ona musí být tak ošklivá? Nakonec jí začalo vadit i to, že není na zábavě ( která jí jinak-normálně naprosto nic neříká )....usnula k ránu s plyšovým medvědem v náručí ( co by byl život bez trampot? )

"Řeknou ti: hele zmiz a zanech řečí, nestojím o tvý ohledy."

"Terezko, přece nebudeš poslední den prázdnin trávit doma. V šest v kině a nechci slyšet ALE" Fajn, oblékla to první, co našla a ubrečené oči jen přejela řasenkou. Přesně v šest stála u kina, byl tam i její kamarád ze třídy ( teď už minulé ). Měl úsměv od ucha k uchu a když jí podával lístek na komedii, prohodil " to jsem si mohl myslet, bezdůvodně ubrečený (krásný) oči "...pojď, obludko! V kině si to užili, na tu komedii moc nekoukali. I přes svůj věk a jindy zamlklou povahu po něm začala házet popkorn ( chudák brigádnice v kině), on jediný ji uměl rozveselit, s ním se vždycky vyblbla a přišla na jiné myšlenky. Kolikrát si říkala, že je asi nemocná a on, že je její lék. Z kina vyšla vážně v pohodě.

Nebylo ještě tolik, a tak se společně vydali projít ty místa, kde strávili tolik času. Kašna, potok, lavička pod stromy, skejťácká rozpadlá rampa...vzpomínali...( když to tak shrne, bylo jim celkem fajn, když nepadaly otázky typu...) " Terezo, proč tak hezká holka denně brečí...dívá se na všechny holky a říká, jak jsou hezčí. Straní se a po večerech se trápí? " ....( to bys nepochopil )...."Chci ti jen říct, že..." ( ahoj musím jít- nestojím o tvý ohledy )

1.září
Nová škola, noví lidé (holky) ,učitelé, učení ( stres, stres, stres) a tereza se ho pokusila zamaskovat vážně krásnými šaty, které vlastně neukazovaly vůbec nic a přitom...jí prostě slušely. Namalovala se jen decentně a s rozklepaným hlasem se vydala vstříct novým zážitkům. Školu našla, své okolí moc dobře zná. Ve třídě se usadila do první lavicepřed dva kluky. Slyšela je, jak si šeptl ( šeptli nahlas)...." to je ale kočka a v naší třídě!Super!"

Zavrtěla hlavou a otevřela knížku ( Škaredá princezna a hezká poddaná )....

"Škaredý holky prostě NIKDO nepřesvědčí, že VŮBEC NEJSOU ŠKAREDÝ!!"