Byla jsi poupě,
ale ty časy jsou už pryč.
Nebyl ti dopřán pohled ze Sluneční terasy.
Když jsi smutná, prší.
Slzy tě zalévaly, dodávaly ti sílu.
Vyrostla z tebe krásná výstavní růže.
Růže na skládce, krásný květ v keři.
Tvůj květ je to za co jsou všichni ochotni zaplatit zlatem.
Tvé okvětní lístky....
S růží toho máš víc společného než jenom krásu květu.
Nenápadné, nebezpečné, pichlavé trny !
POZOR NA NĚ !
Copak ty nechceš zapomenout ?
Zrovna tak jak rychle jsi vyrostla v růži, tak rychle zase povadneš.
Nebuť růže !
Okvětní lístky jsou jen dočasnou krásou.
I zloba časem pomine....., budeš-li to tak chtít.
Růže není jen krása na venek, Budeš-li na ní koukat trochu jinak.
Obruš své trny !
Buď růže !
Staň se růží bez okvětních lístků.
Nebuť? to jsem teda docela koukala.. Ne moc povídkové (nebo alespoň pro mě ne dost)...
18.04.2008 12:43:00 | Cristinne
keřy..=) jsi veselá kopa giacomo, ale stejně je to hezky napsané
29.08.2007 22:10:00 | Já Esther Ruth