Jak se uspávají princezny

Anotace: Jeden z mnoha rozhovorů se Zamilovanou do nezamilované doby...

,,Au!"
,,Copak? Co tě bolí?"
,,Jazyk."
,,Ty jsi se kousla?"
,,Ne, asi o mně někdo mluví za zády."
,,Aha."
,,Davide, vyprávěj mi něco."
,,Ale o čem?"
,,Třeba o modré kalkulačce. To je jedno. Prostě něco. Vždyť víš, jak ráda tě poslouchám."
,,Tak dobře Týnko. Dneska jsem byl v kině a neměl jsem chuť na popcorn ani na podobné výmysly."
,,Mňam! Popcorn!"
,, Ale pak jsem ji uviděl."
,,Koho? Dívku s pomeranči? Ty ses zamiloval? Jaktože o tom vím až teď?"
,,Takovou drobnou blondýnku v borůvkových šatech. Prodávala tam cukrátka a taková obří lízátka. Tedy, ne tak velká, aby se špatně lízala, ale zas natolik velká, aby vydržela po celý film a možná i po dva. Když ti tedy nebude vadit, že ho ulepené strčíš do kapsy."
,,A koupil jsi mi jedno?"
,,Koupil!"
,,Fakt? A kdy ho dostanu?"
,,No, ona se těžko přenášejí do reality. Ale hned jak půjdeš večer spát, tak ti ho přinesu."
,,Tak to já půjdu hned."
,,Ale...já ti to nedopověděl."
,,To je vlastně pravda. Tak ale honem."
,,Já jsem tomu děvčeti řekl, že chci to nejsladši lízátko na světě. Jenže ona se začala děsně omlouvat, že ho nemá."
,,A co řikala dál?"
,,Řikala, že lízátka vyrábí doma a že jí pomáhají sestřičky. Všechny si u toho hvízdají písničky o ježcích, co poztráceli jablka v lese."
,,Vážně?"
,,Jo. Pak vyprávěla, že nepoužívají cukr. Prý že ta lízátka jsou tak sladká, protože se nad nimi smějí.
Ještě prý vyrábějí preclíky. To jedna sestřička, která stále brečí."
,,Jakto?"
,,Protože neumí pískat. Slyšel jsem, že umí krásně zpívat. Ale stejně jí mrzí, že neumí hvízdat, protože všechny její sestřičky hvízdají."
,,Kolik má těch sestřiček?"
,,Pět jich vyrábí lízátka, jedna preclíky a ještě má jednoho bratříčka. Ten dělá pendreky. Prý se jen vzteká a mračí."
,,A co bylo dál, když neměla to nejsladší lízátko?"
,,Řikala, že ho nemá, protože taková uměla jenom její maminka. Vždycky když děvčata pískala, tak jim maminka rozdávala hubičky na buclaté tváře a lízátka byla ještě sladší. Avšak teď, když jsou jen s tatínkem, už cukrátka nejsou jako dřív.
Tak jsem si koupil borůvkové, dal jsem jí na každou stranu jednu pusu a šel se dívat do kina."
,,To neni fér. A...jaký byl film?"
,,Byl kreslený, humorný, byla to pohádka. Ale to víš, vedle mumie se nesedí snadno."
,,Cože prosím?"
,,Stále se ošívá, protože se bojí, že se jí někde rozvazuje fáč. Ony to mumie mají vůbec pořádně těžké."
,,Mají."
,,Představ si, že jsi tak krásná, že se musíš schovávat v obvazech. To není nic lehkého"
,,Trdlo."
,,Teda...alespoň ona mi tvrdila, že proto se schovává."
,,Divný tvor!"
,, A já jí to věřil. Měla krásné oči. Teda oko. Přes druhé jí visel cancour."
,,Davide, ty tak krásně vyprávíš, já bych to dokázala poslouchat pořád."
,,Když já takhle dokážu vyprávět jenom tobě...ale teď už jdi spát a nech mi otevřené okno, ať mám kudy přinést to lízátko."
,,Když já nebudu moct usnout."
,,Já ti ale už žádnou pohádku vyprávět nemůžu."
,,Jakto?"
,,Protože všechny princezny už jdou spát a kdybych ti o nich vyprávěl, tak by je bolel jazyk ze spaní."
,,Au!"